Jen doparim, hned vas obslouzim

Lide v Laosu jsou v klidku, nikam se moc nehrnou a zatimco v jinych statech neprijemne otravuji s ruznymi obchodnimi turistickymi nabidkami, v Laosu aby zakaznik obcas pobizel personal, aby neco delal. Zivnostnici maji v obchodech obcas pocitac a radi na nem pari pocitacove hry. A kdyz se do toho dostanou, nechce se jim prestat. A tak se pak stane, ze zamestatnanci internetove kavarny brouzdaji a pari na pocitacich a zakaznik, ktery tam kvuli internetu prisel se uz k zadnemu pocitaci nedostane. Pokad je nechce vyhazovat.

Nebo prijdu do obchodu, u pokladny prodavac pari napinavou pocitacovou hru. Nejdriv me nevidi, pak si me vsimne a probleskne mu hlavou "je, zakaznik je tu, mohl bych vydelat nejakou kacku", pak se koukne zpet na monitor a rekne si "Ale ja jsem se dostal uz tak daleko a tak mi to jde, ze to chci doparit, doparim to rychle , chvilku pocka". A tak chvilku cekam, ale pak si9 to zamestnanec rozmysli a jde me obslouzit.

V pujcovne motorek se muselo pockat az pan majitel dopari fotbalovy zapas na playstation proti svemu sousedovi. Nakonec to stejne pozastavili.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Hystericky zachvat Thajske divky

Hystericky zachvat
Po nekolika dnech a o stovky kilometry jizneji, jsme znova potkali nase partaky Svycara Adriana a Thajku Mimi, se kteryma jsme byli na kayacich. Pujcili jsme si tedy ve trech dve kola a jeli jsme. Ja mel kolo pro sebe a Adrian vezl Mimi na nosicovem sedle (asijska kola maji misto nosice druhou sedacku). Po ceste si Mimi zaskakala v jedne vesnici s detma pres gumu, deti za to pak chteli nejaky ten drobak. To teda ne! Proste zkazena vesnice na turisticke trase. O kus dal nas jedna mlada divka pozvala na pohosteni do domu. Nejak se mi to nezdalo. Sotva jsme se s ni pozdravili, uz nas zve domu. Me se to zdalo nejake divne, tak jsem radej navrhl, at si vezme kolo a jede s nami. Tak vzala na zadni sedlo kola jeste jednu kamaradku a jelo nas 5 na trech kolech. Kolem nas byla pekna priroda, krasne vapencove utvary, na kopcich dzungle, kus od nas divoka reka. Cekal jsem, ze pojedem nekam do prirody, navrhnul jsem jednu odbocku k prirodnimu utvaru asi 2km od jejiho baraku. Pry tam nikdy nebyla. Misto toho nam ukazovala, jakou jim tam postavili krasnou tovarnu a zda se nechceme jit podivat dovnitr. Pak jsme jeli jeste kolem dalsi tovarny, se kterou se take chlubila. Proste prirody je vsude dost, ale tovarna, to je chlouba.

Vecer jsme s Adrianem, Mimi a Adamem sli do na ostrov do baru jmenem Bucket. Meli tam maly kyblicek (neco pres pullitru) laoske whiskey s kolou,tonikem ci jinym michadlem za 20kc. Soucasti baru byli i ruzne domecky s houpacima sitema u reky. Tak jsme se s tema kyblickama houpali v tech sitich. A jeste jsme dostali polevku zdarma. Po 11 hodine se cena kyblicku zdvojnasobila. To uz se mi Adrian sveroval, ze kdyz Mimi pije, ze je agresivni. Mimi s Adrianem se k sobe maji jako milenci, ale kdyz se jich nekdo zepta, zda spolu chodi, tak Adrian odpovi, ze jen cestuji, Mimi na to nic nerika. S dalsim kyblickem zacala Mimi brecet, kvuli cemusi mezi nimi. Adrian se branil narceni a sedel uz u jineho stolu. Po dalsim kyblicku se Mimi udelalo spatne a nedovolili jsme ji ho dopit, ze se jde domu. Tak jsme sli Mimi na jeji zadost doprovodit. Ani netusim, jak se to tak najednou prihodilo, zrovna, kdyz jsme sli pres most, dostala Mimi EXTREMNI ale EXTREMNI hystericky zachvat. Ztratila veskerou kontrolu, rvala neuveritelne pronikave a neuveritelne nahlas, sproste nadavala, brecela, valela se po moste. Extremni vybuch emoci, snazili jsme se ji usmernit, uklidnit. Nejprve jsme na ni byli dva, pak dalsi kolemjdouci zpravidla neverili svym ocim a usim a ptali se, zda mela houby ci je jinak zdrogovana. Ale byla to jen whiskey.

Most na kterem se vse odehravalo byl takovy podomacku vyrobeny dlouhy dreveny most pomerne vysoko nad rychle tekouci velkou rekou. V zabradli byly obcas dost velke mezery, spis diry.
Najednou se ve vsi hysterii neplavkyne Mimi vrhla do velke mezery v zabradli. Jen tak tak jsme po ni stihli skocit, ze jsme ji jeste chytli za nohy a vytahli zpet. V te dobe uz nas vcetne kolemjdoucich bylo na Mimi asi 6, takze jsme ji snadno vytahli a udrzeli na mostku. Pak se nam vysmekla a pokusila se skocit jeste jednou, ale zas jsme ji chytli za nohy a vytahli. Pak nekdo chytre prohlasil, ze ji musime dostat z mostu pryc na bezpecne misto. Snazili jsme si ji ve ctyrech za nohy a ruce odnest, ale tak se zmitala a skubala, ze se nam vysmekla a straslive intenzivne hystericky kricela, ze chce, aby prisel Adrian. Ten uz tam v te dobe byl a zacal ji uklidnovat, ze tu je. Jak ho spatrila, rozjel se hystericky zachvat znovu, zacla slovne a fyzicky a hlavne hystericky napadat jeho. Tak zacalo dalsi kolo uklidnovani. Pak ji zacal thajsky uklidnovat nejaky Thajec, coz zabiralo, takze faze hysterie se opet preklopila do faze breku a odvadeli jsme ji domu. Sotva se zavreli dvere za ni a Adrianem, zacla nova desiva faze hysterie, ale to mi jsme uz sli spat, na to byl Adrian sam.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Kocku i psa, vsechno snime

Pobyvali jsem ve farmarske rodine rodine, bylo brzo rano, chtel jsem spat a porad v mistnoti mnoukala kocka a budila me tak dlouho az jsem vstal. Pozoroval jsem vsechna ta zvirata (prasata, slepice, kurata, kachny, kocku, psa. buvoly), co rodina ma a napadlo me, zdalipak taky ji psy jako Vietnamci. Tak jsem se synatora zeptal, zda jedi psy a ukazal jsem na jejich roztomileho pejsana. Rekl, ze psa sni, ale az mu bude 4-5 let, ze tenhle je jeste mlady. Tak jsem se zeptal, zda sni i to kocku a on odpovedl: "Ano i kocku".
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Pobyt ve farmarske rodine

Nebylo jednoduche sehnat pobyt u rodiny.  Nejprve jsme se zeptali v informacni kancelari a v cestovce doporucene pruvodcem Lonely Planet, ale tam nic nevedeli, nabizeli to jen jako soucast zajezdu. Pak se nam podarilo najit v jine cestovce typka, , ktery nam zavolal telefonem jineho typka a ten nam napsal jmeno vesnice, kde je mozno pobyt v rodine domluvit a napsal nam do naseho bloku dlouhy text v Laostine, ktery mame rodine ukazat. Vesnice byla presne opacnym smerem, nez jsme meli namireno a tak jsme si ji nechali na pozdeji. a jeli jsme do Muong Sing, tam jsme prespali v ubytovne a dalsi den jsme jezdili po okoli, kochali se, prozkoumavali a obcas se zastavili v nejake vesnici. Pak jsme odbocili ze silnice, jeli jsme po prasne ceste a hledali odlehlejsi a turisticky nedotcene vesnice.

Prijeli jsme do chude vesnice kmene Akha. Bambuso-slamene chatrce byly ruzne nepravidelne rozmistene po vesnici. Kolem chatrci a pod chatrcemi behali kurata, prasata, psi kocky a buhvi co, vsechno se tu ji. Nejprve me zmercila babka, pekne koukala, kdo prijel. Tak jsem ji sel ukazat ten text v Laostine, ala babka neumela cist a ukazala mi chlapka na verande jine chyse, ktery cist umel. Zul jsem se, vbehnul jsem k nim na navstevu, kolem se postavili zvedavci a chlapek zacal nahlas slabikovat text. Trochu mu to trvalo to prelouskat, a ja se mu vubec nedivim, protoze Laostina ma silene pismo, zlata cinstina. zlata cinstina. Jen co to doslabikoval, zakroutil hlavou a rekl NO. Tak jsme podekovali a jeli jsme do dalsi vesnice kmene Akha. Tam se k nam sebehli deti. Ukazal jsem text jednomu mladikovi, tan nemumel cist a hned text prihral jinemu mladikovi, ktery cist umel. Kluk to pecetl a rekl ne. Pak Adam fotil deti, ale jim se to nelibilo a schovavali se a volali na nas. Jeli jsme dal po ceste a cesta vedla kupodivu do te same vesnice, ale do jeji horni casti. Vesnice mela i obchod a tak jsme si koupili susenky a vodu a sedli jsme si pred obchod, posvacili jsme a ukazali text mlade prodavacce, ta cetla svizne, neodmitla nas a dale text precist dvema dalsim kamaradkam. Pak holky behali po vesnici a hledali pro nas misto na spani. Potom nam rekli, ze pro nas maji misto ve vesnici Yan a zmizely. Nevedeli jsme, kde je vesnici Yan a kam zmizely holky. Ostatni vesnicane nebyli uz tak komunikativni a nedostali jsme z nich ani slovo o vesnici Yan.

Pak uz jsme si jezdili po horach a vecer jsme prespali v Muong Sing vb ubytovne. Dalsi den jsme jeli 80km do doporucene vesnice a tam byla dokonce cedule v anglictine o pobytu v rodine. Vesnici tvori odhadem 500 obyvatel kmene Khamu. Tolik chysi tu zas neni, protoze jsou rodiny pocetne. Ukazali nam dva domky, kde je mozne se ubytovat, sli jsme do domkuk u reky. Tam nas uvital synator, rekl, ze u nich muzeme bydlet, ale ze o cene pry mame mluvit s rodici a ty jsou jeste na poli. Domek byl pekny, vypadal jak chata na Berounce. K veceru prisel z pole velice zkoureny (asi Opiem) otec a zacali jsme se bavit o cene. Otec vzal sesit, razne vytrhal par popsanych listu, ktere vylitly oknem a zacal psat do sesitu ceny za ubytovani a jidlo, zacal ty ceny mezi sebou scitat, nasobit dvema a zas nasobit dve. A jak to pri te sve zkourenosti porad scital a nasobil, tak z toho bylo docela velke cislo. Pak ho zacal syn v tech matematickych operacich krotit s dostali jsme se na slusnou cenu, kterou otec jeste nekolikrat napsal, podtrhlal, zakrouzkoval a pak se spokojene odebral do postele a usnul.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Na kayaku v Laosu

Prestoze priroda je vsude kolem, hledali jsme nejaky zpusob, jak se v Laosu priblizit divocejsi prirode a mistnim kmenum, ruznym etnickym minoritam. Vylet do dzungle se spanim ve vesnickach by byl fajn, ale je to drahe. Bez pruvodce se do jungle jit neda. Vicedenni vylet na kolech je fajn, ale to uz spis vymenit kolo za motorku. Takze jsme zvolili levnejsi variantu: jeden den na kayaku a par dni na motorce. V cestovce meli na vyber rychlejsi a pomalejsi reku, vybrali jsme si rychlejsi se tremi zastavkami ve vesnici.

Na vecernim trhu jsme potkali ceskym parkem vracejicim se z Noveho Zelandu do Cech. Ty nas seznamili s mladym Svycarem, ktery se v Bankogu seznamil s macatou Thajkou jmenem Mimi. Pokecali jsme a domluvili se na spolecnem kayakingu. Nase parta citala tedy 6 lidi.

Dalsi den rano jsme vyrazili. Pro Laos typicky zadny spech, pekne vsechno v klidku. Pote, co se nas vedouci vratil z trhu, kde kupoval obed, jsme jeli na polozavrene korbe polonakladniho tuktuku k rece Nam Thoung. Bylo nas 6 a dva guidi (vedouci,pruvodci). Jeden byl vedouci zajezdu, druhy se znal s vesnicany. Vynosili jsme kayaky, vzali si vesty a helmy. Ja s Adamem jsme meli na nase prani jednomistny kayak. Cesky parecek sdilel spolecne s jednim vedoucim trojmistny kayak. Druhy trojmistny kayak obsadil Svycar, Thajka a druhy vedouci. Vedouci nam ukazali, jak se drzi padlo, a rekli nam, at si vyzkousime kayaky na klidnem useku, tim instruktaz skoncila. Hned za klidnym usekem byly velke zpenene pereje delane akorat na raft. S Adamem jsme divoke pereje sjeli a cekali na ostatni. Ceska posadka s vedoucim na zadi jela do pereji, nikdo prilis nepadloval, vedouci misto jakekoli uzitecne cinnosti bouchnul Cesku Tanu trikrat padlem do hlavy (helmy). Posadka najela do kere, otocila se a druhou polovinu pereje jela pozpatku jako nerizena strela, po par vterinach se vyklopila. Druhy trojmistny kayak se take prevrhl. Nestastnici se dostali na breh, veci se pochytaly. Honza i Tana se potloukli o kameny, ale Honza poradne do zad. Prestoze voda byla tepla, Honza sedel na brehu a klepal se jak ratlik. Jelikoz zraneni vypadalo vselijak, vedouci (asi na zadost Tani) zavolal tuktuk a parta se zmensila o dva.

Pak jsme to frcely na kayacich po proudu. Reka se valila hustym porostem, z reky rostly kere, visely nad ni vetve a lijany. Casto bylo treba v silnem proudu trefovat tunely mezi keri a vetvemi, kde nebyl moc velky prostor na padlovani. Obcas se nekdo netrefil mezi prekazky a vykoupal se.

Cestou jsme meli piknik, vedouci vezl jidlo nakoupene na mistim trhu. Formou svedskeho stolu lezelo na zemi asi 10 igelitaku s ruznym jidlem prevazne zeleninou. Nezcestovaly Cech by dokazal pojmenovat jen okurku a veprove, ostatni veci byly exotickeho puvodu.

Dalsi usek reky uz nebyl zarostly a dal by se jet i na kanoji. Na brehu reky se obcas vyskytli  domorodci, kteri lovili skeble, obdelavali pole, koupali se. Kdyz byla na brehu domoroda vesnice, byla ve vode vzdy kupa deti. Nekdy mavali, nekdy pred nami utikali, nekdy bezeli k nam. Po ceste jsme s nasim vedoucim navstivili dve vesnice. Prvni vesnice byla opravdu chuda, nevim, jak se jmenoval kmen, ktery tam zil, ale vesnicani jeste verili na duchy atd. S vedoucim jsme se vylodili na kraji vesnice, poposli jsme jen kousicek, pozdravili se s mistnaky, kteri na nas divne koukali, prestoze jsme se usmivali. Vedouci nam delal tlumocnika a tak se na nase prani zeptal nekolika domorodcu, zda si muzem udelat fotku, vsichni odmitli, tak jsme si vyfotili chysi a prasata. Pak nam vedouci vypravel o vesnici. Vesnice byla driv zasita nekde v kopcich, lide byli (a jeste jsou) uplne samostatni, z nejake rostliny z jungle delaji nite, na drevenych stavech tkaji latky, z nich si delaji krasne vysivane obleceni. K jidlu pestuji suchozemskou i vodni ryzi, kukurici, cukrovou trtinu, zeleninu, chovaji prasata a drubez. Chovana zver neni zavrena jako v Cesku, ale pobiha volne po vesnici. Kdyz vesnicane onemocni, udelaji sabat a doufaji, ze jim duchove pomuzou. Laoska vlada vzkazala vesnicim, ze jim pomuze, kdyz se prestehuji k rece nebo silnici. Takze se vesnice prestehovali, Nemci jim vyvrtali studny a mistni vlada pomaha tez a dela osvetu. Na jedne chate visel propagacni obrazkovy letak, ze kdyz je clovek nemocny, mel by lezet v posteli. Letaky jsou i obrazkove, protoze mnoho vesnicanu neumi cist. Nad dvermi jedne chyse visel z rakosu upleteny retez, ktery rikal, ze zde byl sabat za nemocneho ci mrtveho, a ze se tri dny od sabatu nesmi vstoupit do domu,(asi jsou v nem duchove, ci co). Az lhuta  uplyne, retez se sunda.

Nalodili jsme se a pluli jsme dal.  Mnoho oranzovych hadru na vetvich a nahaci ve vode znamena, ze se koupou budhisticti mnisi. Vylodili jsme se v dalsi vesnici, ta byla osidlena jinym etnikem, byla budhisticka a modernejsi, i obchod meli. Lide byli vstricnejsi a vice zdravili a mavali. Nalodili jsme se a jeli jsme dal, pomala voda, hodne padlovani, konec vyletu a domu (do ubytovny).

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd