Asijske deti se obavaji, ze budou snedeny turisty

Hodne odlehla oblast Laosu. Tak odlehla, ze vesnicie josu animisticko samanistickeho vyznani, i dospeli veri na duchy i demony. Belocha uz videli, ale asi to bylo dlouho. V tomto regionu jsme porpve potali deti, ktere z nas meli opravdovy strach. Stalo se to dvakrat. Poprve se deti schovavali za rodice a bylo to vic nez klasicky stud, nespousteli z nas oci. Jen jsem si myslel, ze belocha nikdy nevideli a tak se nas boji.

Podruhe, kdy jsem videl strach z belocha bylo ve stejne oblasti kousek dal. Jeli jsme po prasne ceste na motorce a vetsi kus pred nami sli dve holcicky. Jen se ohlidly a spatrili nas, vzali okamzite roha a zmizeli. A pritom se tam nebylo ani moc kde schovat, planina, trva, kere byly moc daleko. Zpomalili jsme a ja koukal, kde jsou a zda skutecne utikaly pred nami. Skutecne. Holcicka lezela ve skarpe ve vyssi trave. Byla schovana jak partyzan, nehybna jako skala. Kdyz se nase oci setkaly a ona videla, ze ji vidim, lezela dal jako pribita k zemi, bala se. Druha holcicka se nekam zasila tak dobre, ze tu jsem vubec nevidel.

Pak jsem se pozdeji dozvedel, ze se tu deti strasi povidackou, ze cizinci pojidaji male deti. Tak se asi chudak holcicka bala, ze ji snimeLaughing.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Nejsme eskymaci, ani mroze nelovime

Uz ctvrty den jezdime na motorce po jiznim Laosu, uz treti den travime uplne na jihu u hranice s Kambodzou na ostrovech v Mekongu. Oblast se jmenuje Si Phon Don (4000 ostrovu), ale nyni v obdobi destu je mnoho ostrovu uplne pod vodou a z nejakych koukaji jen stromy. Vetsi ostrovy maji par kilometru na delku, cestujeme lodi a na motorce, vetsinou prijedeme do pristavu, par chlapu nam pomuze nalozit motorku do stare drevene barky mistniho rybare nebo prevoznika a ten nas preveze o ostrov dal. Zacali jsme dvojici ostrovu Don Den, Don Khon, ktere jsou spojeny byvalym zeleznicnim mostem, jediny usek zeleznice, ktery byl v Laosu polozen. Na obou ostrovech jsou u brehu restaurace a opravdu levne ubytovny, nejcasteji ve forme slamenych chysi, ktere se tyci na kulech nad Mekongem. Chyse maji verandy s vyhledem na reku a na verandach houpaci site. Elektrika je v restauracich a ubytovnach jen vecer od sesti do desiti, kdyz se nahodi elektricke generatory. V deset ztichnou generatory, nastane tma a uz je slyset jen reka a divocina.

Uprostred ostrovu jsou ryzova pole a bambusove haje, chatrce farmaru. V bahne a potocich se vali vodni buvoli. U brehu, restauraci a ubytoven clovek potkava turisty, ve vnitrozemi je klid, turista projede na kole jednou za cas, a vnitrozemi ma skvela mista na zasivani, kde turiste nejsou a clovek relaxuje, kouka na bambusove haje, ryzova pole a je pozorovan zvedavymi ubahnenymi vodnimi buvoly. Pod spodnim ostrovem jsou vodopady. Vodopady na Mekongu! Mekong je zde ohromny, hluboky, rychly a prudky a je neuveritelne, ze na spodnim toku tak obrovske reky jsou vodopady.

Na spodnim ostrove nas prevoznik vzal na vylet do Kambodzi na pozorovani sladkovodnich delfinu, ktere jsme nakonec videli skakat. Hranicni kontrola zadna, za hodku zpet do Laosu.

Pohodove misto na dovcu, ale co takhle neco divocejsiho? Tyto ostrovy jsou turisticke, protoze jsou zmineny v turistickych pruvodcich. Tedy vyhlidli jsme si na mape vetsi ostrov Don Som, ktery nebyl zminen v pruvodci, na ktery nevedla zadna hromadna verejna doprava. Domluvili jsme se s prevoznikem a ten nas tam s motorkou odvezl. Zadne ubytovny, zadne restaurace, zadni turisti, jen domorodci. Nejdriv jsme jeli na motorce po prasne ceste, pak cesta skoncila a uz vedla jen uzka pesinka mezi ryzovymi poli, akorat pro motorku. Pres potoky byly jen prkna nebo tramky, takze se ridic musel vzdy presne trefit. Kolem cesty obcas byly milire. Scenerie jako z pohadky. Obcas se zjevil nejaky farmar, ktereho jsme pozdravili a ktery nas take mile pozdravil. Pak si sel Adam vyfotit jezirko plne velkych fialovych kytek a pak jsme si fotili i pana majitele a jeho syny a slovo dalo slovo (prestoze anglicky nemluvili) a pozvali nas pod chatrc do stinu. Vsude to tam bylo pekne, idilicke. Bambusova chatrc mezi ryzovymi poli, rybnickem a bambusovym hajem. V bambusovem haji byli zaparkovani tri vodni buvoli, kteri neustale tupe civeli a mirili na nas velkyma ruzovyma radarovyma usima, aby jim nic neuniklo.

Pan majitel skocil v obleceni do rybnicku a zacal se prodirat fialovyma vodnima kytkama, az v nich uplne zmizel. Pak se zas vynoril a natrhal nam par plodu z tech kytek. Vypadalo to jako zelena koncovka ke sprse. Sprcha se rozlomila, vyloupaly se z toho takove zelene valecky, ty se oloupaly az na talove bile valecky a ty se jedly. Tak jsme tam s farmarem a jeho detma loupali a jedli sprchy. Farmar nam jeste ukazoval, jak v rybnicku pestuje rybky a sneky. Pak jsme s nim jeste krmili buvoly nejakym senem. Pak jsme se rozloucili a jeli jsme dal.

Po ceste byla zas jen policka, buvoli, kourici milire. Po par hodinach prejizdeni ostrovu jsme dorazili k malemu obchudku, kde jsme si dali piti. Uprostred tak osameleho ostrova, kde ani elektrika nebyla, sedel pan majitel a koukal na televizi. Televize byla asi pohanena solarnim panelem nebo benzinovym generatorem. Mel naladeny satelitni kanal Animal channel, kde zrovna bezel porad o Eskymacich, kteri lovili tulene. Jak spatril bile tvare, hned vedel, kdo prisel: Eskymaci. Tak jsme mu vysvetlili, ze nejsme Eskymaci, a ni nelovime tulene. On a dalsi dva mistni muzi se s nami dali do reci, ale neumeli ani slovo anglicky. To nevadilo, nejak se to rukama vysvetlilo. Pak nam majitel restaurace nabidl svoji dceru za manzelku. Hned na to zavolal na syna, at jde pro segru. Segra prisla a ukazala se nam a kdyz zjistila, o co jde a ze ji otec chce dat cizincum, ktere nikdy nevidela, trochu znervoznela a sla zas pryc. A tak se pan otec ptal, jak se nam dcera libi. Co mu mate rict :-) Tak jsme mu rekli, ze je moc krasna, ale na svatbu je moc mala. Tak nas otec presvedcoval, ze mala neni, ale my jsme mu ukazovali, jak jsme vysoci a ona mala. Nakonec jsme se ze situace vymanili a jeli jsme dal hledat rybare, ktery preveze nas a nasi motorku o ostrov dal.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Opiove baby

Po prijezdu do Muang Singu jsme sli na veceri do venkovni restaurace. Za chvili prisly tri baby z kmene Akha a nabizely naramky, vysyvane tasky a cepice, opium a marihuanu. Ocividne svou turistickou trasu prochazely nekolikrat denne a vnucovaly se vsem turistum. Dalsi den jsme se presunuli do Muong Singu, kde nas opet vyhledaly dalsi opiove baby z kmene Akha, bylo jich 5 a byly jeste vice neodbytne a jejich zbozi bylo jeste levnejsi. Kdyz nebyl v dohledu turista, sedly si a vysivali. Muong Singh je byvaly opiovy trh, ktery byl nejvetsim trhem sveho druhu siroko daleko. Kdysi se tu produkovaly 4 tuny opia rocne. V roce 2002 vlada zacala bojovat s drogami, v temz roce USA zrusili embargo nad Laosem, mozna to souvisi. Dneska se uz na trhu prodava jen zelenina a jidlo, presto vesnicane jeste trochu pestuji, vyrabeji opium a heroin a prodavaji. Opiova baba, co mi nabizela opium, ho mela sikovne schovane v podsivce celenky kroje kmene Akha. Je jim jedno, zda prodavaji drogy, naramky nebo celenky, potrebuji se uzivit.

Po ulici se pohyboval a opiovym babam konkuroval jeste jeden mlady zensky gang slozeny ze 4 cca 14 letych holek, ktere vyrabely a prodavaly saly, naramky a jine latky. Tyto mladice byly jeste neodbytnejsi. Drogy zatim jeste neprodavaly.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd