Cesta do Indie, 14.díl – Jeden den s Tibetským uprchlíkem

Lopsang

Večer, po výletě na Triund nás oslovil jeden mladý Tibeťan, zda si s námi může povídat, že by si rád zlepšil svoji angličtinu. Tak jsme souhlasili a pozvali ho na čaj. Představování mi dělalo problémy, protože zapamatovat si tibetské jméno je nadlidský úkol. Jeho křestní jméno bylo LobsangTimpu, což znamená něco ve smyslu, že bude šťastný. A když se člověku představí víc Tibeťanů najednou, je v tom takový guláš, že jsem v takových situacích nepochytil ani jedno jméno. Tibetská křestní jména nedávají rodiče, ale dává je dětem tibetský duchovní a jedno křestní jméno se skládá ze dvou ustálených slov a dává dohromady nějaký význam, například (Ten, který bude mít dlouhý a šťastný život; Ten, který je silný a ochraňuje dharmu; Slavný sněžný leopard;…).

Ten kdo soudí dobro zlo

Lopsang byl 21letý student tibetské školy v McLeod Ganj, byl v Indii krátce, protože nedávno emigroval z Tibetu. Emigroval, protože chtěl studovat Tibetštinu a chtěl vidět jeho svatost Dalai Lamu. Tibet v Tibetu vlastně už není. Byl vojensky obsazen a kulturně zdecimován. Kláštery byly zničeny nebo se z nich udělaly čínské sklady. Čína postavila železnici spojující Tibet se zbytkem Číny a k šesti miliónům Tibeťanům nastěhovala deset miliónů Číňanů. Ve školách, v obchodech, na veřejnosti se už mluví jen čínsky, ve školách mají žáci čínské uniformy. A v celé Číně (včetně Tibetu) se ve všech učebnicích a mapách Tibet vymazal z mapy a popírá se jeho existence napříč historií. Většina Číňanů vůbec netuší, co to je Tibet. Kromě Tibetu se snaží osamostatnit i Východní Turkestán neboli Ujguristán, o kterém jsem do té doby neměl ani ponětí. K mému překvapení existenci Tibetu popírají i aplikace Google Maps, Google Earth a Yahoo maps.

Budha

Lopsang tedy sehnal převaděče, připravili si zásoby na cestu a v létě ve skupině 12 lidí vyrazili pěšky přes Himaláje do Nepálu. Protože tibetské hranice s Nepálem hlídá neskutečné množství čínských vojáků, uprchlíci musí jít těmi nejvyššími himálajskými cestami a pochodovat hlavně v noci. Lopsang vyprávěl, že jejich cesta trvala 12 dní. Poté naprosto unavení a ospalí si nevšimli vojáků, těch si na poslední chvíli všiml převaděč a zvolal, ať všechno zahodí a Peklo a nebe
utíkají. Tak vše zahodili a utíkali. Vojáci zadrželi 6 z 12 uprchlíků. Lopsang byl mezi šťastnějšími šesti. Poté prý obcházeli vojáky dalších 5 dní bez věcí a bez jídla a úspěšně přešli do Nepálu. Dalším úkolem uprchlíka je nepadnout do rukou Nepálské policie (ta by je vrátila Číně), ale musí padnout do rukou Tibetského sběrného centra pro uprchlíky, poté na ně už Nepálská polici nemůže. Odtud je transportují do Indie, kde se každý uprchlík setká s jeho svatostí Dalai Lamou a může si vybrat, zda se chce stát mnichem a žít duchovní život nebo zda chce studovat tibetské školy. Lopsang se smál a říkal, že se mu líbí holky tak moc, že nemůže být mnich. V tibetských školách se z jazyků učí centrální Tibetština, Tibetština provincie, ze které je uprchlík, Angličtina a Hindu. Dále se tam učí tibetská kultura, přírodní a společenské vědy. Studenti jsou při studiu finančně podporováni již dostudovanými studenty. Lopsang se po studiích chce vrátit přes hory do Tibetu a učit tam Tibetštinu. Tvrdí, že čínská vláda neví, že emigroval a ani to nezjistí. Jelikož byl už večer, domluvili jsme se s ním na další den, že nás provede po Dharamsale.

Ráno jsme se setkali u snídaně s Lopsangem a jeho kamarádem, jehož jméno si už nevybavím a vyrazili jsme na výlet do Dharamsaly,kde jsme navštívili knihovnu, klášter a tibetský institut. Dopoledne jsme zakončili obědem v levné rodinné tibetské restauraci, kde nás 4 jídla s pitím vyšla dohromady asi na 100Kč. Rozloučili jsme se a vyrazili jsme autobusem do Mandi.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Napsat komentář