Pobyt ve farmarske rodine

Nebylo jednoduche sehnat pobyt u rodiny.  Nejprve jsme se zeptali v informacni kancelari a v cestovce doporucene pruvodcem Lonely Planet, ale tam nic nevedeli, nabizeli to jen jako soucast zajezdu. Pak se nam podarilo najit v jine cestovce typka, , ktery nam zavolal telefonem jineho typka a ten nam napsal jmeno vesnice, kde je mozno pobyt v rodine domluvit a napsal nam do naseho bloku dlouhy text v Laostine, ktery mame rodine ukazat. Vesnice byla presne opacnym smerem, nez jsme meli namireno a tak jsme si ji nechali na pozdeji. a jeli jsme do Muong Sing, tam jsme prespali v ubytovne a dalsi den jsme jezdili po okoli, kochali se, prozkoumavali a obcas se zastavili v nejake vesnici. Pak jsme odbocili ze silnice, jeli jsme po prasne ceste a hledali odlehlejsi a turisticky nedotcene vesnice.

Prijeli jsme do chude vesnice kmene Akha. Bambuso-slamene chatrce byly ruzne nepravidelne rozmistene po vesnici. Kolem chatrci a pod chatrcemi behali kurata, prasata, psi kocky a buhvi co, vsechno se tu ji. Nejprve me zmercila babka, pekne koukala, kdo prijel. Tak jsem ji sel ukazat ten text v Laostine, ala babka neumela cist a ukazala mi chlapka na verande jine chyse, ktery cist umel. Zul jsem se, vbehnul jsem k nim na navstevu, kolem se postavili zvedavci a chlapek zacal nahlas slabikovat text. Trochu mu to trvalo to prelouskat, a ja se mu vubec nedivim, protoze Laostina ma silene pismo, zlata cinstina. zlata cinstina. Jen co to doslabikoval, zakroutil hlavou a rekl NO. Tak jsme podekovali a jeli jsme do dalsi vesnice kmene Akha. Tam se k nam sebehli deti. Ukazal jsem text jednomu mladikovi, tan nemumel cist a hned text prihral jinemu mladikovi, ktery cist umel. Kluk to pecetl a rekl ne. Pak Adam fotil deti, ale jim se to nelibilo a schovavali se a volali na nas. Jeli jsme dal po ceste a cesta vedla kupodivu do te same vesnice, ale do jeji horni casti. Vesnice mela i obchod a tak jsme si koupili susenky a vodu a sedli jsme si pred obchod, posvacili jsme a ukazali text mlade prodavacce, ta cetla svizne, neodmitla nas a dale text precist dvema dalsim kamaradkam. Pak holky behali po vesnici a hledali pro nas misto na spani. Potom nam rekli, ze pro nas maji misto ve vesnici Yan a zmizely. Nevedeli jsme, kde je vesnici Yan a kam zmizely holky. Ostatni vesnicane nebyli uz tak komunikativni a nedostali jsme z nich ani slovo o vesnici Yan.

Pak uz jsme si jezdili po horach a vecer jsme prespali v Muong Sing vb ubytovne. Dalsi den jsme jeli 80km do doporucene vesnice a tam byla dokonce cedule v anglictine o pobytu v rodine. Vesnici tvori odhadem 500 obyvatel kmene Khamu. Tolik chysi tu zas neni, protoze jsou rodiny pocetne. Ukazali nam dva domky, kde je mozne se ubytovat, sli jsme do domkuk u reky. Tam nas uvital synator, rekl, ze u nich muzeme bydlet, ale ze o cene pry mame mluvit s rodici a ty jsou jeste na poli. Domek byl pekny, vypadal jak chata na Berounce. K veceru prisel z pole velice zkoureny (asi Opiem) otec a zacali jsme se bavit o cene. Otec vzal sesit, razne vytrhal par popsanych listu, ktere vylitly oknem a zacal psat do sesitu ceny za ubytovani a jidlo, zacal ty ceny mezi sebou scitat, nasobit dvema a zas nasobit dve. A jak to pri te sve zkourenosti porad scital a nasobil, tak z toho bylo docela velke cislo. Pak ho zacal syn v tech matematickych operacich krotit s dostali jsme se na slusnou cenu, kterou otec jeste nekolikrat napsal, podtrhlal, zakrouzkoval a pak se spokojene odebral do postele a usnul.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Napsat komentář