Nová báze Jet2.com

Jet2.com na jaře 2011 otevře svou osmou základnu ve Velké Británii, v Glasgow. Bázovány budou 2 letouny (B737-300 a B757-200).
 
Obsluhovat budou Alicante (4x týdně), Dalaman (od května 2x týdně), Faro (3x týdně), Monastir (1x týdně), Nice (2x týdně), Palma de Mallorka (4-5x týdně), Paphos (2x týdně), Sharm el Sheikh (1x týdně) a Tenerife (2x týdně).
 

Více zde.
Source: http://www.levnecestovani.eu/rss/all.xml

SmartWings rozšiřuje pravidelné linky z Prahy o Bukurešť a Amsterdam

SmartWings, provozované Travel Service, začnou od 1. listopadu provozovat další dvě  nové pravidelné linky – do Amsterdamu a Bukurešti. Letecké spojení Praha – Amsterdam (letiště Schiphol) bude provozováno 2x denně (ráno/večer), spojení do hlavního města Rumunska – Bukurešti (letiště Henri Coanda) 1x denně.
Více zde.
Source: http://www.levnecestovani.eu/rss/all.xml

Custom Lightbox!

Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisicing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua.

Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum.
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisicing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi

A Post without Image

Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat.
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisicing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua.

Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisicing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi

Kolik to cestování vlastně stojí?

Na kolik to vyšlo

Když jsem se vrátil z cest a začal opět žít život usedlíka, ostatní lidé se na ptali na plno věcí ohledně mé cesty. Často bylo celé vyprávění zakončeno otázkou typu: "Jestli se můžu zeptat, není-li to tajné, kolik to všechno stálo?". Obvykle odpovídám 80 tisíc včetně letenky. Přes 4 měsíce na cestě (Ukrajina, Rusko, Mongolsko, Čína, Vietnam, Laos a Thajsko). A to ještě mohlo být méně, kdyby se letělo rovnou do jihovýchodní Asie letadlem a cestovalo by se až tam. Pokud toto budete číst za pár let, tak jistě uvítáte informaci, že na počátku naší cesty stál americký dolar 19,20Kč a euro 26,70Kč.

Rusko

Rusko bylo z té cesty relativně dražší kvůli byrokratickým poplatkům, a protože jsme Transibiřskou magistrálu jeli na třikrát. Na druhou stranu se nám v Rusko podařilo ušetřit, protože jsme jeli měsíc před začátkem turistické sezóny a kolem Bajkalu jsme stále spali někde v přírodě ve stanu.

V Rusku bylo relativně(proti okolním státům) drahé ubytování nebo spíš by se dalo říct, že tam nebyl dostatek levného ubytování pro baťůžkaře. Jakoby s baťůžkáři moc nepočítali. Ceny jídlo a jízdného bylo srovnatelné s Českem. Levné byly ryby, cigarety, alkohol. V čase naší cesty bylo 100 rublů za 61Kč. Jízdenka na Transibiřskou magistrálu z Moskvy na Bajkal (Ulan Ude) stála 2204Kč na jednoho. Z Bajkalu (Ulan Ude) do Mongolska(Ulanbátaru) stála 1467Kč.

Mongolsko

V Mongolsku je mimo hlavní město spaní a jídlo opravdu levné. Za večeři+nocleh+snídani v Jurtě jsme dali 60Kč. Na druhou stranu cestování v Mongolsku je složitější a cesta v pronajetém džípu s najatým řidičem včetně pohoných hmot vyšla na 321Kč/den rozpočítáno na pětičlenou posádku. Nocleh v ubytovně (guesthouse) hotelové kvality v Ulanbátaru stál 24$/den za pokoj pro tři a jídlo bylo lehce levnější než v Česku. Zelenina a ovoce je v Mongolsku drahé.

Čína

Čína je velká země, východ je drahý, velká města mohou být dražší než Praha a na západě a vnitrozemí je levně. Čína nás vyšla na 500Kč/den. V Lonely Planetu 2008 se psalo, že v Číně se dá přežít za 25 dolarů, to je přesně cena, za kterou mi připadalo, že si cestujeme docela fajn, jezdíme si co chvíli nočními vlaky stovky km a platíme co chvíli někde vstupné. V Číně jsme mnoho ušetřili, protože jsme vybrali cestu levnými provinciemi a jeli jsme opět mimo turistickou sezónu. Na druhou stranu jsme dost utratili, protože jsme pelášili od severu na jih přes celou Čínu, což je hodně kilometrů a hodně jízdenek. A taky jsme platili hodně vstupné, hlavně v Pekingu. Čína byla poslední země, kde jsme ve větší míře chodili na placené památky. Venkov Číny je opravdu levný, co se týče ubytování i jídla ale člověk se tam vůbec nedomluví. Jíst se dá na venkově i ve městě za 40Kč za levné jídlo v restauraci bez anglického menu, ale takovou restauraci je třeba pohledat. V restauracích s anglickým menu je jídlo dražší, o to je ale výběr jednodušší. V čase naší cesty byl jeden Juan za 2,81Kč.

Vietnam

Vietnam může být levný i drahý, záleží, jak šikovně umí člověk cestovat. Obecně jízdenky a jídlo jsou levné. Dostat ale jízdenku za správnou cenu je umění. Lonely Planet předpokládá denní rozpočet na 25$/den. My jsme cestovali za přibližně 20$/den, přičemž jsme často platili za autobus nadsazené ceny. Až při odjezdu z Vietnamu jsme přišli na to, že je lepší vyvinout úsilí a peníze na to, aby člověku nasedal do autobusu přímo na hlavním autobusovém nádraží, kde si může koupit lístek za normální cenu. Prostě naplánovat si cestu tak, aby člověk často nenasedal uprostřed trasy.Dá se ušetřit ježděním na motorce ve dvou, půjčovné v jednotlivých regionech se liší a tak je dobré si motorku půjčit v levnějším regionu (půjčovny lze obtelefonovat na ceny se zeptat). A hlavně s Vietnamci smlouvat. Ušetřili jsme, protože jsme cestovali mimo sezónu, v období deštů, což mi vůbec nevadilo, ono zas tak často nepršelo. Dále se ušetří, když se pobyt u moře v letovisku naplánuje na všední dny a nikoliv na víkend. Jídlo je ve Vietnamu levné. Na oběd postačí vynikající a sytá nudlová polévka(Vietnamsky Phó) za 30Kč nebo maso a omáčka něco s rýží (Vietnamsky Cóm), na venkově stejně moc jiného jídla není.Ve Vietnamu je levné a dobré pivo. Je to snad jediný asijský stát, kde je opravdu levné pivo.

Laos

Laos je výrazně chudší než Vietnam, Lonely Planet předpokládá baťůžkářský rozpočet na 20$ den, nicméně si myslím, že nemusí být nutně levnější než Vietnam. Ale je to velice podobné. Nás vyšel na 436Kč /den. Na druhou stranu jsme neustále jezdili na motorce, jezdili jsme i na Kayaku, třikrát denně jsme jedli v restauraci, to bylo samé ledové kafe, samý ovocný koktejl.

Thajsko

Rozpočet v Thajsku těžko počítat, protože jsem dlouho ležel v nemocnici, měli jsme nárazové výdaje za potápění atd. Podle Lonely Planetu by baťůžkář mohl počítat s 15$ /den. S tím v celku souhlasím, když se nejedná o Bangkok a dražší korálové ostrovy. V odhlehlých oblastech je to opravdu levné. A v rájích na nádherných ostrovech se dá při vhodném výběru a dlouhém hledání žít za 25$ / den mimo sezónu. V sezóně cena hodně stoupá.

Ostatní výdaje

Další výdaje. Další výdaje jsou víza a cestovní pojištění. Víza stojí okolo 1000Kč (dle země) na měsíc, Thajské turistické vízum jde do jara 2010 získat zdarma. Dobré cestovní pojištění se dá sehnat už od 30Kč na den. Nemá cenu brát supervýhodná cestovní pojištění, které dostanete zdarma k platební kartě a podobně, ty skoro nic nekryjí.

Tipy jak a triky jak sehnat levné letenky

Postup hledání levných letenek jsem sepsal na samostatnou stránku a najdete ho zde.

Faktory ovlivňující cenu cestování

V následující tabulce vystřílím od boku váhu faktorů ovlivňující cenu baťůžkářského cestovnání(low-cost traveling).

 
Faktor
Vliv na cenu
Poznámka
Cestování v sezóně  +20% až +60%  Hlavně přímořská letoviska poblíž velkých letišť mohou v sezóně značně podražit. Hlavně Thajská letoviska.
Spěch, časový plán  -20% až +20%

 Spěch může prodražit cestování jednak proto, že platíte za drahý dnešní vlak(protože vše ostatní je dnes vyprodáno), když můžete jet zítra za mnohem méně nižší třídou. Případ ruských a indických vlaků. Další důsledek spěchu může být přistoupení na nevýhodnou nabídku ubytování nebo dopravy v důsledku časové tísně, kdy není čas hledat nic jiného.

Naopak vhodný časový plán může ušetřit peníze při vyřizování víz, protože expresní(do druhého dne) vyřízení víz je mnohem dražší. Pokud cestovatel projíždí více zemí a víza vyřizuje průběžně, je moudré po příjezdu do hlavního města jít ihned na ambasádu zažádat o vízum do další země a pak využít obvyklé tři čekací dny na prohlídku měta a okolí. V takovém případě je moudré tam přijet v pracovní den.

Nedostatek informací až +200% Cestování s nekvalitním průvodcem (rozuměj knihou) může znatelně prodražit cestu. Pokud v průvodci nejsou ceny ubytování nebo jsou zastaralé, snadno se cestovatel může dostat do velice drahé oblasti, kde nezbývá než zaplatit drahé ubytování. Navíc podle průvodce bez cen za ubytování jídlo, vstupy se nedá dělat finanční plán. Kdyby baťůžkář věděl, že vstup na onu památku je tak drahý, tak by na to místo ani nejezdil. Dále dobrý průvodce ušetří peníze i tím, že varuje v předstihu před důmyslnými podvodníky. Navíc když má člověk cenový přehled, odmítne podezřele levné i podezřele drahé nabídky. Informace lze samozřejmě čerpat i od místních lidí (s rezervou) a od jiných cestovatelů (mnohem důvěryhodnější).
Smlouvání  až -20% Záleží na zemi, obecně v Indii, ve Vietnamu se dá(musí) smlouvat víc, v číně, Laosu, Thajsku je pro smlouvání menší prostor. Ubytování a jídlo se dá usmlouvat spíše méně( v řádu 0- 30%), taxíky, věci na trhu se dají srazit i na polovinu ceny. Na některých zejména venkovských neturistických trzích prostor pro smlouvání není a nasazení nízké ceny může být urážka. Na trzích v turistických oblastech obvykle prostor pro smlouvání je.
Nenavštěvování placených památek  až -30% Pokud baťůžkář cestuje měsíce, už zpravidla nemá potřebu navštěvovat placené památky, chrámy a podobně, stejně je to vše stejné a už toho viděl tisíce. Často lze v dobrém průvodci vytipovat plno zajímavých míst, které jsou zdarma.
Ježdění po levných regionech  až -50% Severovýchod Thajska je nesrovnatelně levnější než jeho ostrovy. Vnitrozemí Číny je mnohem levější než pobřežní velkoměsta. Hornaté části států bývají mnohem levnjěší než hlavní města. Vhodnou volbou trasy lze ušetřit mnoho, často jsou tyto levnější části zajímavější než ty turistické a drahé.
Dvojí ceny  násobky Cestování do států, kde se praktikují dvojí ceny může prodražit cenu až na její násobky a rozpočet v zanedbané rozvojové zemi může být dosti vysoký. Dvojí ceny jsou například na Kubě, v Iráku, v Indii(vstupy na památkách).

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Jazyky Jižní Ameriky

Jazyky Jižní Ameriky se dělí do tří skupin: jazyky bývalých koloniálních mocností, jazyky domorodých kmenů a jazyky přistěhovalců. Nejvíce rozšířené jsou ovšem španělština a portugalština. Španělština je oficiální jazyk většiny jihoamerických zemí, často s jedním z jazyků domorodých kmenů neboli indiánských jazyků.

Hlavní jazyky

Jazyky bývalých koloniálních mocností, kterými se mluví v Jižní Americe, jsou především indoevropské. Dva hlavní jazyky, španělština a portugalština, jsou v Jižní Americe zastoupeny rovnoměrně, jelikož oběma mluví zhruba 192 milionů lidí. Zatímco portugalsky se ale mluví jen v Brazílii, největší a nejlidnatější zemi tohoto kontinentu, španělsky se mluví téměř ve všech zbývajících zemích. V Jižní Americe se ale mluví i jinými indoevropskými jazyky, například holandsky v Surinamu nebo anglicky v Guyaně a na Falklandských ostrovech.

Jazyky domorodých kmenů

V Jižní Americe existovalo asi 1500 indiánských jazyků a nářečí, nyní se jich ale používá už asi jen 350 a mluví se jimi hlavně v Peru, Guatemale, Bolívii, Paraguayi, Mexiku, Panamě, Ekvádoru a Chile. Jinde jsou skupiny mluvící indiánskými jazyky buď dost malé, nebo tam žádné nejsou. Mezi nejznámější jazyky domorodých kmenů patří například kečuánština v Bolívii, Peru a Ekvádoru, guaraní v Paraguayi a částečně i Bolívii, ajmarština v Bolívii, Peru a částečně i Chile nebo mapučština, kterou se mluví v některých částech Chile a Argentiny. Indiánské jazyky jsou sice ve většine zemí oficiální, vždy ale společně s jedním z jazyků bývalých koloniálních mocností. Například v Bolívii je kromě kučuánštiny, ajmarštiny a tupí-guaraní hlavním jazykem i španělština.

Další jazyky

Dalšími jazyky mluví především přistěhovalci. Nejvíc zastoupeny jsou zde asi hindština a javánština, kterými se mluví hlavně v Guayaně a Surinamu, a italština, kterou se mluví celkem v šesti jihoamerických zemích. Dále jsou zde zastoupeny také němčina, velština, chorvatština, polština, ruština, japonština nebo arabština.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Asijske deti se obavaji, ze budou snedeny turisty

Hodne odlehla oblast Laosu. Tak odlehla, ze vesnicie josu animisticko samanistickeho vyznani, i dospeli veri na duchy i demony. Belocha uz videli, ale asi to bylo dlouho. V tomto regionu jsme porpve potali deti, ktere z nas meli opravdovy strach. Stalo se to dvakrat. Poprve se deti schovavali za rodice a bylo to vic nez klasicky stud, nespousteli z nas oci. Jen jsem si myslel, ze belocha nikdy nevideli a tak se nas boji.

Podruhe, kdy jsem videl strach z belocha bylo ve stejne oblasti kousek dal. Jeli jsme po prasne ceste na motorce a vetsi kus pred nami sli dve holcicky. Jen se ohlidly a spatrili nas, vzali okamzite roha a zmizeli. A pritom se tam nebylo ani moc kde schovat, planina, trva, kere byly moc daleko. Zpomalili jsme a ja koukal, kde jsou a zda skutecne utikaly pred nami. Skutecne. Holcicka lezela ve skarpe ve vyssi trave. Byla schovana jak partyzan, nehybna jako skala. Kdyz se nase oci setkaly a ona videla, ze ji vidim, lezela dal jako pribita k zemi, bala se. Druha holcicka se nekam zasila tak dobre, ze tu jsem vubec nevidel.

Pak jsem se pozdeji dozvedel, ze se tu deti strasi povidackou, ze cizinci pojidaji male deti. Tak se asi chudak holcicka bala, ze ji snimeLaughing.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Nejsme eskymaci, ani mroze nelovime

Uz ctvrty den jezdime na motorce po jiznim Laosu, uz treti den travime uplne na jihu u hranice s Kambodzou na ostrovech v Mekongu. Oblast se jmenuje Si Phon Don (4000 ostrovu), ale nyni v obdobi destu je mnoho ostrovu uplne pod vodou a z nejakych koukaji jen stromy. Vetsi ostrovy maji par kilometru na delku, cestujeme lodi a na motorce, vetsinou prijedeme do pristavu, par chlapu nam pomuze nalozit motorku do stare drevene barky mistniho rybare nebo prevoznika a ten nas preveze o ostrov dal. Zacali jsme dvojici ostrovu Don Den, Don Khon, ktere jsou spojeny byvalym zeleznicnim mostem, jediny usek zeleznice, ktery byl v Laosu polozen. Na obou ostrovech jsou u brehu restaurace a opravdu levne ubytovny, nejcasteji ve forme slamenych chysi, ktere se tyci na kulech nad Mekongem. Chyse maji verandy s vyhledem na reku a na verandach houpaci site. Elektrika je v restauracich a ubytovnach jen vecer od sesti do desiti, kdyz se nahodi elektricke generatory. V deset ztichnou generatory, nastane tma a uz je slyset jen reka a divocina.

Uprostred ostrovu jsou ryzova pole a bambusove haje, chatrce farmaru. V bahne a potocich se vali vodni buvoli. U brehu, restauraci a ubytoven clovek potkava turisty, ve vnitrozemi je klid, turista projede na kole jednou za cas, a vnitrozemi ma skvela mista na zasivani, kde turiste nejsou a clovek relaxuje, kouka na bambusove haje, ryzova pole a je pozorovan zvedavymi ubahnenymi vodnimi buvoly. Pod spodnim ostrovem jsou vodopady. Vodopady na Mekongu! Mekong je zde ohromny, hluboky, rychly a prudky a je neuveritelne, ze na spodnim toku tak obrovske reky jsou vodopady.

Na spodnim ostrove nas prevoznik vzal na vylet do Kambodzi na pozorovani sladkovodnich delfinu, ktere jsme nakonec videli skakat. Hranicni kontrola zadna, za hodku zpet do Laosu.

Pohodove misto na dovcu, ale co takhle neco divocejsiho? Tyto ostrovy jsou turisticke, protoze jsou zmineny v turistickych pruvodcich. Tedy vyhlidli jsme si na mape vetsi ostrov Don Som, ktery nebyl zminen v pruvodci, na ktery nevedla zadna hromadna verejna doprava. Domluvili jsme se s prevoznikem a ten nas tam s motorkou odvezl. Zadne ubytovny, zadne restaurace, zadni turisti, jen domorodci. Nejdriv jsme jeli na motorce po prasne ceste, pak cesta skoncila a uz vedla jen uzka pesinka mezi ryzovymi poli, akorat pro motorku. Pres potoky byly jen prkna nebo tramky, takze se ridic musel vzdy presne trefit. Kolem cesty obcas byly milire. Scenerie jako z pohadky. Obcas se zjevil nejaky farmar, ktereho jsme pozdravili a ktery nas take mile pozdravil. Pak si sel Adam vyfotit jezirko plne velkych fialovych kytek a pak jsme si fotili i pana majitele a jeho syny a slovo dalo slovo (prestoze anglicky nemluvili) a pozvali nas pod chatrc do stinu. Vsude to tam bylo pekne, idilicke. Bambusova chatrc mezi ryzovymi poli, rybnickem a bambusovym hajem. V bambusovem haji byli zaparkovani tri vodni buvoli, kteri neustale tupe civeli a mirili na nas velkyma ruzovyma radarovyma usima, aby jim nic neuniklo.

Pan majitel skocil v obleceni do rybnicku a zacal se prodirat fialovyma vodnima kytkama, az v nich uplne zmizel. Pak se zas vynoril a natrhal nam par plodu z tech kytek. Vypadalo to jako zelena koncovka ke sprse. Sprcha se rozlomila, vyloupaly se z toho takove zelene valecky, ty se oloupaly az na talove bile valecky a ty se jedly. Tak jsme tam s farmarem a jeho detma loupali a jedli sprchy. Farmar nam jeste ukazoval, jak v rybnicku pestuje rybky a sneky. Pak jsme s nim jeste krmili buvoly nejakym senem. Pak jsme se rozloucili a jeli jsme dal.

Po ceste byla zas jen policka, buvoli, kourici milire. Po par hodinach prejizdeni ostrovu jsme dorazili k malemu obchudku, kde jsme si dali piti. Uprostred tak osameleho ostrova, kde ani elektrika nebyla, sedel pan majitel a koukal na televizi. Televize byla asi pohanena solarnim panelem nebo benzinovym generatorem. Mel naladeny satelitni kanal Animal channel, kde zrovna bezel porad o Eskymacich, kteri lovili tulene. Jak spatril bile tvare, hned vedel, kdo prisel: Eskymaci. Tak jsme mu vysvetlili, ze nejsme Eskymaci, a ni nelovime tulene. On a dalsi dva mistni muzi se s nami dali do reci, ale neumeli ani slovo anglicky. To nevadilo, nejak se to rukama vysvetlilo. Pak nam majitel restaurace nabidl svoji dceru za manzelku. Hned na to zavolal na syna, at jde pro segru. Segra prisla a ukazala se nam a kdyz zjistila, o co jde a ze ji otec chce dat cizincum, ktere nikdy nevidela, trochu znervoznela a sla zas pryc. A tak se pan otec ptal, jak se nam dcera libi. Co mu mate rict :-) Tak jsme mu rekli, ze je moc krasna, ale na svatbu je moc mala. Tak nas otec presvedcoval, ze mala neni, ale my jsme mu ukazovali, jak jsme vysoci a ona mala. Nakonec jsme se ze situace vymanili a jeli jsme dal hledat rybare, ktery preveze nas a nasi motorku o ostrov dal.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Opiove baby

Po prijezdu do Muang Singu jsme sli na veceri do venkovni restaurace. Za chvili prisly tri baby z kmene Akha a nabizely naramky, vysyvane tasky a cepice, opium a marihuanu. Ocividne svou turistickou trasu prochazely nekolikrat denne a vnucovaly se vsem turistum. Dalsi den jsme se presunuli do Muong Singu, kde nas opet vyhledaly dalsi opiove baby z kmene Akha, bylo jich 5 a byly jeste vice neodbytne a jejich zbozi bylo jeste levnejsi. Kdyz nebyl v dohledu turista, sedly si a vysivali. Muong Singh je byvaly opiovy trh, ktery byl nejvetsim trhem sveho druhu siroko daleko. Kdysi se tu produkovaly 4 tuny opia rocne. V roce 2002 vlada zacala bojovat s drogami, v temz roce USA zrusili embargo nad Laosem, mozna to souvisi. Dneska se uz na trhu prodava jen zelenina a jidlo, presto vesnicane jeste trochu pestuji, vyrabeji opium a heroin a prodavaji. Opiova baba, co mi nabizela opium, ho mela sikovne schovane v podsivce celenky kroje kmene Akha. Je jim jedno, zda prodavaji drogy, naramky nebo celenky, potrebuji se uzivit.

Po ulici se pohyboval a opiovym babam konkuroval jeste jeden mlady zensky gang slozeny ze 4 cca 14 letych holek, ktere vyrabely a prodavaly saly, naramky a jine latky. Tyto mladice byly jeste neodbytnejsi. Drogy zatim jeste neprodavaly.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Jen doparim, hned vas obslouzim

Lide v Laosu jsou v klidku, nikam se moc nehrnou a zatimco v jinych statech neprijemne otravuji s ruznymi obchodnimi turistickymi nabidkami, v Laosu aby zakaznik obcas pobizel personal, aby neco delal. Zivnostnici maji v obchodech obcas pocitac a radi na nem pari pocitacove hry. A kdyz se do toho dostanou, nechce se jim prestat. A tak se pak stane, ze zamestatnanci internetove kavarny brouzdaji a pari na pocitacich a zakaznik, ktery tam kvuli internetu prisel se uz k zadnemu pocitaci nedostane. Pokad je nechce vyhazovat.

Nebo prijdu do obchodu, u pokladny prodavac pari napinavou pocitacovou hru. Nejdriv me nevidi, pak si me vsimne a probleskne mu hlavou "je, zakaznik je tu, mohl bych vydelat nejakou kacku", pak se koukne zpet na monitor a rekne si "Ale ja jsem se dostal uz tak daleko a tak mi to jde, ze to chci doparit, doparim to rychle , chvilku pocka". A tak chvilku cekam, ale pak si9 to zamestnanec rozmysli a jde me obslouzit.

V pujcovne motorek se muselo pockat az pan majitel dopari fotbalovy zapas na playstation proti svemu sousedovi. Nakonec to stejne pozastavili.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Hystericky zachvat Thajske divky

Hystericky zachvat
Po nekolika dnech a o stovky kilometry jizneji, jsme znova potkali nase partaky Svycara Adriana a Thajku Mimi, se kteryma jsme byli na kayacich. Pujcili jsme si tedy ve trech dve kola a jeli jsme. Ja mel kolo pro sebe a Adrian vezl Mimi na nosicovem sedle (asijska kola maji misto nosice druhou sedacku). Po ceste si Mimi zaskakala v jedne vesnici s detma pres gumu, deti za to pak chteli nejaky ten drobak. To teda ne! Proste zkazena vesnice na turisticke trase. O kus dal nas jedna mlada divka pozvala na pohosteni do domu. Nejak se mi to nezdalo. Sotva jsme se s ni pozdravili, uz nas zve domu. Me se to zdalo nejake divne, tak jsem radej navrhl, at si vezme kolo a jede s nami. Tak vzala na zadni sedlo kola jeste jednu kamaradku a jelo nas 5 na trech kolech. Kolem nas byla pekna priroda, krasne vapencove utvary, na kopcich dzungle, kus od nas divoka reka. Cekal jsem, ze pojedem nekam do prirody, navrhnul jsem jednu odbocku k prirodnimu utvaru asi 2km od jejiho baraku. Pry tam nikdy nebyla. Misto toho nam ukazovala, jakou jim tam postavili krasnou tovarnu a zda se nechceme jit podivat dovnitr. Pak jsme jeli jeste kolem dalsi tovarny, se kterou se take chlubila. Proste prirody je vsude dost, ale tovarna, to je chlouba.

Vecer jsme s Adrianem, Mimi a Adamem sli do na ostrov do baru jmenem Bucket. Meli tam maly kyblicek (neco pres pullitru) laoske whiskey s kolou,tonikem ci jinym michadlem za 20kc. Soucasti baru byli i ruzne domecky s houpacima sitema u reky. Tak jsme se s tema kyblickama houpali v tech sitich. A jeste jsme dostali polevku zdarma. Po 11 hodine se cena kyblicku zdvojnasobila. To uz se mi Adrian sveroval, ze kdyz Mimi pije, ze je agresivni. Mimi s Adrianem se k sobe maji jako milenci, ale kdyz se jich nekdo zepta, zda spolu chodi, tak Adrian odpovi, ze jen cestuji, Mimi na to nic nerika. S dalsim kyblickem zacala Mimi brecet, kvuli cemusi mezi nimi. Adrian se branil narceni a sedel uz u jineho stolu. Po dalsim kyblicku se Mimi udelalo spatne a nedovolili jsme ji ho dopit, ze se jde domu. Tak jsme sli Mimi na jeji zadost doprovodit. Ani netusim, jak se to tak najednou prihodilo, zrovna, kdyz jsme sli pres most, dostala Mimi EXTREMNI ale EXTREMNI hystericky zachvat. Ztratila veskerou kontrolu, rvala neuveritelne pronikave a neuveritelne nahlas, sproste nadavala, brecela, valela se po moste. Extremni vybuch emoci, snazili jsme se ji usmernit, uklidnit. Nejprve jsme na ni byli dva, pak dalsi kolemjdouci zpravidla neverili svym ocim a usim a ptali se, zda mela houby ci je jinak zdrogovana. Ale byla to jen whiskey.

Most na kterem se vse odehravalo byl takovy podomacku vyrobeny dlouhy dreveny most pomerne vysoko nad rychle tekouci velkou rekou. V zabradli byly obcas dost velke mezery, spis diry.
Najednou se ve vsi hysterii neplavkyne Mimi vrhla do velke mezery v zabradli. Jen tak tak jsme po ni stihli skocit, ze jsme ji jeste chytli za nohy a vytahli zpet. V te dobe uz nas vcetne kolemjdoucich bylo na Mimi asi 6, takze jsme ji snadno vytahli a udrzeli na mostku. Pak se nam vysmekla a pokusila se skocit jeste jednou, ale zas jsme ji chytli za nohy a vytahli. Pak nekdo chytre prohlasil, ze ji musime dostat z mostu pryc na bezpecne misto. Snazili jsme si ji ve ctyrech za nohy a ruce odnest, ale tak se zmitala a skubala, ze se nam vysmekla a straslive intenzivne hystericky kricela, ze chce, aby prisel Adrian. Ten uz tam v te dobe byl a zacal ji uklidnovat, ze tu je. Jak ho spatrila, rozjel se hystericky zachvat znovu, zacla slovne a fyzicky a hlavne hystericky napadat jeho. Tak zacalo dalsi kolo uklidnovani. Pak ji zacal thajsky uklidnovat nejaky Thajec, coz zabiralo, takze faze hysterie se opet preklopila do faze breku a odvadeli jsme ji domu. Sotva se zavreli dvere za ni a Adrianem, zacla nova desiva faze hysterie, ale to mi jsme uz sli spat, na to byl Adrian sam.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Kocku i psa, vsechno snime

Pobyvali jsem ve farmarske rodine rodine, bylo brzo rano, chtel jsem spat a porad v mistnoti mnoukala kocka a budila me tak dlouho az jsem vstal. Pozoroval jsem vsechna ta zvirata (prasata, slepice, kurata, kachny, kocku, psa. buvoly), co rodina ma a napadlo me, zdalipak taky ji psy jako Vietnamci. Tak jsem se synatora zeptal, zda jedi psy a ukazal jsem na jejich roztomileho pejsana. Rekl, ze psa sni, ale az mu bude 4-5 let, ze tenhle je jeste mlady. Tak jsem se zeptal, zda sni i to kocku a on odpovedl: "Ano i kocku".
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Pobyt ve farmarske rodine

Nebylo jednoduche sehnat pobyt u rodiny.  Nejprve jsme se zeptali v informacni kancelari a v cestovce doporucene pruvodcem Lonely Planet, ale tam nic nevedeli, nabizeli to jen jako soucast zajezdu. Pak se nam podarilo najit v jine cestovce typka, , ktery nam zavolal telefonem jineho typka a ten nam napsal jmeno vesnice, kde je mozno pobyt v rodine domluvit a napsal nam do naseho bloku dlouhy text v Laostine, ktery mame rodine ukazat. Vesnice byla presne opacnym smerem, nez jsme meli namireno a tak jsme si ji nechali na pozdeji. a jeli jsme do Muong Sing, tam jsme prespali v ubytovne a dalsi den jsme jezdili po okoli, kochali se, prozkoumavali a obcas se zastavili v nejake vesnici. Pak jsme odbocili ze silnice, jeli jsme po prasne ceste a hledali odlehlejsi a turisticky nedotcene vesnice.

Prijeli jsme do chude vesnice kmene Akha. Bambuso-slamene chatrce byly ruzne nepravidelne rozmistene po vesnici. Kolem chatrci a pod chatrcemi behali kurata, prasata, psi kocky a buhvi co, vsechno se tu ji. Nejprve me zmercila babka, pekne koukala, kdo prijel. Tak jsem ji sel ukazat ten text v Laostine, ala babka neumela cist a ukazala mi chlapka na verande jine chyse, ktery cist umel. Zul jsem se, vbehnul jsem k nim na navstevu, kolem se postavili zvedavci a chlapek zacal nahlas slabikovat text. Trochu mu to trvalo to prelouskat, a ja se mu vubec nedivim, protoze Laostina ma silene pismo, zlata cinstina. zlata cinstina. Jen co to doslabikoval, zakroutil hlavou a rekl NO. Tak jsme podekovali a jeli jsme do dalsi vesnice kmene Akha. Tam se k nam sebehli deti. Ukazal jsem text jednomu mladikovi, tan nemumel cist a hned text prihral jinemu mladikovi, ktery cist umel. Kluk to pecetl a rekl ne. Pak Adam fotil deti, ale jim se to nelibilo a schovavali se a volali na nas. Jeli jsme dal po ceste a cesta vedla kupodivu do te same vesnice, ale do jeji horni casti. Vesnice mela i obchod a tak jsme si koupili susenky a vodu a sedli jsme si pred obchod, posvacili jsme a ukazali text mlade prodavacce, ta cetla svizne, neodmitla nas a dale text precist dvema dalsim kamaradkam. Pak holky behali po vesnici a hledali pro nas misto na spani. Potom nam rekli, ze pro nas maji misto ve vesnici Yan a zmizely. Nevedeli jsme, kde je vesnici Yan a kam zmizely holky. Ostatni vesnicane nebyli uz tak komunikativni a nedostali jsme z nich ani slovo o vesnici Yan.

Pak uz jsme si jezdili po horach a vecer jsme prespali v Muong Sing vb ubytovne. Dalsi den jsme jeli 80km do doporucene vesnice a tam byla dokonce cedule v anglictine o pobytu v rodine. Vesnici tvori odhadem 500 obyvatel kmene Khamu. Tolik chysi tu zas neni, protoze jsou rodiny pocetne. Ukazali nam dva domky, kde je mozne se ubytovat, sli jsme do domkuk u reky. Tam nas uvital synator, rekl, ze u nich muzeme bydlet, ale ze o cene pry mame mluvit s rodici a ty jsou jeste na poli. Domek byl pekny, vypadal jak chata na Berounce. K veceru prisel z pole velice zkoureny (asi Opiem) otec a zacali jsme se bavit o cene. Otec vzal sesit, razne vytrhal par popsanych listu, ktere vylitly oknem a zacal psat do sesitu ceny za ubytovani a jidlo, zacal ty ceny mezi sebou scitat, nasobit dvema a zas nasobit dve. A jak to pri te sve zkourenosti porad scital a nasobil, tak z toho bylo docela velke cislo. Pak ho zacal syn v tech matematickych operacich krotit s dostali jsme se na slusnou cenu, kterou otec jeste nekolikrat napsal, podtrhlal, zakrouzkoval a pak se spokojene odebral do postele a usnul.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Na kayaku v Laosu

Prestoze priroda je vsude kolem, hledali jsme nejaky zpusob, jak se v Laosu priblizit divocejsi prirode a mistnim kmenum, ruznym etnickym minoritam. Vylet do dzungle se spanim ve vesnickach by byl fajn, ale je to drahe. Bez pruvodce se do jungle jit neda. Vicedenni vylet na kolech je fajn, ale to uz spis vymenit kolo za motorku. Takze jsme zvolili levnejsi variantu: jeden den na kayaku a par dni na motorce. V cestovce meli na vyber rychlejsi a pomalejsi reku, vybrali jsme si rychlejsi se tremi zastavkami ve vesnici.

Na vecernim trhu jsme potkali ceskym parkem vracejicim se z Noveho Zelandu do Cech. Ty nas seznamili s mladym Svycarem, ktery se v Bankogu seznamil s macatou Thajkou jmenem Mimi. Pokecali jsme a domluvili se na spolecnem kayakingu. Nase parta citala tedy 6 lidi.

Dalsi den rano jsme vyrazili. Pro Laos typicky zadny spech, pekne vsechno v klidku. Pote, co se nas vedouci vratil z trhu, kde kupoval obed, jsme jeli na polozavrene korbe polonakladniho tuktuku k rece Nam Thoung. Bylo nas 6 a dva guidi (vedouci,pruvodci). Jeden byl vedouci zajezdu, druhy se znal s vesnicany. Vynosili jsme kayaky, vzali si vesty a helmy. Ja s Adamem jsme meli na nase prani jednomistny kayak. Cesky parecek sdilel spolecne s jednim vedoucim trojmistny kayak. Druhy trojmistny kayak obsadil Svycar, Thajka a druhy vedouci. Vedouci nam ukazali, jak se drzi padlo, a rekli nam, at si vyzkousime kayaky na klidnem useku, tim instruktaz skoncila. Hned za klidnym usekem byly velke zpenene pereje delane akorat na raft. S Adamem jsme divoke pereje sjeli a cekali na ostatni. Ceska posadka s vedoucim na zadi jela do pereji, nikdo prilis nepadloval, vedouci misto jakekoli uzitecne cinnosti bouchnul Cesku Tanu trikrat padlem do hlavy (helmy). Posadka najela do kere, otocila se a druhou polovinu pereje jela pozpatku jako nerizena strela, po par vterinach se vyklopila. Druhy trojmistny kayak se take prevrhl. Nestastnici se dostali na breh, veci se pochytaly. Honza i Tana se potloukli o kameny, ale Honza poradne do zad. Prestoze voda byla tepla, Honza sedel na brehu a klepal se jak ratlik. Jelikoz zraneni vypadalo vselijak, vedouci (asi na zadost Tani) zavolal tuktuk a parta se zmensila o dva.

Pak jsme to frcely na kayacich po proudu. Reka se valila hustym porostem, z reky rostly kere, visely nad ni vetve a lijany. Casto bylo treba v silnem proudu trefovat tunely mezi keri a vetvemi, kde nebyl moc velky prostor na padlovani. Obcas se nekdo netrefil mezi prekazky a vykoupal se.

Cestou jsme meli piknik, vedouci vezl jidlo nakoupene na mistim trhu. Formou svedskeho stolu lezelo na zemi asi 10 igelitaku s ruznym jidlem prevazne zeleninou. Nezcestovaly Cech by dokazal pojmenovat jen okurku a veprove, ostatni veci byly exotickeho puvodu.

Dalsi usek reky uz nebyl zarostly a dal by se jet i na kanoji. Na brehu reky se obcas vyskytli  domorodci, kteri lovili skeble, obdelavali pole, koupali se. Kdyz byla na brehu domoroda vesnice, byla ve vode vzdy kupa deti. Nekdy mavali, nekdy pred nami utikali, nekdy bezeli k nam. Po ceste jsme s nasim vedoucim navstivili dve vesnice. Prvni vesnice byla opravdu chuda, nevim, jak se jmenoval kmen, ktery tam zil, ale vesnicani jeste verili na duchy atd. S vedoucim jsme se vylodili na kraji vesnice, poposli jsme jen kousicek, pozdravili se s mistnaky, kteri na nas divne koukali, prestoze jsme se usmivali. Vedouci nam delal tlumocnika a tak se na nase prani zeptal nekolika domorodcu, zda si muzem udelat fotku, vsichni odmitli, tak jsme si vyfotili chysi a prasata. Pak nam vedouci vypravel o vesnici. Vesnice byla driv zasita nekde v kopcich, lide byli (a jeste jsou) uplne samostatni, z nejake rostliny z jungle delaji nite, na drevenych stavech tkaji latky, z nich si delaji krasne vysivane obleceni. K jidlu pestuji suchozemskou i vodni ryzi, kukurici, cukrovou trtinu, zeleninu, chovaji prasata a drubez. Chovana zver neni zavrena jako v Cesku, ale pobiha volne po vesnici. Kdyz vesnicane onemocni, udelaji sabat a doufaji, ze jim duchove pomuzou. Laoska vlada vzkazala vesnicim, ze jim pomuze, kdyz se prestehuji k rece nebo silnici. Takze se vesnice prestehovali, Nemci jim vyvrtali studny a mistni vlada pomaha tez a dela osvetu. Na jedne chate visel propagacni obrazkovy letak, ze kdyz je clovek nemocny, mel by lezet v posteli. Letaky jsou i obrazkove, protoze mnoho vesnicanu neumi cist. Nad dvermi jedne chyse visel z rakosu upleteny retez, ktery rikal, ze zde byl sabat za nemocneho ci mrtveho, a ze se tri dny od sabatu nesmi vstoupit do domu,(asi jsou v nem duchove, ci co). Az lhuta  uplyne, retez se sunda.

Nalodili jsme se a pluli jsme dal.  Mnoho oranzovych hadru na vetvich a nahaci ve vode znamena, ze se koupou budhisticti mnisi. Vylodili jsme se v dalsi vesnici, ta byla osidlena jinym etnikem, byla budhisticka a modernejsi, i obchod meli. Lide byli vstricnejsi a vice zdravili a mavali. Nalodili jsme se a jeli jsme dal, pomala voda, hodne padlovani, konec vyletu a domu (do ubytovny).

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Laosu

Cestu do Laosu jsme naplanovali na tri dny. Prvni den prejezd autobusem do Son La, vypalit tam fotky a nakoupit dolary. Druhy den jet autobusem do Dien Bien Phu a treti den prekrocit v dasim autobusu hranice dostat se nekam, kde nam vymeni penize.

Prvni autobus se nam celkem prodrazil. V Mai Chau nebyl bankomat a banka nam odmitla smenit dolar, protoze bankovka byla pocmarana, odmitla smenit euro, ze meni jen velke sumy. V mistnim obchode nam nabizeli kurz cca 16kc (v prepoctu) za euro i dolar, smenili jsme jen dolar a sli jsme na autobus. Po nejake dobe prijel autobus a nasadil nam celkem vysoke jizdne. Jelikoz  jezdi jen dva denne, mohl by ten posledni byt pro nas cizince jeste drazsi. Navic nas tlacil termin vyprseni vietnamskych viz. Na autobus jsme nemeli, nikdo na zastavce nam nechtel vymenit euro. Az jeden typek  kamsi volal, jaky je kurz a pak nam nabidl v prepoctu asi 16kc za euro. Autobusak nam uz chtel ujizdet, tak jsme to smenili, zaplatili 4x predrazeny listek a jeli jsme.

Po nekolikahodinove jizde prekrasnymi horami, udolimi nas autobusak vyhodil v Dien Bien Phu na jakesi krizovatce. Primo pred nosem jsem mel napis Cafe free wifi, tak jsme si rovnou stahnuli do telefonu emaily a sli jsme hledat hotel.

Dalsi den jsme sli vypalovat fotky a kupovat dolary. O vypalovani bylo predem jasne, ze to bude ukol tezky, protoze posledni DVD vypalovacku jsme videli pred 7 tydny v Pekingu. Docela dlouho jsme behali po meste sem a tam, az jsme nasli cloveka s CD vypalovackou. Udelali jsme kompromis, nahrali jsme mu jen pulku fotek a videi, ze nam je vypali na 6 cd, at prijdem za 3 hodiny a jeste jsme si prikoupili 4GB flash kartu.

Vymena penez nebyla o nic jednodusi. Banky i posty nam odmitly prodat dolary, ze podle jakehosi statniho narizeni dolary jen kupuji. Ve dvou ruznych nezavislych bankach nam doporucili jednoho a tez vekslaka, asi je tu jediny clovek, ktery dolary ma a prodava. Vekslaka nebylo vubec  jednoduche objevit a hledali jsme ho cele odpoledne az dovecera. Nakonec jsme ho nasli, protoze jakasi hodna bankovni urednice kamsi volala a sehnala nam adresu. Z vekslaka se vyklubala mistni zlatnice a na vekslaka nemela vubec spatny kurz. Nejdriv jsme si koupili stovku dolaru, vypadala celkem dobre. Pote jsme sli vybrat balik vietnamskych penez a po ceste jsme si nechali v bance (po zaviracce) proverit tu stovku. Projeli ji masinkou, pry byla prava. A tak jsme sli s balikem vietnamskych penez za zlatnici. Ja s prochozenymi a roztrhanymi pantoflemi pajdal uz po seste tou dlouho ulici, ale zvladli jsme to a a koupili si dalsi stovky. Posledni autobus nam ujel a aspon jsme si sli  koupit nove sandale. V me velikosti jako obvykle zadne nemeli, ale jakztakz mi sedly o 4 cisla mensi prave vietnamske Adidasky za 200kc. Adam si koupil prave vietnamske Nike za 85kc a vymenil je tak za stare prave cinske Pumy, ktere v Pekingu koupil za 60kc.

Rano jsme si sedly u silnice a cekali, az bude projizdet autobus, po hodine cekani prijel, ale nechtel nas vzit, ze pry se jeste vrati. Pak prijel, nalozil nas a odvezl nas na autobusak, kde jsme cekali dalsi dve hodiny. Nastesti na autobusaku byla pokladna. Koupili jsme si listky tam a tak si zajistili, ze nas ridic nenahne. Pri cekani na autobus jsme se seznamili s Hungem, mladym dealerem singapurskych mobilnich telefonu eTouch. Hung mluvil pekne anglicky a byl velmi ochotny. On nam povidal o Vietnamu a delal nam prekladatele a my ho ucili, jak se cestuje. Po nevim kolika hodinach jizdy jsme dorazili do Dien Bien Phu. Hung zapomnel v autobuse krabici se vzorky novych telefonu a tak jeste na pujcene motorce po meste honil autobus. Kdyz Hung prijel zpet s krabici, nasli jsme si spolecny pokoj, Hung nam pomohl koupit listky na rani autobus a sli jsme na veceri. Hung se vyznal a tak jsme brzy usedli v kvalitni a levne restauraci. Vysvetlil nam, jak to jidlo jist a co s cim kombinovat. A tak jsem se dozvedel, ze to, co jsem jedl jako polivku, je zalivka do ryze, ze hlavkovy salat se ma namacet do rybiho tuku, ze se do soli vymackne limetka a v rostoku se pak maci maso. Bylo to moc dobre. Vecer nam Hung predvedl sve mobily. Mobil s malym displayem za 20$ mel silnou baterii, adapter na dve SIMky a SD kartu, obsahoval mp3 prehravac a mel vydrzet 15 dni bezneho provozu ci 50 dni v pohotovosti. No nevim. Udajne levny konkurent Nokie.

Rano v 5:30 jsme odfrceli autobusem na hranice. Autobus porad zastavoval, cosi kdesi nakladal. Sedel jsem na pytli s orisky, na baglu jsem mel pytel s ryzovymi nudlemi a nad hlavou krabice ceskych instantnich polevek, ktere Vietnamci dovazi do Laosu. V autobuse krome nas a Vietnamcu byli jeste dva Kanadani a jeden Cinan. 40km usek na hranice jsme jeli nekolik hodin.

Na hranicich slo vse prekvapive hladce, nikdo nechtel uplatek, vyplnili jsme formulare, koupili jsme si viza, dostali razitko. Ale s Cinanem byly na Vietnamske strane problemy. Celnik Vietnamske lidove demokraticke republiky zabavil Cinanovi peticipou hvezdu, kterou mel Cinan na cepici. Ze se pry peticipe hvezdy nebudou vyvazet ze zeme. To Cinana rozzlobilo, nasupene celnikovi vysvetloval, ze Cina ma stejnou peticipou hvezdu a ze ma na ni pravo. Podle celnika byla peticipa hvezda jen jedna a to Vietnamska. Zbytek osazenstva autobusu se bavil. Pak se Cinan dozadoval svobody, chtel vystavit potvrzeni o zabaveni peticipe hvezdy a pak na nej cely autobus cekal jeste 15minut, nez si to s tou hvezdou vyrikaji. Na Laoske hranici se cekalo na nas, az si vyridime viza. Cinan travil volny cas tim, ze honil po celnici slepici, docela ho to bavilo. Jini expert zase trapil a rozslapaval nejruznejsi hmyz.

Po prejezdu hranic se cesta zhorsila, misto mostu brody. Pred kazdym hlubsim brodem sundal ridic autobusu z motoru vzduchovy filter a za brodem ho zas namontoval. Zbytku motoru nevadilo, ze se namocil. Na jednom brode jsem s napetim sledoval, jak hladina stoupa po schodech, az se voda dostala do autobusu, to jsme rychle nadzvedavali bagaz. Cinan u brodu sbiral kameni a schovaval si ho baglu. Cinan byl blazen. Zacal nam a jinym spolucestujicim rozdavat kameni a tvaril, ze nam dava nejcenejsi vec na svete. Tak jsme mu dekovali a dary s potesenim prijali. Nakonec cela cesta 100km dlouha nam trvala asi 7 hodin.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Ve vesnicce Mai Chau

Do Mai Chau jsme prijeli autobusem, uz na nas na zastavce cekali nahaneci. Vzhledem k tomu, ze byl vecer, ze cena za bydleni byla dobra a ze na vizitce byl nakresleny mistni tradicni domek, jsme se nechali na motorkach kamsi zavezt. Bydleni bylo moc hezke, meli jsme pro sebe tradicni dreveny domek postaveny na kulech. Domek je vysoko na kulech, podlaha neni studena ani vlhka spi se na matracich na podlaze. Pod domkem je posezeni s vyhledem na ryzove pole. Rodina ma nekolik zpusobu obzivy. Pestovani ryze na poli, chov ryb v rybnicku, tkani a vysivani latek a siti veci a ubytovani a vareni pro turisty.

Na ryzovych polich makaji vetsinou zeny, muz se tam moc nevidi. Nekdy na v ryzovych polich plavou ryby, takze je mozne tam i rybarit. Vietnamce je mozno spatrit na poli i v noci, mozna tam cosi lovi, nevim. Cinanky v noci lovili v rece vodni hady a krabi.

Jelikoz neni cas sazeni ani sklizne, neni na poli tolik prace. Presto zeny rano vstavaji a travi dopoledne s bosima nohama zaborenyma do bahna a cele dopoledne s ohnutyma zadama pleji. Kdyz narazi na skebli, seberou ji do prouteneho kose pripnuteho na zadech. Na poli se nosi typicky Vietnamsky klobouk. Zensky kloubouk je spicaty, muzsky obly, az houboviteho tvaru. Vetsinou jsou na poli same spicate.

Kdyz nase pani domaci prijde z pole, ma zabahnene nohy az po stehna. Dcerku jsem na poli nevidel, ale pry tam take pracuje. Dcerka vysiva, nekdy vari. Dcerka nam uplne vazne dokonce nabidla, ze nam uvari jejich psa. Tim se vysvetluje ten vysoky pocet stenat.

Kdyz se turisti slozi na folkove predstaveni, jdou zeny a muzi jeste vecer zpivat a tancovat. Videli jsme jedno predstaveni a bylo uchvatne. Muzika je v rozmezi od jemneho zpevu po divokou muziku podobne balkanske hudbe smichane s cinskou, muzi i zeny v krojich, tancuji i zpivaji.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Mestecko Nimh Dan

Na ostrove Cat Ba bylo super: plaze, krasne kopce, ale i to se okouka. Zrovna, kdyz jsem premyslel, jak dlouho me to tu bude bavit, prisel sef, ze bude vikend, jestli tu zustaneme. Ze nam pry zavede misto dosavadnich 8$, vikendovou cenu 22$ za noc. Tak jsme se rozhodli, ze pojedeme zas o kus dal. Kdyz jsme platili ubytovani, hotelier me zmatl, ze nauctoval 4 noci. Tak jsme o tom zacali diskutovat a on i jeho manzelka tvrdili, ze jsou si skalopevne jisti, ze jsme prijeli v pondeli. Kdyz se clovek flaka, tak se ten cas zpetne spatne pocita, presto jsme museli prijet v utery, dokonce lodni listek byl uterni, to byl silny argument proti hotelierovi. Jeste jsem se ujistil pres internet-banking dle data vyberu z bankomatu. Byli jsme si jisti. Hotelier hral jeste 20 minut divadlo. Pak jsem mu dal vizitku, at si teda jeste zavola do naseho stareho hotelu v Hanoi. Nechtel. Najednou si vzpomnel. Navic nez nasel nase pasy, ujel nam autobus a tak jsme cekali 3 a pul hodiny na dalsi. Dale jsme jeli autobusem, lodi, dalsim autobusem a pak poslednim autobusem. Do posledniho autobusu si jedna slecna nesla v naruci sveho mazlicka, kocku domaci. Autobusak ji nedovolil vzit kocku dovnitr, kocka se soupla do zavazovadloveho prostoru k baglum a jelo se. Nastesti mi bagl nepokadila.

Z Nimh Dan nam uz nic nejelo. Nasli jsme nocleh v budove vlakoveho nadrazi za pouhych 70kc za pokoj. Trochu jsme se s babou hadali o cene a najednou se za mnou ozvalo "sedesat", ohlidl jsem se a za mnou stary Vietnamec. Nestihal jsem. Vietnamec povida "sedesat to stoji". Tak jsme se te jeho super cestine smali. Promluvil cesky po 25 letech, kdy delal v ramci cesko-vietnamskeho pratelstvi v Tatre Koprivnici. Horko tezko lovil ceske a slovenske vety, ale vyslovnost mel perfektni! Potkali jsme prvniho Cesky mluviciho Vietnamce ve Vietnamu.

Vecer jsme se sli najist do nejaje restaurace. Jak toto mesto neni turisticke, lide po nas koukaji a zdravi nas. Stouchaji se nenapadne lokty a upozornuji se. Nedivil bych se, kdyby tu belocha videli naposled ve valce s USA. Sedli jsme si v mistni pivnici, kde jsme zpusobili mensi rozruch. Ceny jsou vic nez lidove. Za 4 piva, 2 jednoduche vecere (volske oko s chlebem vanockove chuti) a cerstve buraky jsme dali dohromady krasnych 40 korun.

Vecer na nas pani domaci zkousela jakesi figle s tim, ze jsme ji zaplatili malo. Zaplatili jsme ji 70Kc, ale ve svem notysku mela napsano jen 50 a chtela 20 doplatit. Jsem se s ni asi 15 minut prel (ona chce vic a vic, puvodne ten pokoj mel stat 60), pak jsem ji v notysku skrtnul 50 a napsal jsem ji tam 70 a dala pokoj. Clovek tu musi byt porad ve strehu. Nejhorsi sulini jsou taxikari. Proto jsem rad, ze bydlime u nadrazi a ze se s nima nemusime zaobirat. Smlouvani s taxikarem je jista forma vydirani, pokud tomu taxikar pripravi podminky. Kdyz jsme pred nekolika dny v podvecer prijeli lodi na ostrov Cat Ba, nejel do mesta (30km) uz zadny autobus, moto-taxikari to vedeli a vrhli se na nas, odmitali jsme je tak, ze nakonec se nabizeli za 140kc/os, coz se nam zdalo na vietnamske pomery dost. Protoze po jizde s nimi bychom jeste v noci museli hledat hotel, jsme na vsechny dlabali a v klidu se najedli a popijeli a cekali jsme na vetsi tmu, ze prespime na plazi kus od pristavu a rano chytneme autobus. Oni nechapali, ze nekdo (natoz zapadni turista) muze spat jen tak pod sirakem. Porad nas ty dva taxikari spizovali, byli jsme jejich obet, kterou stejne dostanou. Kdyz si objednali pivko, presunuli jsme se k plazi a vyjednali si nocleh s mistnim spravcem, pohoda chlap, vtipkoval, jeste nam nabidl podlozky na spani. Jenze ty dva taxikarsky zlouni dopili pivko, prijeli k nemu, promluvili mu do duse, chlap obratil. Zadne spani, je to zakazane, vytahl svou lidove demokratickou uniformu a hrozil pouty, ze se zde spat nesmi, ze si musime vzit taxi (krome tech zlounu, tam jiny zpusob dopravy nebyl). Zlouni se tvarili, ze vyhrali, tak jsme jeste bloumali a cekali, az zlouni odjedou, ze by se mohla uvolnit atmosfera. Nic, pak jsme smlouvali o cene, nikdo nechtel ustoupit, me navic vadilo, ze nam diktuji podminky. Pak jakysi jejich kolega, ktery jim pomahal smlouvat udelal chybu pri smlouvani, kdyz omylem pronesl beznou sazbu, cehoz jsme se chytl a nez se rozkoukali, dohoda byla na miste.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

V destnem pralese

Prijeli jsme na motorkach do Narodniho parku Cuc Phung, je to oblast destneho pralesa (jungle) a to velice zachovaleho s velkou diverzitou fauny a flory. Na recepci jsme volili mezi spanim v chate nebo levnejsim spanim pod stanem. Nakonec jsme zvolili chatu. Ted jsem rad, uz kvuli te haveti a tropickym lijakum. Potkali jsme tu holanskeho studenta biologie Marka, dela tu pres prazdniny dobrovolnika na zachrane stanici v oddeleni pro zelvy. Na svuj vek je dost zcestovaly a vyzna se v biologii a v teto jungli, byl tu uz loni. Pry je tu hodne haveti, ale drtiva vetsina je neskodna. Jen 3 druhy hadu z 200 jsou nebezpecne (plivajici kobra,…) a pak nejake toxicke stonozky a ty jeste nevidel a jsou vzacne. Ani leopard nam pry neublizi a jestli jsem to dobre pochopil tak ani v noci, pry se cloveka boji. Ja jeho taky. A tygri a divoci sloni tu uz nejsou. V chate je plno gekonu, rupuch a buhvi ceho. Rano nad oknem zpivava gibon. Nocni zvuky jungle jsou uzasne, chata je v jungli na vysokych sloupech, ma okno s mrizema bez skla, takze je vse slyset a obcas sem neco leze. Jsem rad, ze nespim venku a ze mam moskitieru. Vecer nas prisla navstivit velikanska kobylka a velky pavouk. Marek vcera nasel v rucniku neco mezi velkym pavoukem a skorpionem, co agresivne plive toxicke latky. Dnes jsme na kratke prochaze po silnici potkali skakaciho hada, v kempu plno zab a obriho sneka. Vecer se nam na lustru objevila svlecka od hada. Hada jsme nenasli. Mam promoklou krosnu a vse mokre, susim to tu venku i uvnitr, doufam, ze mi do toho  haveti moc nenaleze. Pokazde opatrne prohlizim rucni, boty, triko. V kempu jsou udajne i letaci zaby. Zvuk jungle v noci je uzasny. Nadhera, exotika, to budou sny.

Zitra pujdem na vylet do jungle, nastesti tu dobre funguje gps, ta nalezeni taboriste jisti.

Rano byla zachodova misa obsypana mravenci, takze to byl trochu adrenalin. Vedle toaletniho papiru na mise se zabydlela strasilka, ktera byla dvakrat vetsi nez toalni papir. Do kalhot povesenych venku mi zalezl velky pavouk, docela jsem se lekl. Dopoledne jsme navstivili zelvi a primati zachranou stanici. Libili se mi zelvy, ktere mely krunyre zaklapovaci jak dvere u nakladniho letadla. Reditel stanice si pry vydela 3,5 dolaru za den. V parku je dost pytlaku, kteri posilaji zelvy bohatym Cinanum, protoze Zelvy v Cine jsou uz snedene nebo jsou treba pro tradicni cinskou medicinu. S opicema je to podobne. Cestou ze stanice jsme videli jeste kudlanku naboznou. Jeste jednu a vetsi jsme potkali v restauraci pri veceri. Vecer jsem nasel v posteli maleho gekona. Krokodyli jsou uz v parku vyhubeni, par jich je v ohrade.

Dalsi den jsme si pujcili na dva dny motorku a jeli jsme se ubytovat do centra narodniho parku. Odtud jsme udelali dva vylety do dzungle. Prales byl uzasny, plny rozmanite flory. Krome hmyzu se nam zvirata schovavala, coz je v pralese obvykle. Navic zvirata jsou tam tak maskovana, ze dokud na ne clovek neslapne, nevidi je. Ale i tak jsme videli nekolik vetsich jesterek, jedna vypadala jako drak. Nakonec Adam malem slapl na velikeho cerneho hada. Uz uz doslapoval a v posledni chvili videl pod nohou tlustou cernou hadici. Adam naposledni chvili posunul nohu a slapl vedle. Had varovne zasycel. Druhy vylet pralesem byl v desti. Uz druhy den prselo, pralesem se valilo spoustu vody. I pres cestu, ze schodist a nekterych se staly potoky.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Vietnamci uvezou vse

Vietnam je zajimava zeme, zeme plna motorek. Motorka je zaklad ziti a byti. Jakykoliv jiny zpusob dopravy nez na motorce muze byt obtizne dostupny. Motorky slouzi jako osobni doprava, taxi i nakladni doprava. Obycejna mala Honda 110 uveze celou rodinu, az 4 lidi. Je neuveritelne, co vsechno uveze Vietnamec na motorce. Vietnamec na motorce uveze basu piv a kybl nebo dva skladaci stoly nebo velkou sklenenou tabuli nebo cely obchod drogerie. Vietnamec na motorce uveze dokonce lednicku, 4 ziva svazana prasata nebo svazaneho ziveho buvola ci kurnik plny slepic nebo plechovy plot. Vietnamci uvezou vse.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Otevrena srdce jizni Ciny

Provincie Hunan a jizni Cina si me ziskala. Jedeme mistnim autobusem z Jishou do Fenghuangu. Cesta vede udolim, kolem relativne ciste reky, sevrene mezi zelenymi kopci s terasovitymi ryzovymi policky. Kazdy centimetr pudy je (jako ve vetsine Ciny) vyuzity. Kde neni domek nebo skala, roste kukurice nebo ryze. V rece se koupou deti, vodni buvoli a obcas raftuji turiste.

O tyden pozdeji
Uz nas tu kdekdo zna, kazdy den se na nas lide smeji a zdravi nas. I na sebe se smeji a jsou v pohode. Lide tu jsou pracoviti a prece nikam nepospichaji, pracovni dobu diktuji podminky, pocasi a zakaznik. Rano se vstane, uvari se nudle a maso a pak se uz jen v klidu ceka hosty. Od dopoledne do vecera.

Cinske divky projevuji sva vzajemna kamaradstvi naplno, drzi se spolu za ruce, objimaji se a delaji pozy, ktere v Cesku delaji jen milenci. Milenci se na verejnosti neprojevuji, jeste sem nedorazila sexualni revoluce, pusa az po svatbe. Oslovil me tu s zadosti o radu jeden Cinan. Kamaradka Dzao nam delala tlumocnici. Pry se mu libi jedna Nemka, ale nerozumi kulture jejiho chovani. Chtel vedet, zda ho miluje, co ma delat a kdy na to muze jit. V Evrope polibek na tvar mnoho znamenat nemusi, v Cine je to vazna velice intimni vec. Naopak sahani na stehno muze v Cine byt narozdil od Evropy jen projev pratelstvi. Takze jsme s Dzao vymysleli textovku v anglictine a dobrali jsme se k tomu, ze by se meli vice milenecky polibit. Cinan (uz par let plnolety) se me tedy ptal, jak se dela. Rekl jsem Dzao, at mu to vysvetli, ale take nevedela.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Jak (ne)objednavat v Cine jidlo

Objednavat si v Cine jidlo muze byt pro cizince celkem zaludna vec. V Cine se da jist velice levne a chutne, jen vedet, jak na to. A kdyz uz vymakneme dobrou restauraci, tak v dalsim meste tapeme znovu.

Nejjednodussi zpusobem stravovani je zajit do restaurace, kde je menu v anglictine. Ty jsou ale bud drahe nebo jsou v nich dvoji ceny. Menu v anglictine ma uplne jine ceny (cca 100kc za jidlo) nez menu v Cinstine (cca 40kc za jidlo).

Pomerne osvedceny zpusob je jist ze stanku na ulici, tam je videt jidlo (ryze, kebab za 12kc, placky za 9kc), da se dohodnout cena. V Pekingu takovych stanku bylo dost, ale v jinych mestech je to horsi.

Vybirani jidla naslepo z Cinskeho jidelnicku je sice na prvni pohled dobry zpusob, jak si zajistit cenu, ale je to dost riskatni, co se tyce jidla. Pro tyto prilezitosti jsem se naucil par cinskych znaku (maso, polevka, nudle, kureci). Pak si prohlizim cinske menu, prochazim cinske znaky a kdyz vidim v nazvu jidla znak pro maso, neni tam znak pro polevku a cena odpovida hlavnimu jidlu, tak objednavam. Tento zpusob se nam ale vcera vymstil. Nejprve jsme si objednali neco (ne polevku) s masem, ale cisnik nasi objednavku nechtel chapat, tak jsme ji zrusili(skrtl jsem objednavku na papire) a vybrali si neco jineho, kde byl znak masa a ryze. Dostali jsme kazdy velkou misu, v niz bylo pul kila zloutobile velice mastne hmoty (asi maslo s bilky) posypane trochou namleteho masa. Parkrat jsme si lzickou nabrali, ale jist se to nedalo. I kuchari se nam z kuchyne smali. Sami by to nejedli. A pak jsme jeste dostali gothajove rizoto. Takze zruseni prvni objednavky nepochopili (jsem jim to na papire jasne preskrtnul) nebo necteli pochopit. Presto, ze jsme si objednali dve hlavni jidla, jsme se moc nenajedli.

Nekdy se snazime z naseho mini slovnicku rict, co chceme. V jedne pekingske restauraci jsem ukazal znak polevky,nudli a zeleniny. Misto jedne polevky jsem dostal dve obrovske misky polevek, nudlovou a zeleninovou. Cena byla dobra.

Dalsi zpusob je ukazat na papire znaky napr. pro kure, ryzy, zeleninu. V takovem pripade neni zaruceno, ze tam daji neco nedobreho, pripadne si reknou buhvijakou cenu. Jakmile se clovek nepta na cenu kazde polozky, riskuje, ze ho restaurace natahne.

Zatim nejlepsi zpusob vybirani jidla je vlezt at uz do restaurace nebo do zaplivane hospody, kde ji dost lidi. Projit se mezi stoly a ukazat nekomu do talire, popripade se jeste zeptat na cenu. Neni snadne najit restauraci , kde by jedlo dostatek lidi, aby si clovek vybral.

Ceny hlavnich jidel v Cine se pohybuji vetsinou kolem 40 korun, ale jsou mista, kde se da najist za 10Kc a jsou mista, kde se clovek levne vubec nenaji.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Vecerni hody

Vecerni hody
V nasem hostelu na "recepci" obcas sedava mistni osmnactileta divka Mac, chodi sem za otcem, ktery zde pracuje a snad mu to i patri. Zatimco jina cinska devcata se koketne culi, Mac je pri kontaktu s nami v rozpacich az i nervozni. Navic jeji anglictina neni o moc lepsi nez nase cinstina, takze nase rozhovory jsou velice plodne a plne porozumeni. Jeden vecer, kdyz jsme se chystali jit ven na veceri, se Mac odhodlala prekonat stud a nervozitu a zeptala se, zda muze jit s nami na veceri. Takze jsme se domluvili, ze pujdem, za pul hodky, jen co doperem a povesime pradlo na bambusove tyce. Mezitim se nevim proc neceho najedla a vyrazili jsme.

Sli jsme po nabrezi a mijeli jsme jednotlive restaurace. U jedne, kde bylo hodne lidi, jsem spatne pochopil jeji pohled (podle Adama se jen koukala a ja myslel, ze hleda stul) a sel jsem dovnitr a sedli jsme si ke stolu. Restaurace byla na mistni pomery spis lepsi. Jelikoz jsme jako obvykle nerozumeli jidelnicku, nechali jsme Mac objednat. Ona asi vubec nechapala, kdo jsme a jak cestujeme a povazovala nas za jakesi bohate bohemy, kteri si davaji fakt do nosu kazdy den. Objednala nejaka 4 drazsi jidla. V Cine se neji jako v Cesku, objednava se tu vic jidel, daji se doprostred stolu a kazdy si bere. Jidla nebyla moc levna, ale meli jsme na to. Nevim, zda nam chtela proste jen objednat kvalitni jidlo, ktere nas bylo hodno nebo ji cisnik navedl, aby nam objednala to ci ono.

Pak jsme se pokouseli komunikovat, ale nedokazali jsme si sdelit ani jednoduchou vetu. A uz tak labilni a placha divka zacala nervoznet cim dal vic. Nervoznela ze sve spatne anglictiny. Jelikoz videla, jak jsme se nad uctem pozastavili, nervoznela z toho, co nam objednala. Cela rozechvela zavolala cisnika a resila s nim ucet. Ujistili jsme ji, ze jeji objednavka je v poradku.

Pak na nas stul zacali nosit plynove horaky a na ne zacali nosit plne hrnce jidla: hrnec s polivkou se sumcem, hrnec veprovych vypecenych nasekanych nozicek. Talir se smazenymi rybkami, kybl ryze. Tak jsme zacali jist, Mac nervozne tvrdila, ze jist nechce. Chvilku na nas koukala a pak to psychicky neunesla a utekla za matkou (ktera tam stejne jako cela rodina pracuje) na hotel.

Pak jeste prinesli kachnu. Sedeli jsme ve dvou u stolu, pred nami horeli horaky a nich jidla jak pro cely zajezd. Restaurace byla plna lidi, kteri se nas nechapave otaceli a koukali na dva exoty, kteri si objednali hory jidla. Jedli jsme hostinu, ale moc toho neubyvalo. Ostatni hoste nevericne koukali, smali se. Snazil jsem se ukazat ostatnim lidem v restauraci, aby se k nam pripojili a pomohli nam to snist. Ale nikdo si neprisedl, protoze jim to hlava nebrala.

Tak jsme bastili a po chvili jsem na ulici videl jit cinana Michala s jeho haremem (s jeho 5 pritelkynemi). Minuly vecer nas totiz hostili vinem, pivem, sneky, masem, tofu a buhvi cim jeste. Pri tom si jeho pritelkyne stridaly v tom, ktera se s nim bude mazlit a mazlily se i navzjem. A chteli jsme jim pozvani nekdy oplatit a prisli maximalne vhod. Zatahl jsem je vsechny ke stolu a vysvetlil mu situaci, pozvani prijali. I presto, ze nas bylo sedm, plno jidla zbylo.

Par dni se Mac na recepci neobjevila. Dalsi den jsme se jen pozdravili. Vecer sedela se sestrenicema na recepci a drzela cinsko-anglickou knihu frazi a ukazovala nam (asi chybne prelezenou) vetu, "Lets go to see ball game". Ve skutecnosti to znamenalo, ze chce jit s nami na prochazku. Nektere cinsko anglicke preklady jsou vubec povedene. Kdyz jsme se ctyrmi mladymi slicnymi slecnami (asi vnucky majitele) smlouvali o cenu, holky nam ukazali na kapesnim prekladaci vetu: "You must play with us", coz nas dostalo. Vubec na vychode rodice vedou deti k obchodovani od utleho veku.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Modelem v Cine

Byt vysoky moodrooky blondak v Cine je asi tak jako byt blondyna v Arabii. Zvlaste pak v odlehlejsich turistickych oblastech. Citim se tu jako slavna pop-star a uz jsem si na to tak zvykl, ze se mi bude tezko odvykat. Pokud clovek jde beznou Cinskou ctvrti, tak lidi koukaji, ukazuji si na nas, zdravi nas nebo se na nas smeji. Samozrejme nekteri nijak nereaguji. Ale jak se dostaneme do turisticke oblasti, kde jsou Cinanky s fotaky, zacina modeling a foceni. Poprve nas to potkalo v Pekingu v zakazanem meste nebo u velke Cinske zdi, kde nas parkrat lide zadali, zda by se s nama mohli vyfotit. Opravdovy boom pozovani nastal ve Fenghuangu, v jizni Cine. Je to jedno z neslavnejsich turistickych mest v Cine a je navstevovano temer vyhradne Cinskymi turisty. Za nekolik dni pobytu jsem tu potkal jen asi 4 cizince. Fenguan je hodne turisticke mesto a jezdi sem zejmena mlada generace Cinanu a tim padem je tu hodne mladych Cinanek, ktere se s nami chteji fotit.

Po prijezdu jsme si vysli do mesta a sedli jsme si na shody u turisticky frekventovane ulice. Typicky scenar modelingu:

  • Sedime na schodech u frekventovane ulice a koukame po ulici, relaxujeme, pripadne popijime caj z nasich novych cajovych nadob.
  • Kolem chodi Cinani a Cinanky, pokukuji po nas, usmivaji se, divky se pripadne chihotaji, nekteri nas zdravi.
  • Kdyz vidim, ze se culi, ale stydi se a boji se nas pozdravit. Pobidnu je lehkych usmevem a ony se zacnou smat a culit, ze maji pusu od ucha k uchu.
  • Obcas nektera zacne vehementne gestikulovat, osivat se, septat a vysvetlovat neco kamaradce a obe znervozni a zacnou po nas pokukovat. Uz vime, co prijde. Uz se tomu predem smeju a Cinanky vidi, ze uz vim, vim, ze se se mnou chteji fotit.
  • Pribehne jedna z nich a gesty ukazuje, ze by se rada s nami vyfotila. Postavi se vedle me, udelam natrenovanou pozu, vezmu ji kolem stihleho cinskeho pasu nebo na klin a cekame az vyleti ptacek. Pak se holky vymeni a vyfotim se jeste s druhou. V pripade vetsich skupin se vsema najedou. V pripade paru se se mnou manzel/pritel nefoti.
  • Pokud mame u sebe fotak a slecna se mi(nam) libi, necham(e) se vyfotit i nasim fotakem, bude to pekne album Wink.
  • Kdyz je fotka hotova, smeji se. Kdyz maji velkou radost, poskoci si, vyjeknou nebo vykriknou neci cinsky nebo i anglicke Oh my good Smile.
  • Holky se smeji, odchazi, mavaji a a volaji bajbaj.
  • Pak zas sedime, koukame, zdravime se s ostatnimi. Po chvilce prichazi culici se kraska s fotakem…

Vetsinou nezalezi, zda mam spocene tricko s flekem a denni kratasy nebo ciste tricko a vecerni (svatecni) kratasy, zajem je stejny. Akorat mam podezreni, ze kdyz si misto trika vezmu prilnave tilko, chteji se s nami fotit kluci misto holek.

Dnes rano jsme sel koupit snidani. Plne ruce nakupu a po ceste jsem delal modela ctyrem Cinankam. Po snidani jsem si sundal triko s dlouhym rukavem, vzal jsem si tilko a za cele dopoledne se neozvala zena, ale nekolik muzu. Na druhou stranu, dopoledne je vedro a turisti moc nechodi venku.

Dalsi den se vzbudime, najime a rikame si, tak co budeme dnes delat? Pujdem se fotit s holkama! Smile Kam? Treba k drevenemu mostu, tam jich chodi hodne. Zatim nas to bavi. Blizi se vecer a mam chut si udelat par fotek. Staci se sednout na spravne misto…

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Cinsky venkov II, Tri soutesky

Dalsi noc jsme spali v Yichangu, rano jsem hotelierce ukazal fotku tri soutesek a ona zacala nekam volat. Za chvilku prijela zena a nabizela nam tam zajezd za 300kc / os. Odmitl jsme ji, ale jeste nas pronasledovala notnou dobu, behem cehoz sehnala "anglicky mluvici"  cinany, kteri nam vicemene dokazali tak zopakovat cenu.

Bylo to od nas par km, rozhodli jsme se pro taxika, ale taxikar pred nami radeji utekl.

Dalsi taxikar nas (po nejake dobe smlouvani) vzal. Po ceste se dely divne veci, co chvili se se nekym nekde na necem domlouval, nabiral lidi, ktere sam oslovil aby je po chvilce zase vysadil. Az nakonec zastavil pred prehradou, kde stala pani a pan s motorkou, kteri prodavali pohledy. Tvrdili, ze je silnice zavrena a ze si musime koupit vstupenku za 300kc. Hadali jsme se asi 20 minut, ale on mel ocividne vic casu nez my, tak jsme si tech 500m dosli pesky. Prehrada 3 soutesky je cinske monumentalni dilo na treti nejvetsi rece sveta s vykonem 18 jadernych elektraren. Je to nejvetsi prehrada a vodni elektrarna na svete. Me to neprislo zas tak velky.

Chvilku jsme sli v tom vedru kolem prehrady a pak nam zastavil typek s dcerkou, ze nas vezme. Dcerka dostala 1 yunan kapesne a vysadil ji u skoly. Nas pak hodil do pristavu. Chtel za to dost penez (v Cine se stop plati), tak jsme mu je nedali. Jeste si nakonec rad vzal mensi castku, kterou zprvu odmital.

V pristavu jsme si koupili listky na lod a sli jsme na obed. V hospode jsme zas notnou dobu resili jidelnicek, kteremu jsme jako obvykle nerozumeli a smlouvali jsme o cene. Nakonec jsme s prekvapenim dostali okurkovou polevku s cernymi vejci a misku ryze.

Po jidle jsme se nalodili na malou rychlou lod a jeli jsme jsme po tom veletoku horama na tri soutesky. Vpravo a vlevo byly vysoke skaly a nektere tri z nich byly pravdepodobne ony slavne a castecne utopene tri soutesky.

Lodnik nas vyhodil v pekny dire sveta. Stradovali jsme si to po silnici k civilizaci, kolem byla policka s kukurici a mandarinkami. S typkem na trikolce jsme usmlouvali cenu za stop a hodil nas do vesnice. Ve vesnici videli belocha asi poprve, byli jsme neustale stredem pozornosti. Kdyz jsme prisli na mistni trh, trh se zastavil, lide upreli zraky na nas a vsichni sledovali nase pocinani. Chteli jsme si koupit piti nebo meloun, ale vse bylo drahe a nechteli smlouvat, chteli vydelavat.

Tak jsme jim ty predrazene melouny nechali sli jsme hledat jidlo (na trhu a v obchode se obvykle nic poradneho k okamzitemu jidlu koupit neda). To uz byl kolem nas dav cumilu a zprava o dvou belosich se sirala vesnici jak mor.

Mezitim jsme si sedli do venkovni restaurace a lustili jsme cinske znaky v menu. V opatrne vzdalenosti kolem nas se vytvarel kruh zvedavych vesnicanu. Deti se smali a ukazovali si na nas. Nez jsme si objednali, prijelo policejni auto s mistnim serifem a lide na nas ukazali prstem. Serif nic nedelal a tak jsme se bavili a pred zraky cele vesnice jsme cekali na jidlo.

Najednou prijela sanita, vystoupili 4 zdravotnici, nasadili si rousky a zacali nas vysetrovat na praseci chripku, merili teplotu, vyptavali se na nejruznejsi otazky, opisovali si pasy.

V te chvili uz bylo na navsi opravdu siroke publikum, ktere tu nezvyklou udalost sledovalo. Mirili na nas tri kamery, z toho jedna velka profikamera (asi mistni media), lide si to fotili, no humbuk, jak kdyby prijel papez. Uz jsem si ve mestech zvykl, ze na nas lide mavaji, smeji, ukazuji si na nas, holky se s nama foti, ale tri kamery, policie a hygiena a cela vesnice je trochu moc. Tak jsme si je na oplatku take nataceli.

Jelikoz mezitim kuchar prestal delat objednane jidlo a utekl a jedna zdravotnice umela anglicky, pozadal jsem ji, az bude s nama hotova, zda by nam pomohla s jidelnickem. Tak nam prelozila par jidel a pres rousku mi vysvetlila vyznamy par cinskych znaku. Behem teto lekce cinstiny nas porad sledovaly kamery a bedlive zraky vesnicanu. Kuchar se prestal bat, prekrasna zdravotnice nam objednala nove chutnejsi jidlo a pro mistni novinarku byla hvezdou vecera.

A tak jsme vecereli na navsi pred zraky mistnich. Po veceri se na nas sesypali, zacali se nas vyptavat a se zajmem si prohlizeli nasi knizku o Cine. Jelikoz jsme jeste stale pred casti vesnice vypadali jako nebezpecni cizinci, kteri prijeli vykonat zkazu do nebohe cinske vesnice, museli jsme jeste projit bezpecnostni proverkou mistni policie. Ja jsem jel na policejni stanici proverovat a kopirovat s policistou nase pasy, Adam zustal v restauraci, aby zodpovidal serifovi nejake otazky.

Po bezpecnostni proverce pokracovala "konverzace" s mistnimi, dokonce se objevila jedna anglicky mluvici holcicka. Ptala se nas, jak vypada Peking, ze slysela, ze je krasny a ze by se tam nekdy rada podivala.

Vecer nam doporucili spani v mistnim hotelu. Dali nam vybrat mezi pokojem za 30kc nebo 180kc korun. Minule jsme bydleli se svabama za 200kc, tak jsme vzali ten lepsi, byl v pohode.

Rano nas pani hotelierova vzbudila pred osmou at uz vypadnem a hodila nam na postel jakysi cinsky letak o praseci chripce. Tak jsem ji rekl, ze bysme  jeste den zustali, ale ona, ze ne, at padame. Tak jsem ji jeste vysvetlil ze ji tu dalsi noc take zaplatime, to ji uklidnilo. Ale uz v devet nas vyhazovala zase a definitivne, tak jsme si dali na navsi obed a jeli jsme pryc.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cinsky venkov I

Dosud jsme projizdeli jen Cinska velkomesta (4 – 20milionu ob.) a chteli jsme se podivat i na venkov. Proto jsme zamirili do udoli reky Yangzi. V nasem hostelu jsem si na google maps nasel jmeno (obkreslil jsem si cinske znaky) maleho mestecka, kam jezdi vlak a zbylych 40km se nejak dopindame stopem nebo busem. Na nadrazi jsme si naposled koupili nas oblibeny mistni jahodovy nanuk, jehoz skvela a plna chut zdaleka nema v ceske nanukove komunite konkurenta.

Nastoupili jsme do vlaku hned jsme byli za exoty, lide se smali, ukazovali si na nas. Obcas k nam nekdo pristoupil a mluvil na nas cinsky, dlouho, prestoze videl, ze nerozumime. Pruvodci po nas chtel i pas, ale jen proto, aby mohl rict ostatnim cestujicim, kdo jsme. Jako blondati moodroci obri pusobime rozruch vsude.

Pres ulicku vedle nas sedela hezka mlada slecna, ktera co chvili vytahla kemra z hlubin nosohltanu za doprovodu libych zvuku a zkusenym a mirenym flusnutim ho poslala pres ulicku do chodby na podlahu. Abych ji nekrivdil, tak zpocatku s nim chodila do koupelny :-).

Vlak jel zelenymi horami, kde byla dost chuda obydli s malymi policky u baraku, obcas nekde podnik na paleni cihel. Po nekolikahodinove jizde vlakem jsme byli upozorneni, ze nastala nase zastavka. Podle google maps jsem cekal malou vesnici, ale bylo to spis mensi mesto, google maps jsou v nekterych regionech hodne spatne, viz treba Zakarpatska Ukrajina nebo Cina.

Po mensich pokusech mistnich o komunici s nami jsme zapadli do mistni nadrazacke "restaurace", kde jsme se ukazali cinsky znak jidla a masa. Nakonec jsme dostali to co mistni. Palacinku plnenou zelim a chili paprickami a v polevkove misce cerny caj s ryzi a korenim. Zajimava kombinace, az prijedu, zkusim nekdy do polivky hodit pytlik s cajem. Jedli jsme na venkovnim posezenim nadrazni restaurace, trochu tam byly citit chcanky, ale nakonec to stalo pouhych 9kc (oproti obvyklym 40kc) a bylo toho dost. Pak jsme se asi hodinu snazili dorozumivat. Vysvetlovali jsme jim, kdo jsme a kam jdeme. Nechal jsem si v minulem hostelu napsat vetu: "hledame kruiser na rece Yanzi". Byl jsem presvedceny, ze je reka asi 40km od nas, tak jsem nakreslil autobus a udelal jsem od nej sipku k te vete. Nacez oni ukazovali na vychod misto jihu. Jelikoz jsem byl presvedceny, ze vim kudy jdu a ze oni mi nerozumi (v Cine to tak vetsinou byva), vyrazili jsme hledat odbocku na jih. Za chvili pribehla babka a tahla nas zpet, pritahla nas do obchodu a posadila na zidli. Dali si pivko cekali jsme, co se bude tedy dit zda nam nabidnou nocleh(uz byls tma) ci co. Cekali jsme hodinu a nic, jen jsme na sebe koukali, deti zlobili a nic.

Nakonec nam ukazali lepsi mapu Ciny(my vlastne zadnou poradnou nemame) a zjistil jsem, ze reka Yangzi je o 400km jizneji nez jsem si myslel. Nastesti za chvilku jel dalsi vlak, napsali nam tedy cinsky na karton od krabice trasu, kterou jsme po ceste a na nadrazich ukazovali. Jejich holcicka se s tim moc neparala a konala malou potrebu primo na schodech domu.

Kupovani listku neni uplne jednoduche. Vetsinou pokladni neumi anglicky a tak nam trva dost dlouho, nez koupime listek. Za nami se obvykle utvori velka fronta a shluk zvedavcu, kteri nam obcas snazi pomahat v komunkaci. V hlavni roli jsou jsou exoti a pani pokladi, kteri se horko tezko snazi dorozumet a fronta za nami a hloucek zvedacu obvyke fandi, pripadne pomahaji pani pokladni pochopit nasi pantomimu.

Tentokrat to bylo jeste komictejsi v tom, ze jsme malou prepazkovou skvirou strkali pani pokladni nas velky karton s trasou.

Nakonec jsme se celou noc pindali k rece Yanzi (do milionoveho mesta Yichuan) nevyspali a hladovi. Cestou nas jeste pobavil blaznivy a naruzivy uklizec na jednom nadrazi. Ve tri rano vytiral celou nadrazni halu na jedno namoceni mopu. Vsichni ho museli poslouchat a uskakovat, davat boty a tasky na lavice, on se totiz pred nicim nezastavil. Vytiral i boty, zavazadla hazel pryc. Pak prisel s vodou a zacal ji hazet po cekarne, kdo spal na zemi nebo tam mel batoh, mel proste smulu. Kdyz se uklizi, tak se uklizi. A tu vodu zas stiral pryc do rohu. Snazil jsem se v cekarne spat, ale protoze jsem si musel davat pozor na naruziveho uklizece, nebyl muj spanek kvalitni.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Navsteva nove otevrene diskoteky v Cine se vyplatila

Nachazime se ve stredni Cine, v osmimilonovem meste Xian, v kolebce cinske civilizace, na pocatku hedvabne stezky. Dnes mam narozeniny, co s nacatym vecerem? Chtel jsem videt, jak vypada cinska diskoteka. Tak jsem v nasem hostelu zaserfoval na netu, poptal se recepcnich a vyrazili jsme. Adam rikal, ze nas bez spolecenskych bot do nejproflaklejsi diskoteky nepusti. Taky nepustili, mame s sebou jen pohory a sandale. V druhem podniku se tancila Salza, tak ze tam bez peknych bot taky ne.

Tak jsme tak zevlovali na ulici, koupili si nanuka, pozorovali lidi a ulici. Kdyz se setmelo, sli jsme domu, porad za nama sel jeden Cinan a neco na nas cinsky mluvil, tak neodbytne, az jsme jsme se smichy za bricho popadali. Nekam nas tahl, ale na to jsme se mu vyprdli a sli jsme do naseho hostelu. Cinan s nama, tak jsme mu rekli, at to, co nam chce rekne recepcnimu. Aspon nas pak necha. Tak to rekl recepcnimu a ten nam rekl, ze nam rika, ze je to nejaka promo akce nove otevirane diskoteky (nemohl vedet, ze jsme hledali dizu, videl jen bilou tvar). Tak jsme se ho ptali, proc na nas tak tlaci, a recepcni nam rekl, ze bude mit provizi z nasi utraty. Vstupne se pry neplati.

Inu naivne jsem si rikal, ze pokud to bude nejaka kulisarna, pujdem pryc, je to asi jen 1km daleko. Nic draheho si tam nekoupim, pokud nebudu chtit. Recepcni velmi duveryhodny chlap, umi perfektne anglicky, zatim nam radil jen dobre, tak snad to tu zna. Navic hostel takoveho jmena si nemuze dovolit podfuk. Tak jsme tam jeli. Pri vstupu na dyzu jsem si rikal, ze tu jeste moc lidi neni. A jak jsme byli uvnitr, koukam, ze tam byly jen pekne holky, ktere byly podezrele pritulne a hned se ptaly, zda chceme slecnu. Takze jsme v bordelu. Aha, jasny, takze budou chtit, abychom si zaplatili zenskou. Mezitim nam prinesli objednane pivko (pri objednavce jsme se pro jistotu zeptali, kolik stoji a bylo za 6Kc, zatim nejlevnejsi v hospode bylo za 8Kc). Tak si rikame, dopijem a pujdem. Nez jsme pivko dopili, sedly si k nam se svymi drinky a zacaly se k nam lisat a premlouvat nas na pokoj. Tak jsme je museli porad odstrkovat, navic ta, co se lisala na me, nebyla ani moc hezka.

Kdyz jsme dopili pivko, holky si mezitim dopily par sklenicek konaku. Rekli jsme si o ucet a ze na pokoj nejdem, ze pujdeme. A holky, ze mame dat nejdriv disko jim, za jejich spolecnost. To jsem si rikal tudle, jak se neplati vse najednou, tak by nas akorat natahli. A ja ze ne, ze chci ucet. A ony zas o spropitnem. Nakonec nam prinesly ucet, kde misto 12Kc korun bylo 5500Kc. Za extremne predrazene piti holek. To se mi platit nechtelo. Zaroven jsem spozoroval, ze jsme v podniku sami dva, proti cele jejich bande. Byli v preslile, vsude kolem dost skla, nevim, ceho jsou tito cinsti typci schopni a tak jsem radeji volil nejakou rozumnou cenu za vykoupeni ze zajeti. Bohuzel jsem neznal cislo na policii ani na ambasadu. Dlouhe a napjate dve hodiny vyjednavani o cene. Bylo jasny, ze se nebavime, kolik mame platit za piti, ale kolik mame platit za pusteni na svobodu. Kousek dal byl pripraveny vyhazovac, takze pokus o fyzicky utek (utok) byl dost problem. Nastesti jsem u sebe mel hodne malo penez. Platebni kartu, pas jsme si nechal na pokoji. Mel jsem u sebe jen svuj novy drahy mobil/gps, ktery jsem rozhodne prozradit nechtel. Normalne s sebou kazdy den mam pas i platebni kartu, dolary i eura, ale zrovna ten vecer jsem se rozhodl, ze si to na dizu radej nevezmu.

Jelikoz jsem mel v penezence malo penez, hodil jsem penezenku nastul jako ze platim. Velky bos ji spokojene sebral, asi cekal, ze bude narvana dolary a bylo v ni jen 300Kc. Koukal na me, co jsem to za socku, ze bily anglicky mluvici cestujici po Cine jen s 300Kc v Yenech (za to bych si nekoupil ani nove bryle) a snazil se zjistit, kde mam zbytek. Ptal se po nasem hotelu a tak, ale ja jsem byl vysmaty. Holky koukaly, s jakym somrakem se to zabyvaly. Vedel jsem, ze Adam ma take jen 300Kc v Yenech, takze jsem cekal, ze to obetujem a budem volni. Ale nevedel jsem, ze tam Adam mel u sebe 50 dolaru a pas. Takze pas jsme chteli kazdopadne zpatky. Bos chtel jeste dalsi penize vymenou za pas. Tak jsem mu ho vzal a nabidl, at me nas necha jit, ze mu dame ty dolary a jeny. Lepsi jit nez mi objevi ten drahy gps. Nakonec jsme si kyvli a ted udelat tu vymenu. Dolary za pas, ktery se mu dostal do ruky. Natahoval jsem ruku, ze mu dam dolary, on po nich sahal, ale pas nedaval. Tak jsem dal dolary zpet, ze chci, aby pas polozil na stul. To nechtel, tak jsem mu nechtel dat dolary. Pak jsme se jeste hadali, jak si ty dve veci predat z ruky do ruky, aby to jeden druhemu nevytrhnul. (Kdyby rekl o pomoct vyhazovaci, klesl by pred holkama). Nakonec probehla vymena ve velkem vypeti a my jsme vypadli z nove otevirane diskoteky a sli jsme na hostel.

V noci jsem nemohl spat, premyslel jsem o tom celem, ale i pres vsechny chyby, ktere jsme udelali, jsem byl nesmirne stastny za to, ze jsem na svobode a pocitoval jsem tu nesmirnou volnost. Nakonec jsem dostal k narozeninam ten nejlepsi darek – svobodu.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Pravdu vam nemohu rici nahlas, ale mohu vam ji napsat

Vyrazili jsme na vylet na Velkou cinskou zed. Nejprve jsme popojeli metrem k ulici, odkud mel odjizdet autobus 919. Tam jsme nasli jeho zastavku. Pred autobusem stal jakysi muz s praporkem, ktery organizoval dopravu kolem autobusu. Hned se nas ptal, kam jedeme. A odpovidal, ze tam autobus jezdi, ale uz je pozde, ze az zitra. Coz je autobusu, ktery jezdi kazdych deset minut podezrele. Jedine pry taxi za 100 yunanu. Nas autobus mel stat 12 yunanu. Bylo jasne, odkud vane vitr, tak jsem ho ignoroval a sel se zeptat ridice. Ridic take popiral, ze jede do nasi destinace. Jelikoz jsem jeste nezazil ridice autobusu, ktery by popiral svou zastavku, znejistel jsem, prece jen se ta cina vyvyji ze dne na den.

Autobus 919 odjizdel i z dalsich stanovist, ale i tam nam popreli nasi stanici.  Pak jsem si vyhlidl mladeho anglicky "mluviciho" nezavisleho kolemjdouciho, ale hned priskoci chlapek v  uniforme cinske mhd pravdepodobne mu rika, co mi ma rict, takze informace je bezcenna. Pak jsem na autobusaku zalezl nekam do depa  a v odstavenem autobusu jsem nasel uklizecku a zaptal se na nasi destinaci. Ta kyvla a mavla nekam rukou. Tak jsem sel tim smerem a zeptal jsem se uniformovane slecny a ta zase mavla a ja sel dal tim smerem. Az jsme dosli k dalsimu stanovisti autobusu 919, kde nam zamestanec mhd rikamze to tam sice jede, ale nestihnem to zpatky. To je take podezrela informace. Tak jsem presto nastoupil do autobusu a zeptal se stareho pana a ten mi konecne potvrdil mou destinaci. Jeste jsem se ho snazil zeptat na cas prijezdu, ale to mi radej vyhledal anglicky mluvici cestujici, bylo to mlada skolacka. Chvilku na to naskocil do autobusu zamestnanec mhd a neco na nej a na ni krikl. Podle vyrazu jeho tvare bylo poznat, ze zamestnanec mhd je Levak Bob a kuje cernotu. Ale stary pan uz mi nic nerekl. Pak se bavila zacka se zamestnancem a nakonec mi anglicky rekla, ze mi pravdu nemuze rict, ale muze ji napsat. A tak mi na papir napsala, co jsem chtel vedet. Odvazny clovek, ktery se postavil za cizince. Sedeli jsme tedy ve spravnem autubusu a frceli na velkou cinskou zed za pouhych 12 yunanu.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – V narodnim parku

Jak jsme se vzdalovali od pouste Gobi na sever, ubyvalo, zlute barvy, pribyvalo zelene, navic jsme jeste nabrali nadmorskou vysku tak se objevily i stomy. Po nekolika dnech jsem videl stromy, v Mongolsku jinak moc stromy nejsou. Prestali jsme potkavat skupiny vypelichanych velbloudu a zacali jsme potkavat skupinky chlupatych a roztomilych  jaku.  Samozrejme ze, kdyz jsem videl poprve zveho jaka, chtel zastavi a fotit se s nim. Da se k nemu prijit tak na 5m, pak uz zacne plasit. Jak jsme se u nich fotili, tak nas pres udoli zpozoroval jejich majitel a jek se na nas na motorce podivat. Nejdriv si nas premeril a pak na motorce odehnal jaky do bezpeci na protejsi kopec.

Po ceste jsme jeste z nevsednich zvirat potkali orla stepniho a prohlidli jsme si i supi hnizdo se supici a supacaty. Supice bya trochu nasupena a Marena nasel pod hnizdem na zemi obrovitanske supi brko. On se sup nezda, ale je velikansky, zdalky jsem si ho spletl s kravou. Obed jsme varili u pastviny, kde se pasli jaci. Jacata (mladata jaku) jsou velice roztomila a skotaciva.

Nakonec jsme se utaborili v narodnim parku, v udoli na pastvine blizko kanonu, v kterem tekla divoka reka. Na pastvine se pasli chlupaci jaci. Mongolove sem prijeli jeepem, na valniku meli slozeny ger a behem dvou hodin ho pred nami slozili. Ger pry stoji cca 1000Kc.

Pak jsme si s Adamem pujcili kone, Adam na tom umel ja jsem se do toho rychle dostal, muj kun byl hodny, skvele poslouchal a chtel behat. Nejdriv jsme sli, ale po chvilce jsme se prohaneli po planine sem tam klusem i cvalem.  Bylo to super. Kdyz muj kun videl stado divokych koni, bezel k nim a chtel se pridat. Stado mu neutikalo. Nejdriv jsem kone nechal, at k nim bezi a pak jsem prevzal rizeni. Jeden cerny kun se pridal a bezel za mnou. Super! Pod nama v kanonu vodopad a nad nim se koupali jaci.

Skvele jsem si zajezdil, dokonce muj kun i jednou preskocil nejaky prikop. Konovi se to take libilo, na konci nam majitel rikal, at uz necvalame, ze jsou unaveni, ale muj kun chtel porad bezet a musel jsem ho brzdit. Rano pujdeme jezdit zas. Navic jsou tu nadherne scenerie.

Vecer nas prijel na motorce skasirovat spravce parku, nasi psi (psi, co hlidaji nas ger a loudi nase susenky) ho nenechali vubec odjet, obklicili ho, ze mu az chcipla motorka, ktera spatne startovala. Musel se rozjizdet s klackem v ruce a stejne ho pak nasi pejsani dohnali a obklicili, ze mu to zas chciplo. Dobri hlidaci psi.

Rano jsme si vyjeli na konich znovu, meli jsme stejne kone, ja zas toho hodneho a behaveho. Jezdili jsme vic po kopcich, kde byly vyhledy. Na to, jak jsou prevalsti kone mali, me konik vynesl do velice prudkeho kopce celkem hrave a jeste pak chtel bezet. Na kopci jsme se fotili, ja  se pak vyhoupl na kone, dal nohy do trmenu, ale jedna noha byla ve trmenu nejak divne, tak jsem ji vyndal, ze ji tam dam znovu poradne. Nez jsem ji tam stacil dat, Adam de se svym konem rozebehl, muj kun se rozhodl, ze nezustane po zadu a vyrazil tryskem. Ja na nem vlal a jak jsem se snazil udrzet, ve zmatku mi vyklouzla z ruky jedna oprat. Uz jsem skoro padal, zkusil jsem brzdit aspon levou, ale kun to spravne pochopil jako zatoceni doleva a prudce se roztocil doleva. Toz uz jsem byl v tak nestabilni poloze, ze jsem se rozhodll rizene spadnout z kone. Byl to spis takovy paraseskok, takze to bylo v pohode. Kun byl trosku vyplaseny. Pak uz jsem si daval pozor. Pekne nohu ve trmenu, zadne upravy, oprate drzet pevne. Rano se konum nechtelo, zivali, ale jak se kun rozbehal, tak chtel porad behat. Ani cukr zrat nechteli.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Odjezd do pouste Gobi

Dnes jsme konecne vyresili palcivou otazku cestovani po Mongolsku. Auto bez ridice nam nepujci, protoze se tu jezdi terenem a hodne se boura. Motorka se musi rezervovat tak mesic dopredu. Autobusy jezdi jen mezi vetsimi mesty a Ulanbatarem a jizdni rady jsou ve stylu: pojede to dnes, mozna zitra. A kdyz ne, tak proste nekdy pozdeji.

Nakonec jsme se domluvili s nasim hoteleriem, zajisti nam na 9 dni rusky tereni minibus s pouze mongolsky mluvicim ridicem, spani a polopenzi v gerech(stan kocovnych nomadu) u 8 rodin a obed si budeme varit sami z vlastnich zasob. Naplanovana trasa vede pres tri narodni parky a poust Gobi, na ktere budeme asi tri dny. Kazde tri dny se dostaneme k pitne vode a jednou za par dni budeme moci koupit chleba. Na vylet jsme se slozili s holandskym parkem z jineho hotelu. Bude nas tedy 5.

Dnesek byl tedy ve fazi priprav, menili jsme v bance dolarove cestovni seky American Express na dolary. V bance to videli poprve a tak se nad tim vsichni sebehli. Pak jsme sli nakupovat na trh. Byla to velika dvouparrova trzni budova s ohromnym mnozstvim stanky. Uvnitr budovy byly ulice specializovane na urcity sortiment. Ulice zelinaru, ulice uzenin, ulice drogerie, ulice peciva, ulice bonbonu. Delali jsme zasoby na devet dni (9×3 obedu a svacin). Nakupovali jsme asi 4 hodiny a v prvni varce jsem prinesl v krosne na hotel asi 20kg jidla. V druhe varce jsem v krosne prinesl 27 litru vody. Takze zasob mame dost.

Rad bych si z Gobi privezl maly kousek dinousari kosti. Pry vypadaji jako kameny. Poznaji se tak, ze pri oliznuti zustanou prilnute k jazyku, kamen nikoliv. Tak budu v pousti olizovat kameny :-) Rano jsme vyrazili, pridali se jeste dva Holandani a tak nasty bylo 5. V ruskem minibusu Je misto pro 7+ridic, Takze mista dost. Prvnich par kilometu je asfalt a pak uz jen vyjeta stopa v prerii. Zpocatku jsou kolem cesty osady slozene z nekolika oplocenych chaloupek a geru. Potom uz jen rozlehla step a v dalce horny. Ve stepi cas od casu potkame stado koni krav,ceny ovci nebo koz. Sem tam je ve stepi ger a u nej nekdy stoji stado, nekdy motorka, nejdy satelit. Nomadi ziji stale stejntm prastarym zpusobem, ale vyuzivaji modernich vymozenosti.

Rano jsme vyrazili, pridali se jeste dva Holandani a tak nasty bylo 5.  V ruskem minibusu Je misto pro 7+ridic, Takze mista dost. Prvnich par kilometu je asfalt a pak uz jen vyjeta stopa v prerii. Zpocatku jsou kolem cesty osady slozene z nekolika oplocenych chaloupek a geru. Potom uz jen rozlehla step a v dalce horny. Ve stepi cas od casu potkame stado koni krav,ceny ovci nebo koz. Sem tam je ve stepi ger a u nej nekdy stoji stado, nekdy motorka, nejdy satelit. Nomadi ziji stale stejntm prastarym zpusobem, ale vyuzivaji modernich vymozenosti.

Prekvapive se uprostred stepi vyskytla restaurace, dokonce spis lepsi restaurace. Odskocil jsem si na zachod, ale jak jsem ho uvidel, nemohl jsem jsem uverit vlastnim ocim. Na svych cestach jsem videl hodne ruznych zachodu, ale tohle nikdy. Stal jsem, pred nejlepsim zachodem sveta. Uprosred pustiny byl super moderni zachod, jaky jsem ani v Evrope, ani v Americe nevidel. Byl to elektronicky zachod znacky Hyunday. Zachod byl samozrejme cistounky, misa byla polohovatelna.  Po prave ruce byl moderni ovladaci panel s tlacitky a kontrolkami. Z nej jsem vypozoroval, ze zachod ma funkci myti a vysouseni, pricemz lze nastavit program (mod), tlak, teplotu a buhvi, co jeste. Na zachode bylo upozorneni, ze by si uzivatel mel pred pouzitim precist manual. Skoda, ze se mi zrovna nechtelo na velkou :-(.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Hovno hori

Mongolske zivobiti je nekocny kolobeh slunce, vody, travy, zvere, hoven a ohne. Ze slunce a vody vyroste ve stepi trava, zvire (ovce, koza, krava, kun, velbloud) ji sni, podela step, slunce ususi hovno. Clovek porazi zvire, sebere a hodi do kamen ususene hovno a uvari zvire. Jedine, co zbyde jsou kosti. Ty se pak vali ve stepi nekdy leta, nekdy dele. Dinosauri kosti se tu vali uz miliony let. Na vetsine uzemi Mongolska nejsou stromy, vari se na hovnech, v zime se  topi hovnama. Jestlize se v cesku chodivalo do lesa s nusi na drevo, tady se chodi s kosikem na hovna. Nejlepe se sbiraji kravince. To je kosik hned plny. Sbirat boruvky me nikdy nebavilo. Kdysi si to tu zvirata podelala a ted se v tom vari.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Dinosauri naleziste

Dnes jsme dva dny na vylete v mongolske stepi. Zpocatku byla krajina travnata zelena step a na dohled bylo vetsinou kolem tri stad (at uz koni, krav koz nebo ovci).  Postupne se krajina menila, trava zloutla, stad ubyvalo, vekvloudu pribyvalo. Videli jsme krome stepi i par peknych skalnatych utvaru. Prvni noc v mongolske rodina byla spis noci v mongolskem obydli bez rodiny. Rodina byla zavrena celou dobu ve druhem stanu a ukazala se jen, kdyz nam nesli jidlo. Ger (stan) byl velice pekny. Ger ma konstukci z dvou hlavnich stozaru a nekolika desitek "nasad od kostat". Krytina je obycejna latka, jelikoz tu prsi malo, tak se vodeodolnost moc neresi, ger promokne za jeden az dve hodiny. Slozeny ger se vejde na zebrinak. Uvnitr jsou Gery utulne, barevne koberce, malovane drevene skrine. Slozeny ger se vejde na zebrinak.

Bydleni u druhe rodiny bylo zajimavejsi. Rodina nas vrele uvitala, deti umeli par slov anglicky. Rodina byla vetsi, bydlela ve 4 gerech, byla i z bohatsich, vlastnila ovce, kozy,velbloud, jeep, dve motorky na kadem geru byl maly solarn panel. ktery zivil pres baterku nocni osvetleni. V hlavnim geru byl i satelitni prijimac a televize a radio a solarni energie uzivila jeste i mobil. Solarni panel dobiju velkou 12V baterii a ta napaji celou nomadskou domacnost. Pro vodu se jezdi velbloudy kazdy den 1km daleko.  Na jednu stranu se zde i pres vsechny technicke vymozenostise zije, jak v Evrope 17. stoleti. Zaroven to neni principialne odlisne od euroamerickeho zivota. Pres den si odpracuji zivobyti, naji se, kouknou na telku a jdu spat.

Nejmladsi 6 dcera dcera si oblibila Adama a vodila ho vsude za ruku a tak Adam videl na statku vse. Pak chtela, aby zarlil a predstirala, ze telefonuje s nejakym frajerem (misto telefonu mela v ruce kamen). Rodina mela jeste dalsi dceru, te bylo 19 a byla velice fesna a pohostina. Umela anglicky asi 100 slov a tak deset frazi, takze na mistni pomery plynna anglictina.

Vecer holky zkoukly ve stanu jakysi mongolsky velice romanticky serial. A pak jsme my turisti pozvali deti na horko cokoladu, ta jim chutnala.

Velbloudi stoji pokojne u geru a obcas se rozhodnou pro vylet. To zacnou vyluzovat zvuky ve skale vyjiciho psa, bubljici vody a silnicni motorky a nekolik jich trhne partu a jdou do stepi(nebo pouste) ostatni velbloudi se postupne pridavaji az nakonec cela skupina kamsi utece. Bud casem prijdou sami nebo je nekdo z rodiny privede. Velbloudata a jizdni velbloudi jsou privazani, ostatni ne.

Po dvou dnech v pustine jsme prijeli do mestecka. V dalsim geru nas uvitala majitelka a predstavila se jako Semeno. To jmeno si tentokrat zapamatujeme. Ale tady zase soukromnici. Mesto moc hezke neni. Presto jsme se nechali nasim soferem zavezt do vzdalene hospody (s napisem Nightclub bar), tam se sice netancilo, ale s nasimi Holandany byla sranda. Jeste si k nam prisedla mongolska studentka historie, ze si chce procvicovat svou anglictinu.

Jelikoz se nam mesto moc nelibilo, vstavali jsme brzo a jeli jsme dal. Adam mel strevni potize a tak lezel v aute. Brzy jsme vjeli do hor a narodniho parku. Same zelene kopce a nich obcas svisti. V horach jsme se prosli po ledovci a pak jsme jeli na mongolsky narodni festival Nadam. Jedna se o velike koni zavody. Zavodi se na 30 km, mongolske kone jsou navic malinke (u nas jim jim rika kun prevalsky), takze je to pro ne vykon. Presto jeli dobre. Zavodu se ucasnilo nekolik stovek zavodniku a vyhral ho maly kluk. Po zavode jsne navstivili naleziste dinosaurich kosti a vajec. Mongolsko je jedno z nejlepsich dinosaurich nalezist vubec. Pry se jich tam naslo spousty, ale my jsme tam nic nenasly. Stankar bejake kosti prodaval. Naleziste bylo samo o sobe hezky prirodni utvar.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Karticky Jezise

V Kyjeve jezdi pomerne malo aut, zato vetsi zacpy jsou v metru. Kdyz je spicka, ceka se na vlez do metra fronta. U takove fronty mel jeden Ukrajinec stanek s knihami, ktere se tykaly Jezise a pravoslavne cirkve. Nutil nas, abychom si nejakou vzali, ale horko tezko jsme mu vysvetlovali, ze v Ukrajinstine jsou nam na nic. Nenechal se odbyt a vnutil nam alespon karticky s nabozenskymi motivy (s Jezisem, s pannou Marii, se tremi krali). Karticky byly moc pekne udelane, v peknych pastelovtch barvach a ze slusnosti jsme si je uklidili do kabel, podekovali jsme a rozloucili se.

Pozdeji nas kdesi otravoval nejaky somrak a porad neco chtel a natahoval ruku, byl neodbytny. I vzpomnel jsem si na karticku a nabidl mu karticku s Jezisem. Somrak prekvapene koukal a pak odesel. Jelikoz karticka skvele zafungovala, vratil jsem si do kabely.

Pozdeji v Ulan Bataru v budhistickem koplexu nas obtezovali dve obchodujici-somrujici deti. Snazili se nam do kapes strcit pytlik zrni a chtit za to penize. Jeste jsem mel nekolik rublovych minci, ktere banka nemeni a nechal jsem si je, ze je udam somrakum. Ale tyto deti je nechteli, nad rubly ohrnovali nos a byli neodbytne. Tak jsem vytahl karticku Jezise, Marena vytahl pannu Marii a davali jsme je somrujicim detem. Deti byli vyvedeny z miry, chvili na karticku zirali a pak si je vzali a odesli za partou. Po chvili k nam prisli velice nazlobene a hodili po nas karticky (asi se jim parta vysmala, cim jsme je uspokojili). Sebral jsem karticky a deti uz nesomrovali. :-)
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Mongolsko, Ulan Batar

Mongolsko je rozhlehla, malo obydlena zeme. Na severu je to porad zelena kopcovita planina porostla kratkou zelenou travickou spasenou od vsudepritomnych koni. Na jihu se rozklada poust Gobi, naleziste dinosaurich fosilii. Na zelene travnate plosine jsou obcas rozesety bile kulate stany (Germ). Mongolove mluvi silenou reci (Mongolstinou), coz je neco jako finistina s chrochtavym prizvukem a chrcivymi mezihry. Vyslovit (spravne zachrcet)) Mongolskou frazi je tudiz pekny jakykolam. Krome koni, je tu hodne ovci a jsou tu i velbloudi, kteri vypadaji mnohem hunateji nez v Indii.

 Bydlime v hotelu v Ulan Bataru, do ktereho si nas odchytili na nadrazi, ale nechali jsme se, protoze to vypadalo levne a dobre a korespondovalo to s nejlevnejsimi nabidkami v Lonely Planet. Mame pekny pokoj s multifunkcni sprchou a wifi internetem na pokoji, coz oceni nase pocket PC. Dole v restauraci mame k dispozici zdarma pocitac (s anglickymi!! windows) s internetem. Sprcha me opravdu prekvapila, ma nekolik trysek, odkud muze tryskat voda (se shora, ze strany, na nohy, z hadice) a takovym knoflikem se tam prepinaji sprchovaci programy. K tomu je ve sprchovem koute zabudovane vodotesne radio, ktere lze pomerne slusne osolit. A dale si lze navolit druh a barvu osvetleni sprchy. Pripadne zapnout odvetravani. Koupu se pri Mongolske tradicni hudbe s oranzovym i modrym svetlem.

Prosli jsme si Ulan Batar, vicemene se mi to z pamatek libili jen Budhisticke Pagody a budovy. Meli jsme velke stesti a zrovna tam mladi mnisi delali nejakou budhistickou msi. Modlili se, bubnovali, behali, rozdavali ryzi a delali jeste nejake veci se svickami, s kalichy a jinymi vecmi. Trochu jsme i tajne filmovali.

Dnes nefotime, vyhorela nam nabijecka na fotak, kdyz jsme dobijeli v zasuvce ruskeho vlaku. Trochu jim tam kolisalu napeti. Cip shorel, ale pojistka zustala v poradku.Frown Ale uz jsme koupili novouSmile, sice byla draha, ale fotky to chce.

Vcera jsme s Adamem hledali diskoteky, ale zadnou jsme nenasli. Marena za to byl v klubech az do sesti. Toho totiz provadel barman z naseho hotelu. Diskoteky jsou tu jine, nepije se se alkohol a nedejou se s tim souvisejici veci. Mongolky jsou velice krasne tvari i postavou. Nejprve jsem si nemohl zvyknout na to, ze jsou trochu vousate, ale uz mi to prijd az roztomile.

Vcera bylo na kratasy a dnes jsem si rikal, skoda, ze nemam cepici a rukavice.

Nechteji nam tu nikde pujcit auto ani motorky, coz dela cestovani po Mongoslke krajine dost slozite. Asi to budeme muset vymyslet autobusy a po svych. 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Zítra vyrážíme

Zítra dopoledne vyrážíme, máme snad vše. Nakonec se mi podařilo zabalit batoh tak, že bez vody a jídla váží 15.5kg. Celková hmotnost jídlem a vodou je 19kg. Pokud si vezmu na nohy pohory a do batohu dám sandále, bude bez zásob vážit 14kg. Časem se zbavím mikiny, svetru a průvodce, takže by mohl být ještě lehčí.

Trochu jsme změnili trasu a místo přes Slovensko pojedeme přes Polsko. Plánovaná trasa je následující:

Nové Strašecí – Praha – Frýdek Místek – Kyjev – Moskva – Ulan Ude – Ulánbátar
– Peking – Xian – Chengdu? – Lung Po  – [Vietnam] – [Laos] – [Thajsko]
– [Kambodža] – ? – [Austrálie] – [Nový Zéland] 

Průběžně občas nahraju nějaký úsek či bod trasy jako GPS záznam a když narazíme na internetové připojení, trasu nahraji na internet. Průběžná mapa a poloha se bude zobrazovat zde.

 

Jelikož jsem se nemohl rozhodnout, co oželet, sestavil jsem si tabulku hmotností a vybral jen ty nutné nebo lehké.

věc hmotnost [g]
sandále 700
pohory 1900
spacák 1430
stan/3 1110
karimatka 260
nůž 100
psací blok 250
lékarna 580
čelovka 170
termosvetr 270
svetr ze sekáče (za Sibiří vyhodim) 330
mikina ze sekáče (za Sibiří vyhodim) 620
kalhoty nepromokavé 430
kalhoty rejoice 400
moskytiéra 90
bunda nepromokavá 670
pouzdro na brýle 110
kraťasy 170
batoh 2150
LP čína 770
ručník 200
3trička+tílko 800
toaleťák+kapesníky 270
mytí 720
doklady  
spoďáry 450
dva rybářské
pruty+příslušenství
650
mobil+gps+nabiječka,
autonabíječka, ruční nabíječka
440
celkem

16040

   

Z toho budu mít tak 1-4Kg oblečení a bot na sobě, na druhou stranu v seznamu není voda a jídlo.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Příprava na cestu

Zbývá něco přes týden do našeho odjezdu a přípravy na cestu do Asie vrcholí. Jedná se jednak o přípravy informačního charakteru a o přípravy hmotného charakteru.

Co už máme připraveno (za sebou)

  • očkování (žloutenka, břišní tyfus, meningokok, klíšťatová encefalitida).
  • víza (mongolské a čínské), podklady pro další víza
  • nomadická telefoní čísla
  • kapesní počítač (pocketPC) s GPS navigací, wifi internetem a VoIP telefonem
  • elektronické mapy
  • průvodce Lonely Planet (Transibiřská magistrála, Čína, Thajsko)
  • z velké části oblečení, spacáky, batohy, boty, stan

Co ještě nemáme připraveno (na co čekáme):

  • ruské vízum
  • cestovní šeky a cizí měnu
  • papírové may

Předběžná plánovaná trasa:

Nové Strašecí – Praha – Ostrava – Kyjev – Moskva – Ulan Ude – Ulánbátar – Peking – Xian – Chengdu? – Lung Po  – [Vietnam] – [Laos] – [Thajsko] – [Kambodža] – ? – [Austrálie] – [Nový Zéland]

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA 2009

V sobotu jsem navštívil Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA 2009, který se konal v Praze v KD Ládví a Multikině Ládví. Účast byla dobrá, bylo problém si sednout.

Nejprve jsme šli navštívit přednášku Martin Bělocký – Jedeme vlakem! Z Číny do Tibetu , která se konala v sále KD. Před touto přednáškou byla ukázka tradičního čínského tance, na kterou jsme přišli v půlce. Holkám to šlo velice pěkně. Když skončili, v sále se nerozsvítilo, hlediště vypadalo hodně zaplněné, byla tam hodně tma, tak jsme si sedli v uličce. Přednáška začala a byla velice poutavá. A já dostal žízeň, tak jsem z batohu vytáhl termosku, nalil jsem si čaj a nechal ho stydnout. A jak jsem se nechal unést přednáškou, nějak jsem nevědomky natáhl nohu do uličky a ani jsem neslyšel přicházející staršího pána. Najednou jsem ucítil, jak mi někdo kopl do nohy a najednou na nás s klukama začal někdo padat. Přitom ještě kopl do nalitého čaje, do otevřené termosky s horkým čajem a vše se v tichosti začalo rozlévat. A jak na nás pán padal, snažili jsme se ho chytnout, ale výsledkem spíše bylo, že jsme ho pomalu položili do rozlitého čaje.Laughing Pak se nám pán ještě omluvil, že nás neviděl, vstal a začal se zkoumat a ohmatávat své mokré oblečení a nechápavě se ptal "Co to je?". Já jsem mlčel, byla taková trapná chvilka. A pak kamarád řekl: "čaj!". Pán na to nic neříkal a šel se po tmě vsoukat do hlediště.

Martin Bělocký prý najel po Číně a Tibetu cca 6000Km a po přednášce jsem se ho byl zeptat na rozpočet a ten byl prý bez letenky přibližně 10 000Kč. Paráda.

Další přednáška byla Jan Vávra – Laos a Kambodža s batohem, která byla snad ještě zajímavější. Vyprávění bylo stylem komentáře k film. Jan vávra na mě působil, že si tu cestu po Laosu a Kambodže se svou přítelkyní parádně užil. Nejen cestování a koukání, ale flákání, relax, jídlo. bylo to hezké, fotky hezké.

Poté následovalapřednáška Roman Janusz – Kamčatka, která byla ve skutečnosti přejmenovánana "Jak jsem se nedostal na Kamčaktu". Byla o partě českých motorkářů, kteříse snažili přejet na cestovních motorkách přes Sibiř až na Kamčatku. Ale terén jim moc nepřál a musel to být skutečně výkon.

Naposled jsme navštívili David Gladiš – Národní parky Thajska, cožmě také zaujalo, nejen kvůli těm parkům, ve který se volně pohybují sloni a tigři, ale i kvůli tomu, že se autor po parcích pohyboval na Pálavě (nafukovací loď) a jezdil přes řeky, jezera a bažiny.

Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA 2009 mohu srovnat jen s Jesenickým festiválkem a musím říct, že v tomto ohledu se mi Jesenický festiválek líbí více. Je tam sice jen jeden sál, méně přednášek, ale prostředí je víc domácí, přátelské, nespěchá se, povídá se, diskutuje se. V Ládví byly přednášky krátké, hned po skončení se lidé začali hrnout ze sálu, nikdo se na nic neptal. Prostě bez diskuze, bez odezvy. Ale i tak pěkné.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Indie, 14.díl – Jeden den s Tibetským uprchlíkem

Lopsang

Večer, po výletě na Triund nás oslovil jeden mladý Tibeťan, zda si s námi může povídat, že by si rád zlepšil svoji angličtinu. Tak jsme souhlasili a pozvali ho na čaj. Představování mi dělalo problémy, protože zapamatovat si tibetské jméno je nadlidský úkol. Jeho křestní jméno bylo LobsangTimpu, což znamená něco ve smyslu, že bude šťastný. A když se člověku představí víc Tibeťanů najednou, je v tom takový guláš, že jsem v takových situacích nepochytil ani jedno jméno. Tibetská křestní jména nedávají rodiče, ale dává je dětem tibetský duchovní a jedno křestní jméno se skládá ze dvou ustálených slov a dává dohromady nějaký význam, například (Ten, který bude mít dlouhý a šťastný život; Ten, který je silný a ochraňuje dharmu; Slavný sněžný leopard;…).

Ten kdo soudí dobro zlo

Lopsang byl 21letý student tibetské školy v McLeod Ganj, byl v Indii krátce, protože nedávno emigroval z Tibetu. Emigroval, protože chtěl studovat Tibetštinu a chtěl vidět jeho svatost Dalai Lamu. Tibet v Tibetu vlastně už není. Byl vojensky obsazen a kulturně zdecimován. Kláštery byly zničeny nebo se z nich udělaly čínské sklady. Čína postavila železnici spojující Tibet se zbytkem Číny a k šesti miliónům Tibeťanům nastěhovala deset miliónů Číňanů. Ve školách, v obchodech, na veřejnosti se už mluví jen čínsky, ve školách mají žáci čínské uniformy. A v celé Číně (včetně Tibetu) se ve všech učebnicích a mapách Tibet vymazal z mapy a popírá se jeho existence napříč historií. Většina Číňanů vůbec netuší, co to je Tibet. Kromě Tibetu se snaží osamostatnit i Východní Turkestán neboli Ujguristán, o kterém jsem do té doby neměl ani ponětí. K mému překvapení existenci Tibetu popírají i aplikace Google Maps, Google Earth a Yahoo maps.

Budha

Lopsang tedy sehnal převaděče, připravili si zásoby na cestu a v létě ve skupině 12 lidí vyrazili pěšky přes Himaláje do Nepálu. Protože tibetské hranice s Nepálem hlídá neskutečné množství čínských vojáků, uprchlíci musí jít těmi nejvyššími himálajskými cestami a pochodovat hlavně v noci. Lopsang vyprávěl, že jejich cesta trvala 12 dní. Poté naprosto unavení a ospalí si nevšimli vojáků, těch si na poslední chvíli všiml převaděč a zvolal, ať všechno zahodí a Peklo a nebe
utíkají. Tak vše zahodili a utíkali. Vojáci zadrželi 6 z 12 uprchlíků. Lopsang byl mezi šťastnějšími šesti. Poté prý obcházeli vojáky dalších 5 dní bez věcí a bez jídla a úspěšně přešli do Nepálu. Dalším úkolem uprchlíka je nepadnout do rukou Nepálské policie (ta by je vrátila Číně), ale musí padnout do rukou Tibetského sběrného centra pro uprchlíky, poté na ně už Nepálská polici nemůže. Odtud je transportují do Indie, kde se každý uprchlík setká s jeho svatostí Dalai Lamou a může si vybrat, zda se chce stát mnichem a žít duchovní život nebo zda chce studovat tibetské školy. Lopsang se smál a říkal, že se mu líbí holky tak moc, že nemůže být mnich. V tibetských školách se z jazyků učí centrální Tibetština, Tibetština provincie, ze které je uprchlík, Angličtina a Hindu. Dále se tam učí tibetská kultura, přírodní a společenské vědy. Studenti jsou při studiu finančně podporováni již dostudovanými studenty. Lopsang se po studiích chce vrátit přes hory do Tibetu a učit tam Tibetštinu. Tvrdí, že čínská vláda neví, že emigroval a ani to nezjistí. Jelikož byl už večer, domluvili jsme se s ním na další den, že nás provede po Dharamsale.

Ráno jsme se setkali u snídaně s Lopsangem a jeho kamarádem, jehož jméno si už nevybavím a vyrazili jsme na výlet do Dharamsaly,kde jsme navštívili knihovnu, klášter a tibetský institut. Dopoledne jsme zakončili obědem v levné rodinné tibetské restauraci, kde nás 4 jídla s pitím vyšla dohromady asi na 100Kč. Rozloučili jsme se a vyrazili jsme autobusem do Mandi.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Indie, 13.díl – Himaláje a výlet na Triund

Triund

Brzy ráno jsme vstali a vyrazili jsme na trek. Obchody a restaurace byli ještě zavřené a velice orientačního plánku jsme vyrazili z obce do kopce. Prošli jsme lesem, kolem nějaké tibetské instituce s různými modlami a nahoře jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Tak jsme to prolézali přes pozemek tibetské instituce a dorazili jsme k jezeru, kde jsme se nasnídali a zeptali se na cestu. Od jezera se k nám přidal pes hostinského jménem Charlie a později se přidali ještě další dva psy, jeden malý a jeden velký. S naší psí smečkou jsme zamířili do rododendronového lesa. Pes Charlie byl očividně velký tulák, protože ho znali jménem na kilometry daleko.


Triund
Pořád jsme stoupali lesem, pak cesta začala být hodně kamenitá, časem začali řídnout stromy, a když už jsme byli celkem vysoko, objevil se první sníh. Nejprve byl jen ve stínu. Jak jsme stoupali, tak pak byla pokrývka větší a větší, až jsme šli ve sněhu. Celkem to klouzalo, i když pro nás to bylo celkem v pohodě, ale naložení osli, které jsme na stezce potkali, na sněhu bruslili, div se nerozplácli. Po cestě jsme přibrali čtvrtého psa, který se s Charliem vyloženě nesnášel a naštěstí se později odpojil. Naše tříčlenná smečka se nás stále držela. Po poledni jsme vystoupali do jakého si sedla, kde byl uprostřed Himalájí osamělý stánek s vodou a jídlem, tam jsme si dali oběd. Mimochodem nám stánkař nabídl hašiš. Naposledy nám nabízeli hašiš v Delhi, tam nám ho nabízeli každý den a za směšné ceny. Přestože jsou tu za držení drog velké tresty, jsou tu drogy velice dostupné a velice levné. I pan hašišák znal Charlieho jménem.


Triund
Už byla asi jedna hodina a Triund nikde. Podle toho, kolik jsme toho ušli, už bychom tam měli být. Stoupali jsme tedy dál, už cesta zmizela úplně a jen na stromech a kamenech byli pověšené tibetské vlajky a museli jsme se prodírat sněhem. Snažil jsem se unavit neunavitelného Charlieho, házel jsem sněhové koule po kopcích a Charlie za nimi neustále běhal velice daleko. Šlo to velice pomalu a po chvilce jsme toho nechali, jelikož jsme si nebyli jistí, že pod vrcholem můžeme přespat, byl leden, kdy se brzo stmívá, rozhodli jsme se pro návrat. Cestou zpět jsme se zeptali pana hašišáka, zda ta jeho chata není náhodou Triund a on že ano. Triund se nachází ve výšce 2900m. Výš už se bez zimní výbavy v lednu jít nedá.


Triund
Cestou dolů jsme někam špatně odbočili, ale v podstatě se tam není kam ztratit, protože člověk kouká na údolí. Došli jsme do nějaké jiné obce, kde se odpojili dva psy a poté jsme došli zpět k jezeru. Charlie už byl doma u pana hospodského a pan hospodský po nás chtěl 500 rupií za to, že s námi šel celou cestu a dělal nám průvodce. Tak jsme se mu vysmáli. Večer jsem psal emaily a Vojta šel do Kina na Bollywoodský film Om Šanti Om. Prý byl film velmi dlouhý a velmi romantickýSmile. Další den jsme byli na filmu Slumdog Millionaire (v Čechách má vyjít pod názvem Milionář z chatrče). Film mě učaroval, zvláště pak proto, že tak pěkně vystihl prostředí, ve kterém jsme se denně pohybovali a ukazoval nám ho z druhé strany. Jsem rád, že jsem ten film viděl právě v Indii, člověk si odnese z toho filmu mnoho víc, protože si pak začne srovnávat svůj pohled na ty věci, co viděl s pohledem režiséra.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Indie, 12.díl – Malý Tibet a Himaláje

McLeod_Ganj

Z Amritsaru jsme jeli přes nějaké město a přes Dharamsalu do McLeod Ganj, sídla jeho svatosti Dalai Lamy. Je to tu moc pěkné. Přesto, že jsme v nadmořské výšce 2082 nad mořem, je tu ještě teplo a rostou tu banánovníky, cukrová třtina, bambus a podobné plodiny, ale nad městem se tyčí zasněžené hřebeny Himálaje. Cesta z Amritsaru trvala celý den, opět jsme jeli autobusem, který nepéroval a byl malinký, ale už jsem si zvykl. Přijeli jsem do McLeod Ganj večer. Na autobusáku byli připraveni hoteliéři, aby se na nás vrhli. Tak se na nás vrhli. Byli tam dva hoteliéři a každý prosazoval jeden hotel a byli tam i pomocníci, kteří jim v tom prosazování pomáhali.
Tibetsti mnisi
Nejdřív jsme je chtěli ignorovat, ale křičeli na nás opravdu nízké ceny. Chtěli jen 80Kč za pokoj s teplou vodou, což je 40Kč na osobu. Věděl jsem, že je to tu levné, a že jelikož není sezóna, jsou ceny ubytování ještě poloviční, ale shánět něco levnějšího už nemělo cenu. Tak teď jsme se rozhodovali, kterého hotel si prohlídneme. Rozhodli jsme se pro toho, který uměl dobře anglicky. Byl to po několika dnech člověk, který uměl pořádně anglicky. A mohl nám tudíž radit, jak a kam se dostaneme atd. Pokoj byl útulný, dokonce s ramínky ve skříni. Výhled jsme sice měli někam do zdi, ale stačilo otevřít dveře, udělat tři kroky a bylo vidět na Himaláje. Tak jsme šli na večeři do tibetské restaurace. Tibetská kuchyně je super. Mňamka.
Tibetska kuchyne
Už jsem tu indickou kuchyni nemohl vidět.


Vyspal jsem se nejlépe z celé dovolené. Po 5 dnech jsem viděl teplou vodu, tak jsem se koupal a čvachtal tak dlouho, až jsem všechnu vyplácal. Předtím jsem spal totiž jednou na poušti, další noc ve vlaku, další v autobuse, další dvě noci v hotelu, kde byla studená voda. Sice nám tam slibovali, že je tam teplá, ale zas jsme se nechali napálit. Ono nejde moc dobře zjistit, protože když se jde člověk ubytovat, tak mají všude vypnuté bojlery a je tam studená. A pak už se mi to nechtělo řešit, stěhovat se jinam. Bylo to tam totiž hodně levné a jinde to bylo drahé. 


V tomto hotelu máme Larisu a ještě k tomu teplou deku. A ještě k tomu jsem měl spacák do mrazu. Bál jsem se, že se na nás v noci nasune ledový vzduch z horského hřebenu. Totiž z kurzu paraglidingu vím, že v této oblasti se v noci sune studený vzduch z hor do údolí. Ten den, jsem si totiž nevšiml, že to má zvenku i skleněné okno a myslel jsem, že tam je pouze ta síťka. Ale bylo mi v noci teplo. Dosud jsem pár dní v noci mrznul. Byla někde díra ve vlaku nebo v autobuse a moc to v noci foukalo. Dnešní ráno jsem zahájil jablečným závinem z tibetské pekárny. Z terasy hotelu je moc pěkný výhled na horské štíty. Dnes jsem koukal, že sníh je i v lesíku nad obcí. Po ránu tu mniši roztáčí modlitební mlýnky. To je takový vynález. Nejprve se zaběhávají a asi 100x nebo 1000x se do nich namluví modlitba. No a pak už s nimi stačí zatočit a oni se modlí za nás. Pak je tady na návsi forten, je to budova plná modlitebních mlýnku, které jsou vmontované do stěn. Stačí se kolem projít, roztočit rukou ty válce a už se to za tebe pomodlí. Vypadají jako válce jízdních řadu v česku na nádraží.

Himalaje
Jsou tu moc milí lidé. Usmívají se a nelepí se na bílou tvář. Jinak jsme se už pár dní nenechali ošidit. Zkoušeli na nás různé triky s lístky na autobusy, s tím, že to nejede. S placením nějaké ubytovací daně v hotelu a tak. Prostě jsme na recepci řekli, že je to blbost, že nic takové platit nebudeme. Tak recepční zavolal šéfa a ten ho akorát sprdnul a nechal nás jít. Na vysokohorské výlety to nevidím, není sezóna, nahoře je sníh, nemáme tolik času a nejsme aklimatizováni na nadmořskou výšku. 


Byli jsme se podívat u sídla Dalai Lamy, v tibetské škole, v tibetském muzeu, v tibetských klášterech, U čortenu a na procházce po horách. Ani jsem netušil, jak ta Čína ty tibeťany masakruje. Ale je to velice vzdělaný, uvědomělý národ. Klobouk dolů. Proto se mi to tu líbí. Tibeťané se na základce učí několik jazyků: centrální Tibetštinu, Tibetštinu své provincie, centrální Hindu a Anglicky. A někteří umí další Indické dialekty nebo jazyky. Připadá mi, že Tibetskými jazyky mluví plynně, někteří mají problémy s Hindu. Dalai Lama tu má neuvěřitelnou autoritu a uznání. Zbytek dne jsme chodili po kopcích v okolí, po obci. V restauracích mají dobré jídlo za pár kaček. Obchody mají zajímavé zboží. Jdeme brzo spát, protože ráno se chystáme na horskou túru na Tribunt.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Indie, 11.díl – Milostné vztahy v Indii

Tady v severní Indii už je to asi víc metropolitní. Holky se tu usmívají a dokonce se tu dají i vidět holky našeho věku. To v Rajastánu(stát v Indii, kde jsme dosud cestovali) bylo téměř nemožné. Asi tam jsou po svatbě zalezlé doma a už nikam nechodí. Až pak později když mají děti, i Kishor mi tuto teorii potvrdil. V Rajastánu ženicha a nevěstu vybírají rodiče. Řekl bych, že se tam žení celkem brzo, protože poslední mladé holky, co se tam vyskytují, mají tak 16 let. Starší se tam už nevidí. A Když jsme byli v Ranakpuru, tak tam se žení a vdává dokonce už ve 3 letech. 




V Dillí a tady na severu už to bude asi částečně vlastní výběr, protože jsem tu viděl nějaké mladé koketovat. I holky tu mrkají očkama, to v Rajastanu neexistovalo. Tam když se holky usmáli, tak pak chtěli vyfotit, tak jsme je teda vyfotili, abychom jim tu radost udělali. David nám říkal, že Indky se rády fotí jen tak. A pak za to chtěli peníze, že jsme je vyfotili. Důry jedny. 
V podstatě v Rajastanu (asi i v Indii) není předmanželský sex, protože holku, která není panna, by si už nikdo nevzal. Kluci se tu vodí za ruku, prý je to znak přátelství. Může a ženu s rukou v ruce jsem tu ještě neviděl. A jelikož tu je zakázán předmanželský sex a není tu pro něj prostor, tak si to prý heterosexuální kluci často vynahrazují spolu, ale veřejně se o tom vůbec nemluví a je to tabu. Za chlapeckou homosexualitu tu hrozí doživotí, že lesbickou nic, ta je legální. 

Občas nás s Vojtou také podezřívají. Třeba se nás jeden muž třikrát ptal, zda jsme opravdu jen přátelé. 

Prostituce je v Indii hodně levná. Holky z Goa poskytují prý veškeré nonstop služby za 35 dolarů na měsíc + jídlo a ubytování. Goa je taková turisticko-hipísácka oblast na jihu. 

Obrázek ve článku je převzat z wikipedie.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd