Cesta do Indie, 13.díl – Himaláje a výlet na Triund

Triund

Brzy ráno jsme vstali a vyrazili jsme na trek. Obchody a restaurace byli ještě zavřené a velice orientačního plánku jsme vyrazili z obce do kopce. Prošli jsme lesem, kolem nějaké tibetské instituce s různými modlami a nahoře jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Tak jsme to prolézali přes pozemek tibetské instituce a dorazili jsme k jezeru, kde jsme se nasnídali a zeptali se na cestu. Od jezera se k nám přidal pes hostinského jménem Charlie a později se přidali ještě další dva psy, jeden malý a jeden velký. S naší psí smečkou jsme zamířili do rododendronového lesa. Pes Charlie byl očividně velký tulák, protože ho znali jménem na kilometry daleko.


Triund
Pořád jsme stoupali lesem, pak cesta začala být hodně kamenitá, časem začali řídnout stromy, a když už jsme byli celkem vysoko, objevil se první sníh. Nejprve byl jen ve stínu. Jak jsme stoupali, tak pak byla pokrývka větší a větší, až jsme šli ve sněhu. Celkem to klouzalo, i když pro nás to bylo celkem v pohodě, ale naložení osli, které jsme na stezce potkali, na sněhu bruslili, div se nerozplácli. Po cestě jsme přibrali čtvrtého psa, který se s Charliem vyloženě nesnášel a naštěstí se později odpojil. Naše tříčlenná smečka se nás stále držela. Po poledni jsme vystoupali do jakého si sedla, kde byl uprostřed Himalájí osamělý stánek s vodou a jídlem, tam jsme si dali oběd. Mimochodem nám stánkař nabídl hašiš. Naposledy nám nabízeli hašiš v Delhi, tam nám ho nabízeli každý den a za směšné ceny. Přestože jsou tu za držení drog velké tresty, jsou tu drogy velice dostupné a velice levné. I pan hašišák znal Charlieho jménem.


Triund
Už byla asi jedna hodina a Triund nikde. Podle toho, kolik jsme toho ušli, už bychom tam měli být. Stoupali jsme tedy dál, už cesta zmizela úplně a jen na stromech a kamenech byli pověšené tibetské vlajky a museli jsme se prodírat sněhem. Snažil jsem se unavit neunavitelného Charlieho, házel jsem sněhové koule po kopcích a Charlie za nimi neustále běhal velice daleko. Šlo to velice pomalu a po chvilce jsme toho nechali, jelikož jsme si nebyli jistí, že pod vrcholem můžeme přespat, byl leden, kdy se brzo stmívá, rozhodli jsme se pro návrat. Cestou zpět jsme se zeptali pana hašišáka, zda ta jeho chata není náhodou Triund a on že ano. Triund se nachází ve výšce 2900m. Výš už se bez zimní výbavy v lednu jít nedá.


Triund
Cestou dolů jsme někam špatně odbočili, ale v podstatě se tam není kam ztratit, protože člověk kouká na údolí. Došli jsme do nějaké jiné obce, kde se odpojili dva psy a poté jsme došli zpět k jezeru. Charlie už byl doma u pana hospodského a pan hospodský po nás chtěl 500 rupií za to, že s námi šel celou cestu a dělal nám průvodce. Tak jsme se mu vysmáli. Večer jsem psal emaily a Vojta šel do Kina na Bollywoodský film Om Šanti Om. Prý byl film velmi dlouhý a velmi romantickýSmile. Další den jsme byli na filmu Slumdog Millionaire (v Čechách má vyjít pod názvem Milionář z chatrče). Film mě učaroval, zvláště pak proto, že tak pěkně vystihl prostředí, ve kterém jsme se denně pohybovali a ukazoval nám ho z druhé strany. Jsem rád, že jsem ten film viděl právě v Indii, člověk si odnese z toho filmu mnoho víc, protože si pak začne srovnávat svůj pohled na ty věci, co viděl s pohledem režiséra.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Napsat komentář