Cesta do Laosu

Cestu do Laosu jsme naplanovali na tri dny. Prvni den prejezd autobusem do Son La, vypalit tam fotky a nakoupit dolary. Druhy den jet autobusem do Dien Bien Phu a treti den prekrocit v dasim autobusu hranice dostat se nekam, kde nam vymeni penize.

Prvni autobus se nam celkem prodrazil. V Mai Chau nebyl bankomat a banka nam odmitla smenit dolar, protoze bankovka byla pocmarana, odmitla smenit euro, ze meni jen velke sumy. V mistnim obchode nam nabizeli kurz cca 16kc (v prepoctu) za euro i dolar, smenili jsme jen dolar a sli jsme na autobus. Po nejake dobe prijel autobus a nasadil nam celkem vysoke jizdne. Jelikoz  jezdi jen dva denne, mohl by ten posledni byt pro nas cizince jeste drazsi. Navic nas tlacil termin vyprseni vietnamskych viz. Na autobus jsme nemeli, nikdo na zastavce nam nechtel vymenit euro. Az jeden typek  kamsi volal, jaky je kurz a pak nam nabidl v prepoctu asi 16kc za euro. Autobusak nam uz chtel ujizdet, tak jsme to smenili, zaplatili 4x predrazeny listek a jeli jsme.

Po nekolikahodinove jizde prekrasnymi horami, udolimi nas autobusak vyhodil v Dien Bien Phu na jakesi krizovatce. Primo pred nosem jsem mel napis Cafe free wifi, tak jsme si rovnou stahnuli do telefonu emaily a sli jsme hledat hotel.

Dalsi den jsme sli vypalovat fotky a kupovat dolary. O vypalovani bylo predem jasne, ze to bude ukol tezky, protoze posledni DVD vypalovacku jsme videli pred 7 tydny v Pekingu. Docela dlouho jsme behali po meste sem a tam, az jsme nasli cloveka s CD vypalovackou. Udelali jsme kompromis, nahrali jsme mu jen pulku fotek a videi, ze nam je vypali na 6 cd, at prijdem za 3 hodiny a jeste jsme si prikoupili 4GB flash kartu.

Vymena penez nebyla o nic jednodusi. Banky i posty nam odmitly prodat dolary, ze podle jakehosi statniho narizeni dolary jen kupuji. Ve dvou ruznych nezavislych bankach nam doporucili jednoho a tez vekslaka, asi je tu jediny clovek, ktery dolary ma a prodava. Vekslaka nebylo vubec  jednoduche objevit a hledali jsme ho cele odpoledne az dovecera. Nakonec jsme ho nasli, protoze jakasi hodna bankovni urednice kamsi volala a sehnala nam adresu. Z vekslaka se vyklubala mistni zlatnice a na vekslaka nemela vubec spatny kurz. Nejdriv jsme si koupili stovku dolaru, vypadala celkem dobre. Pote jsme sli vybrat balik vietnamskych penez a po ceste jsme si nechali v bance (po zaviracce) proverit tu stovku. Projeli ji masinkou, pry byla prava. A tak jsme sli s balikem vietnamskych penez za zlatnici. Ja s prochozenymi a roztrhanymi pantoflemi pajdal uz po seste tou dlouho ulici, ale zvladli jsme to a a koupili si dalsi stovky. Posledni autobus nam ujel a aspon jsme si sli  koupit nove sandale. V me velikosti jako obvykle zadne nemeli, ale jakztakz mi sedly o 4 cisla mensi prave vietnamske Adidasky za 200kc. Adam si koupil prave vietnamske Nike za 85kc a vymenil je tak za stare prave cinske Pumy, ktere v Pekingu koupil za 60kc.

Rano jsme si sedly u silnice a cekali, az bude projizdet autobus, po hodine cekani prijel, ale nechtel nas vzit, ze pry se jeste vrati. Pak prijel, nalozil nas a odvezl nas na autobusak, kde jsme cekali dalsi dve hodiny. Nastesti na autobusaku byla pokladna. Koupili jsme si listky tam a tak si zajistili, ze nas ridic nenahne. Pri cekani na autobus jsme se seznamili s Hungem, mladym dealerem singapurskych mobilnich telefonu eTouch. Hung mluvil pekne anglicky a byl velmi ochotny. On nam povidal o Vietnamu a delal nam prekladatele a my ho ucili, jak se cestuje. Po nevim kolika hodinach jizdy jsme dorazili do Dien Bien Phu. Hung zapomnel v autobuse krabici se vzorky novych telefonu a tak jeste na pujcene motorce po meste honil autobus. Kdyz Hung prijel zpet s krabici, nasli jsme si spolecny pokoj, Hung nam pomohl koupit listky na rani autobus a sli jsme na veceri. Hung se vyznal a tak jsme brzy usedli v kvalitni a levne restauraci. Vysvetlil nam, jak to jidlo jist a co s cim kombinovat. A tak jsem se dozvedel, ze to, co jsem jedl jako polivku, je zalivka do ryze, ze hlavkovy salat se ma namacet do rybiho tuku, ze se do soli vymackne limetka a v rostoku se pak maci maso. Bylo to moc dobre. Vecer nam Hung predvedl sve mobily. Mobil s malym displayem za 20$ mel silnou baterii, adapter na dve SIMky a SD kartu, obsahoval mp3 prehravac a mel vydrzet 15 dni bezneho provozu ci 50 dni v pohotovosti. No nevim. Udajne levny konkurent Nokie.

Rano v 5:30 jsme odfrceli autobusem na hranice. Autobus porad zastavoval, cosi kdesi nakladal. Sedel jsem na pytli s orisky, na baglu jsem mel pytel s ryzovymi nudlemi a nad hlavou krabice ceskych instantnich polevek, ktere Vietnamci dovazi do Laosu. V autobuse krome nas a Vietnamcu byli jeste dva Kanadani a jeden Cinan. 40km usek na hranice jsme jeli nekolik hodin.

Na hranicich slo vse prekvapive hladce, nikdo nechtel uplatek, vyplnili jsme formulare, koupili jsme si viza, dostali razitko. Ale s Cinanem byly na Vietnamske strane problemy. Celnik Vietnamske lidove demokraticke republiky zabavil Cinanovi peticipou hvezdu, kterou mel Cinan na cepici. Ze se pry peticipe hvezdy nebudou vyvazet ze zeme. To Cinana rozzlobilo, nasupene celnikovi vysvetloval, ze Cina ma stejnou peticipou hvezdu a ze ma na ni pravo. Podle celnika byla peticipa hvezda jen jedna a to Vietnamska. Zbytek osazenstva autobusu se bavil. Pak se Cinan dozadoval svobody, chtel vystavit potvrzeni o zabaveni peticipe hvezdy a pak na nej cely autobus cekal jeste 15minut, nez si to s tou hvezdou vyrikaji. Na Laoske hranici se cekalo na nas, az si vyridime viza. Cinan travil volny cas tim, ze honil po celnici slepici, docela ho to bavilo. Jini expert zase trapil a rozslapaval nejruznejsi hmyz.

Po prejezdu hranic se cesta zhorsila, misto mostu brody. Pred kazdym hlubsim brodem sundal ridic autobusu z motoru vzduchovy filter a za brodem ho zas namontoval. Zbytku motoru nevadilo, ze se namocil. Na jednom brode jsem s napetim sledoval, jak hladina stoupa po schodech, az se voda dostala do autobusu, to jsme rychle nadzvedavali bagaz. Cinan u brodu sbiral kameni a schovaval si ho baglu. Cinan byl blazen. Zacal nam a jinym spolucestujicim rozdavat kameni a tvaril, ze nam dava nejcenejsi vec na svete. Tak jsme mu dekovali a dary s potesenim prijali. Nakonec cela cesta 100km dlouha nam trvala asi 7 hodin.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Ve vesnicce Mai Chau

Do Mai Chau jsme prijeli autobusem, uz na nas na zastavce cekali nahaneci. Vzhledem k tomu, ze byl vecer, ze cena za bydleni byla dobra a ze na vizitce byl nakresleny mistni tradicni domek, jsme se nechali na motorkach kamsi zavezt. Bydleni bylo moc hezke, meli jsme pro sebe tradicni dreveny domek postaveny na kulech. Domek je vysoko na kulech, podlaha neni studena ani vlhka spi se na matracich na podlaze. Pod domkem je posezeni s vyhledem na ryzove pole. Rodina ma nekolik zpusobu obzivy. Pestovani ryze na poli, chov ryb v rybnicku, tkani a vysivani latek a siti veci a ubytovani a vareni pro turisty.

Na ryzovych polich makaji vetsinou zeny, muz se tam moc nevidi. Nekdy na v ryzovych polich plavou ryby, takze je mozne tam i rybarit. Vietnamce je mozno spatrit na poli i v noci, mozna tam cosi lovi, nevim. Cinanky v noci lovili v rece vodni hady a krabi.

Jelikoz neni cas sazeni ani sklizne, neni na poli tolik prace. Presto zeny rano vstavaji a travi dopoledne s bosima nohama zaborenyma do bahna a cele dopoledne s ohnutyma zadama pleji. Kdyz narazi na skebli, seberou ji do prouteneho kose pripnuteho na zadech. Na poli se nosi typicky Vietnamsky klobouk. Zensky kloubouk je spicaty, muzsky obly, az houboviteho tvaru. Vetsinou jsou na poli same spicate.

Kdyz nase pani domaci prijde z pole, ma zabahnene nohy az po stehna. Dcerku jsem na poli nevidel, ale pry tam take pracuje. Dcerka vysiva, nekdy vari. Dcerka nam uplne vazne dokonce nabidla, ze nam uvari jejich psa. Tim se vysvetluje ten vysoky pocet stenat.

Kdyz se turisti slozi na folkove predstaveni, jdou zeny a muzi jeste vecer zpivat a tancovat. Videli jsme jedno predstaveni a bylo uchvatne. Muzika je v rozmezi od jemneho zpevu po divokou muziku podobne balkanske hudbe smichane s cinskou, muzi i zeny v krojich, tancuji i zpivaji.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Mestecko Nimh Dan

Na ostrove Cat Ba bylo super: plaze, krasne kopce, ale i to se okouka. Zrovna, kdyz jsem premyslel, jak dlouho me to tu bude bavit, prisel sef, ze bude vikend, jestli tu zustaneme. Ze nam pry zavede misto dosavadnich 8$, vikendovou cenu 22$ za noc. Tak jsme se rozhodli, ze pojedeme zas o kus dal. Kdyz jsme platili ubytovani, hotelier me zmatl, ze nauctoval 4 noci. Tak jsme o tom zacali diskutovat a on i jeho manzelka tvrdili, ze jsou si skalopevne jisti, ze jsme prijeli v pondeli. Kdyz se clovek flaka, tak se ten cas zpetne spatne pocita, presto jsme museli prijet v utery, dokonce lodni listek byl uterni, to byl silny argument proti hotelierovi. Jeste jsem se ujistil pres internet-banking dle data vyberu z bankomatu. Byli jsme si jisti. Hotelier hral jeste 20 minut divadlo. Pak jsem mu dal vizitku, at si teda jeste zavola do naseho stareho hotelu v Hanoi. Nechtel. Najednou si vzpomnel. Navic nez nasel nase pasy, ujel nam autobus a tak jsme cekali 3 a pul hodiny na dalsi. Dale jsme jeli autobusem, lodi, dalsim autobusem a pak poslednim autobusem. Do posledniho autobusu si jedna slecna nesla v naruci sveho mazlicka, kocku domaci. Autobusak ji nedovolil vzit kocku dovnitr, kocka se soupla do zavazovadloveho prostoru k baglum a jelo se. Nastesti mi bagl nepokadila.

Z Nimh Dan nam uz nic nejelo. Nasli jsme nocleh v budove vlakoveho nadrazi za pouhych 70kc za pokoj. Trochu jsme se s babou hadali o cene a najednou se za mnou ozvalo "sedesat", ohlidl jsem se a za mnou stary Vietnamec. Nestihal jsem. Vietnamec povida "sedesat to stoji". Tak jsme se te jeho super cestine smali. Promluvil cesky po 25 letech, kdy delal v ramci cesko-vietnamskeho pratelstvi v Tatre Koprivnici. Horko tezko lovil ceske a slovenske vety, ale vyslovnost mel perfektni! Potkali jsme prvniho Cesky mluviciho Vietnamce ve Vietnamu.

Vecer jsme se sli najist do nejaje restaurace. Jak toto mesto neni turisticke, lide po nas koukaji a zdravi nas. Stouchaji se nenapadne lokty a upozornuji se. Nedivil bych se, kdyby tu belocha videli naposled ve valce s USA. Sedli jsme si v mistni pivnici, kde jsme zpusobili mensi rozruch. Ceny jsou vic nez lidove. Za 4 piva, 2 jednoduche vecere (volske oko s chlebem vanockove chuti) a cerstve buraky jsme dali dohromady krasnych 40 korun.

Vecer na nas pani domaci zkousela jakesi figle s tim, ze jsme ji zaplatili malo. Zaplatili jsme ji 70Kc, ale ve svem notysku mela napsano jen 50 a chtela 20 doplatit. Jsem se s ni asi 15 minut prel (ona chce vic a vic, puvodne ten pokoj mel stat 60), pak jsem ji v notysku skrtnul 50 a napsal jsem ji tam 70 a dala pokoj. Clovek tu musi byt porad ve strehu. Nejhorsi sulini jsou taxikari. Proto jsem rad, ze bydlime u nadrazi a ze se s nima nemusime zaobirat. Smlouvani s taxikarem je jista forma vydirani, pokud tomu taxikar pripravi podminky. Kdyz jsme pred nekolika dny v podvecer prijeli lodi na ostrov Cat Ba, nejel do mesta (30km) uz zadny autobus, moto-taxikari to vedeli a vrhli se na nas, odmitali jsme je tak, ze nakonec se nabizeli za 140kc/os, coz se nam zdalo na vietnamske pomery dost. Protoze po jizde s nimi bychom jeste v noci museli hledat hotel, jsme na vsechny dlabali a v klidu se najedli a popijeli a cekali jsme na vetsi tmu, ze prespime na plazi kus od pristavu a rano chytneme autobus. Oni nechapali, ze nekdo (natoz zapadni turista) muze spat jen tak pod sirakem. Porad nas ty dva taxikari spizovali, byli jsme jejich obet, kterou stejne dostanou. Kdyz si objednali pivko, presunuli jsme se k plazi a vyjednali si nocleh s mistnim spravcem, pohoda chlap, vtipkoval, jeste nam nabidl podlozky na spani. Jenze ty dva taxikarsky zlouni dopili pivko, prijeli k nemu, promluvili mu do duse, chlap obratil. Zadne spani, je to zakazane, vytahl svou lidove demokratickou uniformu a hrozil pouty, ze se zde spat nesmi, ze si musime vzit taxi (krome tech zlounu, tam jiny zpusob dopravy nebyl). Zlouni se tvarili, ze vyhrali, tak jsme jeste bloumali a cekali, az zlouni odjedou, ze by se mohla uvolnit atmosfera. Nic, pak jsme smlouvali o cene, nikdo nechtel ustoupit, me navic vadilo, ze nam diktuji podminky. Pak jakysi jejich kolega, ktery jim pomahal smlouvat udelal chybu pri smlouvani, kdyz omylem pronesl beznou sazbu, cehoz jsme se chytl a nez se rozkoukali, dohoda byla na miste.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

V destnem pralese

Prijeli jsme na motorkach do Narodniho parku Cuc Phung, je to oblast destneho pralesa (jungle) a to velice zachovaleho s velkou diverzitou fauny a flory. Na recepci jsme volili mezi spanim v chate nebo levnejsim spanim pod stanem. Nakonec jsme zvolili chatu. Ted jsem rad, uz kvuli te haveti a tropickym lijakum. Potkali jsme tu holanskeho studenta biologie Marka, dela tu pres prazdniny dobrovolnika na zachrane stanici v oddeleni pro zelvy. Na svuj vek je dost zcestovaly a vyzna se v biologii a v teto jungli, byl tu uz loni. Pry je tu hodne haveti, ale drtiva vetsina je neskodna. Jen 3 druhy hadu z 200 jsou nebezpecne (plivajici kobra,…) a pak nejake toxicke stonozky a ty jeste nevidel a jsou vzacne. Ani leopard nam pry neublizi a jestli jsem to dobre pochopil tak ani v noci, pry se cloveka boji. Ja jeho taky. A tygri a divoci sloni tu uz nejsou. V chate je plno gekonu, rupuch a buhvi ceho. Rano nad oknem zpivava gibon. Nocni zvuky jungle jsou uzasne, chata je v jungli na vysokych sloupech, ma okno s mrizema bez skla, takze je vse slyset a obcas sem neco leze. Jsem rad, ze nespim venku a ze mam moskitieru. Vecer nas prisla navstivit velikanska kobylka a velky pavouk. Marek vcera nasel v rucniku neco mezi velkym pavoukem a skorpionem, co agresivne plive toxicke latky. Dnes jsme na kratke prochaze po silnici potkali skakaciho hada, v kempu plno zab a obriho sneka. Vecer se nam na lustru objevila svlecka od hada. Hada jsme nenasli. Mam promoklou krosnu a vse mokre, susim to tu venku i uvnitr, doufam, ze mi do toho  haveti moc nenaleze. Pokazde opatrne prohlizim rucni, boty, triko. V kempu jsou udajne i letaci zaby. Zvuk jungle v noci je uzasny. Nadhera, exotika, to budou sny.

Zitra pujdem na vylet do jungle, nastesti tu dobre funguje gps, ta nalezeni taboriste jisti.

Rano byla zachodova misa obsypana mravenci, takze to byl trochu adrenalin. Vedle toaletniho papiru na mise se zabydlela strasilka, ktera byla dvakrat vetsi nez toalni papir. Do kalhot povesenych venku mi zalezl velky pavouk, docela jsem se lekl. Dopoledne jsme navstivili zelvi a primati zachranou stanici. Libili se mi zelvy, ktere mely krunyre zaklapovaci jak dvere u nakladniho letadla. Reditel stanice si pry vydela 3,5 dolaru za den. V parku je dost pytlaku, kteri posilaji zelvy bohatym Cinanum, protoze Zelvy v Cine jsou uz snedene nebo jsou treba pro tradicni cinskou medicinu. S opicema je to podobne. Cestou ze stanice jsme videli jeste kudlanku naboznou. Jeste jednu a vetsi jsme potkali v restauraci pri veceri. Vecer jsem nasel v posteli maleho gekona. Krokodyli jsou uz v parku vyhubeni, par jich je v ohrade.

Dalsi den jsme si pujcili na dva dny motorku a jeli jsme se ubytovat do centra narodniho parku. Odtud jsme udelali dva vylety do dzungle. Prales byl uzasny, plny rozmanite flory. Krome hmyzu se nam zvirata schovavala, coz je v pralese obvykle. Navic zvirata jsou tam tak maskovana, ze dokud na ne clovek neslapne, nevidi je. Ale i tak jsme videli nekolik vetsich jesterek, jedna vypadala jako drak. Nakonec Adam malem slapl na velikeho cerneho hada. Uz uz doslapoval a v posledni chvili videl pod nohou tlustou cernou hadici. Adam naposledni chvili posunul nohu a slapl vedle. Had varovne zasycel. Druhy vylet pralesem byl v desti. Uz druhy den prselo, pralesem se valilo spoustu vody. I pres cestu, ze schodist a nekterych se staly potoky.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Vietnamci uvezou vse

Vietnam je zajimava zeme, zeme plna motorek. Motorka je zaklad ziti a byti. Jakykoliv jiny zpusob dopravy nez na motorce muze byt obtizne dostupny. Motorky slouzi jako osobni doprava, taxi i nakladni doprava. Obycejna mala Honda 110 uveze celou rodinu, az 4 lidi. Je neuveritelne, co vsechno uveze Vietnamec na motorce. Vietnamec na motorce uveze basu piv a kybl nebo dva skladaci stoly nebo velkou sklenenou tabuli nebo cely obchod drogerie. Vietnamec na motorce uveze dokonce lednicku, 4 ziva svazana prasata nebo svazaneho ziveho buvola ci kurnik plny slepic nebo plechovy plot. Vietnamci uvezou vse.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Otevrena srdce jizni Ciny

Provincie Hunan a jizni Cina si me ziskala. Jedeme mistnim autobusem z Jishou do Fenghuangu. Cesta vede udolim, kolem relativne ciste reky, sevrene mezi zelenymi kopci s terasovitymi ryzovymi policky. Kazdy centimetr pudy je (jako ve vetsine Ciny) vyuzity. Kde neni domek nebo skala, roste kukurice nebo ryze. V rece se koupou deti, vodni buvoli a obcas raftuji turiste.

O tyden pozdeji
Uz nas tu kdekdo zna, kazdy den se na nas lide smeji a zdravi nas. I na sebe se smeji a jsou v pohode. Lide tu jsou pracoviti a prece nikam nepospichaji, pracovni dobu diktuji podminky, pocasi a zakaznik. Rano se vstane, uvari se nudle a maso a pak se uz jen v klidu ceka hosty. Od dopoledne do vecera.

Cinske divky projevuji sva vzajemna kamaradstvi naplno, drzi se spolu za ruce, objimaji se a delaji pozy, ktere v Cesku delaji jen milenci. Milenci se na verejnosti neprojevuji, jeste sem nedorazila sexualni revoluce, pusa az po svatbe. Oslovil me tu s zadosti o radu jeden Cinan. Kamaradka Dzao nam delala tlumocnici. Pry se mu libi jedna Nemka, ale nerozumi kulture jejiho chovani. Chtel vedet, zda ho miluje, co ma delat a kdy na to muze jit. V Evrope polibek na tvar mnoho znamenat nemusi, v Cine je to vazna velice intimni vec. Naopak sahani na stehno muze v Cine byt narozdil od Evropy jen projev pratelstvi. Takze jsme s Dzao vymysleli textovku v anglictine a dobrali jsme se k tomu, ze by se meli vice milenecky polibit. Cinan (uz par let plnolety) se me tedy ptal, jak se dela. Rekl jsem Dzao, at mu to vysvetli, ale take nevedela.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Jak (ne)objednavat v Cine jidlo

Objednavat si v Cine jidlo muze byt pro cizince celkem zaludna vec. V Cine se da jist velice levne a chutne, jen vedet, jak na to. A kdyz uz vymakneme dobrou restauraci, tak v dalsim meste tapeme znovu.

Nejjednodussi zpusobem stravovani je zajit do restaurace, kde je menu v anglictine. Ty jsou ale bud drahe nebo jsou v nich dvoji ceny. Menu v anglictine ma uplne jine ceny (cca 100kc za jidlo) nez menu v Cinstine (cca 40kc za jidlo).

Pomerne osvedceny zpusob je jist ze stanku na ulici, tam je videt jidlo (ryze, kebab za 12kc, placky za 9kc), da se dohodnout cena. V Pekingu takovych stanku bylo dost, ale v jinych mestech je to horsi.

Vybirani jidla naslepo z Cinskeho jidelnicku je sice na prvni pohled dobry zpusob, jak si zajistit cenu, ale je to dost riskatni, co se tyce jidla. Pro tyto prilezitosti jsem se naucil par cinskych znaku (maso, polevka, nudle, kureci). Pak si prohlizim cinske menu, prochazim cinske znaky a kdyz vidim v nazvu jidla znak pro maso, neni tam znak pro polevku a cena odpovida hlavnimu jidlu, tak objednavam. Tento zpusob se nam ale vcera vymstil. Nejprve jsme si objednali neco (ne polevku) s masem, ale cisnik nasi objednavku nechtel chapat, tak jsme ji zrusili(skrtl jsem objednavku na papire) a vybrali si neco jineho, kde byl znak masa a ryze. Dostali jsme kazdy velkou misu, v niz bylo pul kila zloutobile velice mastne hmoty (asi maslo s bilky) posypane trochou namleteho masa. Parkrat jsme si lzickou nabrali, ale jist se to nedalo. I kuchari se nam z kuchyne smali. Sami by to nejedli. A pak jsme jeste dostali gothajove rizoto. Takze zruseni prvni objednavky nepochopili (jsem jim to na papire jasne preskrtnul) nebo necteli pochopit. Presto, ze jsme si objednali dve hlavni jidla, jsme se moc nenajedli.

Nekdy se snazime z naseho mini slovnicku rict, co chceme. V jedne pekingske restauraci jsem ukazal znak polevky,nudli a zeleniny. Misto jedne polevky jsem dostal dve obrovske misky polevek, nudlovou a zeleninovou. Cena byla dobra.

Dalsi zpusob je ukazat na papire znaky napr. pro kure, ryzy, zeleninu. V takovem pripade neni zaruceno, ze tam daji neco nedobreho, pripadne si reknou buhvijakou cenu. Jakmile se clovek nepta na cenu kazde polozky, riskuje, ze ho restaurace natahne.

Zatim nejlepsi zpusob vybirani jidla je vlezt at uz do restaurace nebo do zaplivane hospody, kde ji dost lidi. Projit se mezi stoly a ukazat nekomu do talire, popripade se jeste zeptat na cenu. Neni snadne najit restauraci , kde by jedlo dostatek lidi, aby si clovek vybral.

Ceny hlavnich jidel v Cine se pohybuji vetsinou kolem 40 korun, ale jsou mista, kde se da najist za 10Kc a jsou mista, kde se clovek levne vubec nenaji.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Vecerni hody

Vecerni hody
V nasem hostelu na "recepci" obcas sedava mistni osmnactileta divka Mac, chodi sem za otcem, ktery zde pracuje a snad mu to i patri. Zatimco jina cinska devcata se koketne culi, Mac je pri kontaktu s nami v rozpacich az i nervozni. Navic jeji anglictina neni o moc lepsi nez nase cinstina, takze nase rozhovory jsou velice plodne a plne porozumeni. Jeden vecer, kdyz jsme se chystali jit ven na veceri, se Mac odhodlala prekonat stud a nervozitu a zeptala se, zda muze jit s nami na veceri. Takze jsme se domluvili, ze pujdem, za pul hodky, jen co doperem a povesime pradlo na bambusove tyce. Mezitim se nevim proc neceho najedla a vyrazili jsme.

Sli jsme po nabrezi a mijeli jsme jednotlive restaurace. U jedne, kde bylo hodne lidi, jsem spatne pochopil jeji pohled (podle Adama se jen koukala a ja myslel, ze hleda stul) a sel jsem dovnitr a sedli jsme si ke stolu. Restaurace byla na mistni pomery spis lepsi. Jelikoz jsme jako obvykle nerozumeli jidelnicku, nechali jsme Mac objednat. Ona asi vubec nechapala, kdo jsme a jak cestujeme a povazovala nas za jakesi bohate bohemy, kteri si davaji fakt do nosu kazdy den. Objednala nejaka 4 drazsi jidla. V Cine se neji jako v Cesku, objednava se tu vic jidel, daji se doprostred stolu a kazdy si bere. Jidla nebyla moc levna, ale meli jsme na to. Nevim, zda nam chtela proste jen objednat kvalitni jidlo, ktere nas bylo hodno nebo ji cisnik navedl, aby nam objednala to ci ono.

Pak jsme se pokouseli komunikovat, ale nedokazali jsme si sdelit ani jednoduchou vetu. A uz tak labilni a placha divka zacala nervoznet cim dal vic. Nervoznela ze sve spatne anglictiny. Jelikoz videla, jak jsme se nad uctem pozastavili, nervoznela z toho, co nam objednala. Cela rozechvela zavolala cisnika a resila s nim ucet. Ujistili jsme ji, ze jeji objednavka je v poradku.

Pak na nas stul zacali nosit plynove horaky a na ne zacali nosit plne hrnce jidla: hrnec s polivkou se sumcem, hrnec veprovych vypecenych nasekanych nozicek. Talir se smazenymi rybkami, kybl ryze. Tak jsme zacali jist, Mac nervozne tvrdila, ze jist nechce. Chvilku na nas koukala a pak to psychicky neunesla a utekla za matkou (ktera tam stejne jako cela rodina pracuje) na hotel.

Pak jeste prinesli kachnu. Sedeli jsme ve dvou u stolu, pred nami horeli horaky a nich jidla jak pro cely zajezd. Restaurace byla plna lidi, kteri se nas nechapave otaceli a koukali na dva exoty, kteri si objednali hory jidla. Jedli jsme hostinu, ale moc toho neubyvalo. Ostatni hoste nevericne koukali, smali se. Snazil jsem se ukazat ostatnim lidem v restauraci, aby se k nam pripojili a pomohli nam to snist. Ale nikdo si neprisedl, protoze jim to hlava nebrala.

Tak jsme bastili a po chvili jsem na ulici videl jit cinana Michala s jeho haremem (s jeho 5 pritelkynemi). Minuly vecer nas totiz hostili vinem, pivem, sneky, masem, tofu a buhvi cim jeste. Pri tom si jeho pritelkyne stridaly v tom, ktera se s nim bude mazlit a mazlily se i navzjem. A chteli jsme jim pozvani nekdy oplatit a prisli maximalne vhod. Zatahl jsem je vsechny ke stolu a vysvetlil mu situaci, pozvani prijali. I presto, ze nas bylo sedm, plno jidla zbylo.

Par dni se Mac na recepci neobjevila. Dalsi den jsme se jen pozdravili. Vecer sedela se sestrenicema na recepci a drzela cinsko-anglickou knihu frazi a ukazovala nam (asi chybne prelezenou) vetu, "Lets go to see ball game". Ve skutecnosti to znamenalo, ze chce jit s nami na prochazku. Nektere cinsko anglicke preklady jsou vubec povedene. Kdyz jsme se ctyrmi mladymi slicnymi slecnami (asi vnucky majitele) smlouvali o cenu, holky nam ukazali na kapesnim prekladaci vetu: "You must play with us", coz nas dostalo. Vubec na vychode rodice vedou deti k obchodovani od utleho veku.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd