Modelem v Cine

Byt vysoky moodrooky blondak v Cine je asi tak jako byt blondyna v Arabii. Zvlaste pak v odlehlejsich turistickych oblastech. Citim se tu jako slavna pop-star a uz jsem si na to tak zvykl, ze se mi bude tezko odvykat. Pokud clovek jde beznou Cinskou ctvrti, tak lidi koukaji, ukazuji si na nas, zdravi nas nebo se na nas smeji. Samozrejme nekteri nijak nereaguji. Ale jak se dostaneme do turisticke oblasti, kde jsou Cinanky s fotaky, zacina modeling a foceni. Poprve nas to potkalo v Pekingu v zakazanem meste nebo u velke Cinske zdi, kde nas parkrat lide zadali, zda by se s nama mohli vyfotit. Opravdovy boom pozovani nastal ve Fenghuangu, v jizni Cine. Je to jedno z neslavnejsich turistickych mest v Cine a je navstevovano temer vyhradne Cinskymi turisty. Za nekolik dni pobytu jsem tu potkal jen asi 4 cizince. Fenguan je hodne turisticke mesto a jezdi sem zejmena mlada generace Cinanu a tim padem je tu hodne mladych Cinanek, ktere se s nami chteji fotit.

Po prijezdu jsme si vysli do mesta a sedli jsme si na shody u turisticky frekventovane ulice. Typicky scenar modelingu:

  • Sedime na schodech u frekventovane ulice a koukame po ulici, relaxujeme, pripadne popijime caj z nasich novych cajovych nadob.
  • Kolem chodi Cinani a Cinanky, pokukuji po nas, usmivaji se, divky se pripadne chihotaji, nekteri nas zdravi.
  • Kdyz vidim, ze se culi, ale stydi se a boji se nas pozdravit. Pobidnu je lehkych usmevem a ony se zacnou smat a culit, ze maji pusu od ucha k uchu.
  • Obcas nektera zacne vehementne gestikulovat, osivat se, septat a vysvetlovat neco kamaradce a obe znervozni a zacnou po nas pokukovat. Uz vime, co prijde. Uz se tomu predem smeju a Cinanky vidi, ze uz vim, vim, ze se se mnou chteji fotit.
  • Pribehne jedna z nich a gesty ukazuje, ze by se rada s nami vyfotila. Postavi se vedle me, udelam natrenovanou pozu, vezmu ji kolem stihleho cinskeho pasu nebo na klin a cekame az vyleti ptacek. Pak se holky vymeni a vyfotim se jeste s druhou. V pripade vetsich skupin se vsema najedou. V pripade paru se se mnou manzel/pritel nefoti.
  • Pokud mame u sebe fotak a slecna se mi(nam) libi, necham(e) se vyfotit i nasim fotakem, bude to pekne album Wink.
  • Kdyz je fotka hotova, smeji se. Kdyz maji velkou radost, poskoci si, vyjeknou nebo vykriknou neci cinsky nebo i anglicke Oh my good Smile.
  • Holky se smeji, odchazi, mavaji a a volaji bajbaj.
  • Pak zas sedime, koukame, zdravime se s ostatnimi. Po chvilce prichazi culici se kraska s fotakem…

Vetsinou nezalezi, zda mam spocene tricko s flekem a denni kratasy nebo ciste tricko a vecerni (svatecni) kratasy, zajem je stejny. Akorat mam podezreni, ze kdyz si misto trika vezmu prilnave tilko, chteji se s nami fotit kluci misto holek.

Dnes rano jsme sel koupit snidani. Plne ruce nakupu a po ceste jsem delal modela ctyrem Cinankam. Po snidani jsem si sundal triko s dlouhym rukavem, vzal jsem si tilko a za cele dopoledne se neozvala zena, ale nekolik muzu. Na druhou stranu, dopoledne je vedro a turisti moc nechodi venku.

Dalsi den se vzbudime, najime a rikame si, tak co budeme dnes delat? Pujdem se fotit s holkama! Smile Kam? Treba k drevenemu mostu, tam jich chodi hodne. Zatim nas to bavi. Blizi se vecer a mam chut si udelat par fotek. Staci se sednout na spravne misto…

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Cinsky venkov II, Tri soutesky

Dalsi noc jsme spali v Yichangu, rano jsem hotelierce ukazal fotku tri soutesek a ona zacala nekam volat. Za chvilku prijela zena a nabizela nam tam zajezd za 300kc / os. Odmitl jsme ji, ale jeste nas pronasledovala notnou dobu, behem cehoz sehnala "anglicky mluvici"  cinany, kteri nam vicemene dokazali tak zopakovat cenu.

Bylo to od nas par km, rozhodli jsme se pro taxika, ale taxikar pred nami radeji utekl.

Dalsi taxikar nas (po nejake dobe smlouvani) vzal. Po ceste se dely divne veci, co chvili se se nekym nekde na necem domlouval, nabiral lidi, ktere sam oslovil aby je po chvilce zase vysadil. Az nakonec zastavil pred prehradou, kde stala pani a pan s motorkou, kteri prodavali pohledy. Tvrdili, ze je silnice zavrena a ze si musime koupit vstupenku za 300kc. Hadali jsme se asi 20 minut, ale on mel ocividne vic casu nez my, tak jsme si tech 500m dosli pesky. Prehrada 3 soutesky je cinske monumentalni dilo na treti nejvetsi rece sveta s vykonem 18 jadernych elektraren. Je to nejvetsi prehrada a vodni elektrarna na svete. Me to neprislo zas tak velky.

Chvilku jsme sli v tom vedru kolem prehrady a pak nam zastavil typek s dcerkou, ze nas vezme. Dcerka dostala 1 yunan kapesne a vysadil ji u skoly. Nas pak hodil do pristavu. Chtel za to dost penez (v Cine se stop plati), tak jsme mu je nedali. Jeste si nakonec rad vzal mensi castku, kterou zprvu odmital.

V pristavu jsme si koupili listky na lod a sli jsme na obed. V hospode jsme zas notnou dobu resili jidelnicek, kteremu jsme jako obvykle nerozumeli a smlouvali jsme o cene. Nakonec jsme s prekvapenim dostali okurkovou polevku s cernymi vejci a misku ryze.

Po jidle jsme se nalodili na malou rychlou lod a jeli jsme jsme po tom veletoku horama na tri soutesky. Vpravo a vlevo byly vysoke skaly a nektere tri z nich byly pravdepodobne ony slavne a castecne utopene tri soutesky.

Lodnik nas vyhodil v pekny dire sveta. Stradovali jsme si to po silnici k civilizaci, kolem byla policka s kukurici a mandarinkami. S typkem na trikolce jsme usmlouvali cenu za stop a hodil nas do vesnice. Ve vesnici videli belocha asi poprve, byli jsme neustale stredem pozornosti. Kdyz jsme prisli na mistni trh, trh se zastavil, lide upreli zraky na nas a vsichni sledovali nase pocinani. Chteli jsme si koupit piti nebo meloun, ale vse bylo drahe a nechteli smlouvat, chteli vydelavat.

Tak jsme jim ty predrazene melouny nechali sli jsme hledat jidlo (na trhu a v obchode se obvykle nic poradneho k okamzitemu jidlu koupit neda). To uz byl kolem nas dav cumilu a zprava o dvou belosich se sirala vesnici jak mor.

Mezitim jsme si sedli do venkovni restaurace a lustili jsme cinske znaky v menu. V opatrne vzdalenosti kolem nas se vytvarel kruh zvedavych vesnicanu. Deti se smali a ukazovali si na nas. Nez jsme si objednali, prijelo policejni auto s mistnim serifem a lide na nas ukazali prstem. Serif nic nedelal a tak jsme se bavili a pred zraky cele vesnice jsme cekali na jidlo.

Najednou prijela sanita, vystoupili 4 zdravotnici, nasadili si rousky a zacali nas vysetrovat na praseci chripku, merili teplotu, vyptavali se na nejruznejsi otazky, opisovali si pasy.

V te chvili uz bylo na navsi opravdu siroke publikum, ktere tu nezvyklou udalost sledovalo. Mirili na nas tri kamery, z toho jedna velka profikamera (asi mistni media), lide si to fotili, no humbuk, jak kdyby prijel papez. Uz jsem si ve mestech zvykl, ze na nas lide mavaji, smeji, ukazuji si na nas, holky se s nama foti, ale tri kamery, policie a hygiena a cela vesnice je trochu moc. Tak jsme si je na oplatku take nataceli.

Jelikoz mezitim kuchar prestal delat objednane jidlo a utekl a jedna zdravotnice umela anglicky, pozadal jsem ji, az bude s nama hotova, zda by nam pomohla s jidelnickem. Tak nam prelozila par jidel a pres rousku mi vysvetlila vyznamy par cinskych znaku. Behem teto lekce cinstiny nas porad sledovaly kamery a bedlive zraky vesnicanu. Kuchar se prestal bat, prekrasna zdravotnice nam objednala nove chutnejsi jidlo a pro mistni novinarku byla hvezdou vecera.

A tak jsme vecereli na navsi pred zraky mistnich. Po veceri se na nas sesypali, zacali se nas vyptavat a se zajmem si prohlizeli nasi knizku o Cine. Jelikoz jsme jeste stale pred casti vesnice vypadali jako nebezpecni cizinci, kteri prijeli vykonat zkazu do nebohe cinske vesnice, museli jsme jeste projit bezpecnostni proverkou mistni policie. Ja jsem jel na policejni stanici proverovat a kopirovat s policistou nase pasy, Adam zustal v restauraci, aby zodpovidal serifovi nejake otazky.

Po bezpecnostni proverce pokracovala "konverzace" s mistnimi, dokonce se objevila jedna anglicky mluvici holcicka. Ptala se nas, jak vypada Peking, ze slysela, ze je krasny a ze by se tam nekdy rada podivala.

Vecer nam doporucili spani v mistnim hotelu. Dali nam vybrat mezi pokojem za 30kc nebo 180kc korun. Minule jsme bydleli se svabama za 200kc, tak jsme vzali ten lepsi, byl v pohode.

Rano nas pani hotelierova vzbudila pred osmou at uz vypadnem a hodila nam na postel jakysi cinsky letak o praseci chripce. Tak jsem ji rekl, ze bysme  jeste den zustali, ale ona, ze ne, at padame. Tak jsem ji jeste vysvetlil ze ji tu dalsi noc take zaplatime, to ji uklidnilo. Ale uz v devet nas vyhazovala zase a definitivne, tak jsme si dali na navsi obed a jeli jsme pryc.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cinsky venkov I

Dosud jsme projizdeli jen Cinska velkomesta (4 – 20milionu ob.) a chteli jsme se podivat i na venkov. Proto jsme zamirili do udoli reky Yangzi. V nasem hostelu jsem si na google maps nasel jmeno (obkreslil jsem si cinske znaky) maleho mestecka, kam jezdi vlak a zbylych 40km se nejak dopindame stopem nebo busem. Na nadrazi jsme si naposled koupili nas oblibeny mistni jahodovy nanuk, jehoz skvela a plna chut zdaleka nema v ceske nanukove komunite konkurenta.

Nastoupili jsme do vlaku hned jsme byli za exoty, lide se smali, ukazovali si na nas. Obcas k nam nekdo pristoupil a mluvil na nas cinsky, dlouho, prestoze videl, ze nerozumime. Pruvodci po nas chtel i pas, ale jen proto, aby mohl rict ostatnim cestujicim, kdo jsme. Jako blondati moodroci obri pusobime rozruch vsude.

Pres ulicku vedle nas sedela hezka mlada slecna, ktera co chvili vytahla kemra z hlubin nosohltanu za doprovodu libych zvuku a zkusenym a mirenym flusnutim ho poslala pres ulicku do chodby na podlahu. Abych ji nekrivdil, tak zpocatku s nim chodila do koupelny :-).

Vlak jel zelenymi horami, kde byla dost chuda obydli s malymi policky u baraku, obcas nekde podnik na paleni cihel. Po nekolikahodinove jizde vlakem jsme byli upozorneni, ze nastala nase zastavka. Podle google maps jsem cekal malou vesnici, ale bylo to spis mensi mesto, google maps jsou v nekterych regionech hodne spatne, viz treba Zakarpatska Ukrajina nebo Cina.

Po mensich pokusech mistnich o komunici s nami jsme zapadli do mistni nadrazacke "restaurace", kde jsme se ukazali cinsky znak jidla a masa. Nakonec jsme dostali to co mistni. Palacinku plnenou zelim a chili paprickami a v polevkove misce cerny caj s ryzi a korenim. Zajimava kombinace, az prijedu, zkusim nekdy do polivky hodit pytlik s cajem. Jedli jsme na venkovnim posezenim nadrazni restaurace, trochu tam byly citit chcanky, ale nakonec to stalo pouhych 9kc (oproti obvyklym 40kc) a bylo toho dost. Pak jsme se asi hodinu snazili dorozumivat. Vysvetlovali jsme jim, kdo jsme a kam jdeme. Nechal jsem si v minulem hostelu napsat vetu: "hledame kruiser na rece Yanzi". Byl jsem presvedceny, ze je reka asi 40km od nas, tak jsem nakreslil autobus a udelal jsem od nej sipku k te vete. Nacez oni ukazovali na vychod misto jihu. Jelikoz jsem byl presvedceny, ze vim kudy jdu a ze oni mi nerozumi (v Cine to tak vetsinou byva), vyrazili jsme hledat odbocku na jih. Za chvili pribehla babka a tahla nas zpet, pritahla nas do obchodu a posadila na zidli. Dali si pivko cekali jsme, co se bude tedy dit zda nam nabidnou nocleh(uz byls tma) ci co. Cekali jsme hodinu a nic, jen jsme na sebe koukali, deti zlobili a nic.

Nakonec nam ukazali lepsi mapu Ciny(my vlastne zadnou poradnou nemame) a zjistil jsem, ze reka Yangzi je o 400km jizneji nez jsem si myslel. Nastesti za chvilku jel dalsi vlak, napsali nam tedy cinsky na karton od krabice trasu, kterou jsme po ceste a na nadrazich ukazovali. Jejich holcicka se s tim moc neparala a konala malou potrebu primo na schodech domu.

Kupovani listku neni uplne jednoduche. Vetsinou pokladni neumi anglicky a tak nam trva dost dlouho, nez koupime listek. Za nami se obvykle utvori velka fronta a shluk zvedavcu, kteri nam obcas snazi pomahat v komunkaci. V hlavni roli jsou jsou exoti a pani pokladi, kteri se horko tezko snazi dorozumet a fronta za nami a hloucek zvedacu obvyke fandi, pripadne pomahaji pani pokladni pochopit nasi pantomimu.

Tentokrat to bylo jeste komictejsi v tom, ze jsme malou prepazkovou skvirou strkali pani pokladni nas velky karton s trasou.

Nakonec jsme se celou noc pindali k rece Yanzi (do milionoveho mesta Yichuan) nevyspali a hladovi. Cestou nas jeste pobavil blaznivy a naruzivy uklizec na jednom nadrazi. Ve tri rano vytiral celou nadrazni halu na jedno namoceni mopu. Vsichni ho museli poslouchat a uskakovat, davat boty a tasky na lavice, on se totiz pred nicim nezastavil. Vytiral i boty, zavazadla hazel pryc. Pak prisel s vodou a zacal ji hazet po cekarne, kdo spal na zemi nebo tam mel batoh, mel proste smulu. Kdyz se uklizi, tak se uklizi. A tu vodu zas stiral pryc do rohu. Snazil jsem se v cekarne spat, ale protoze jsem si musel davat pozor na naruziveho uklizece, nebyl muj spanek kvalitni.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Navsteva nove otevrene diskoteky v Cine se vyplatila

Nachazime se ve stredni Cine, v osmimilonovem meste Xian, v kolebce cinske civilizace, na pocatku hedvabne stezky. Dnes mam narozeniny, co s nacatym vecerem? Chtel jsem videt, jak vypada cinska diskoteka. Tak jsem v nasem hostelu zaserfoval na netu, poptal se recepcnich a vyrazili jsme. Adam rikal, ze nas bez spolecenskych bot do nejproflaklejsi diskoteky nepusti. Taky nepustili, mame s sebou jen pohory a sandale. V druhem podniku se tancila Salza, tak ze tam bez peknych bot taky ne.

Tak jsme tak zevlovali na ulici, koupili si nanuka, pozorovali lidi a ulici. Kdyz se setmelo, sli jsme domu, porad za nama sel jeden Cinan a neco na nas cinsky mluvil, tak neodbytne, az jsme jsme se smichy za bricho popadali. Nekam nas tahl, ale na to jsme se mu vyprdli a sli jsme do naseho hostelu. Cinan s nama, tak jsme mu rekli, at to, co nam chce rekne recepcnimu. Aspon nas pak necha. Tak to rekl recepcnimu a ten nam rekl, ze nam rika, ze je to nejaka promo akce nove otevirane diskoteky (nemohl vedet, ze jsme hledali dizu, videl jen bilou tvar). Tak jsme se ho ptali, proc na nas tak tlaci, a recepcni nam rekl, ze bude mit provizi z nasi utraty. Vstupne se pry neplati.

Inu naivne jsem si rikal, ze pokud to bude nejaka kulisarna, pujdem pryc, je to asi jen 1km daleko. Nic draheho si tam nekoupim, pokud nebudu chtit. Recepcni velmi duveryhodny chlap, umi perfektne anglicky, zatim nam radil jen dobre, tak snad to tu zna. Navic hostel takoveho jmena si nemuze dovolit podfuk. Tak jsme tam jeli. Pri vstupu na dyzu jsem si rikal, ze tu jeste moc lidi neni. A jak jsme byli uvnitr, koukam, ze tam byly jen pekne holky, ktere byly podezrele pritulne a hned se ptaly, zda chceme slecnu. Takze jsme v bordelu. Aha, jasny, takze budou chtit, abychom si zaplatili zenskou. Mezitim nam prinesli objednane pivko (pri objednavce jsme se pro jistotu zeptali, kolik stoji a bylo za 6Kc, zatim nejlevnejsi v hospode bylo za 8Kc). Tak si rikame, dopijem a pujdem. Nez jsme pivko dopili, sedly si k nam se svymi drinky a zacaly se k nam lisat a premlouvat nas na pokoj. Tak jsme je museli porad odstrkovat, navic ta, co se lisala na me, nebyla ani moc hezka.

Kdyz jsme dopili pivko, holky si mezitim dopily par sklenicek konaku. Rekli jsme si o ucet a ze na pokoj nejdem, ze pujdeme. A holky, ze mame dat nejdriv disko jim, za jejich spolecnost. To jsem si rikal tudle, jak se neplati vse najednou, tak by nas akorat natahli. A ja ze ne, ze chci ucet. A ony zas o spropitnem. Nakonec nam prinesly ucet, kde misto 12Kc korun bylo 5500Kc. Za extremne predrazene piti holek. To se mi platit nechtelo. Zaroven jsem spozoroval, ze jsme v podniku sami dva, proti cele jejich bande. Byli v preslile, vsude kolem dost skla, nevim, ceho jsou tito cinsti typci schopni a tak jsem radeji volil nejakou rozumnou cenu za vykoupeni ze zajeti. Bohuzel jsem neznal cislo na policii ani na ambasadu. Dlouhe a napjate dve hodiny vyjednavani o cene. Bylo jasny, ze se nebavime, kolik mame platit za piti, ale kolik mame platit za pusteni na svobodu. Kousek dal byl pripraveny vyhazovac, takze pokus o fyzicky utek (utok) byl dost problem. Nastesti jsem u sebe mel hodne malo penez. Platebni kartu, pas jsme si nechal na pokoji. Mel jsem u sebe jen svuj novy drahy mobil/gps, ktery jsem rozhodne prozradit nechtel. Normalne s sebou kazdy den mam pas i platebni kartu, dolary i eura, ale zrovna ten vecer jsem se rozhodl, ze si to na dizu radej nevezmu.

Jelikoz jsem mel v penezence malo penez, hodil jsem penezenku nastul jako ze platim. Velky bos ji spokojene sebral, asi cekal, ze bude narvana dolary a bylo v ni jen 300Kc. Koukal na me, co jsem to za socku, ze bily anglicky mluvici cestujici po Cine jen s 300Kc v Yenech (za to bych si nekoupil ani nove bryle) a snazil se zjistit, kde mam zbytek. Ptal se po nasem hotelu a tak, ale ja jsem byl vysmaty. Holky koukaly, s jakym somrakem se to zabyvaly. Vedel jsem, ze Adam ma take jen 300Kc v Yenech, takze jsem cekal, ze to obetujem a budem volni. Ale nevedel jsem, ze tam Adam mel u sebe 50 dolaru a pas. Takze pas jsme chteli kazdopadne zpatky. Bos chtel jeste dalsi penize vymenou za pas. Tak jsem mu ho vzal a nabidl, at me nas necha jit, ze mu dame ty dolary a jeny. Lepsi jit nez mi objevi ten drahy gps. Nakonec jsme si kyvli a ted udelat tu vymenu. Dolary za pas, ktery se mu dostal do ruky. Natahoval jsem ruku, ze mu dam dolary, on po nich sahal, ale pas nedaval. Tak jsem dal dolary zpet, ze chci, aby pas polozil na stul. To nechtel, tak jsem mu nechtel dat dolary. Pak jsme se jeste hadali, jak si ty dve veci predat z ruky do ruky, aby to jeden druhemu nevytrhnul. (Kdyby rekl o pomoct vyhazovaci, klesl by pred holkama). Nakonec probehla vymena ve velkem vypeti a my jsme vypadli z nove otevirane diskoteky a sli jsme na hostel.

V noci jsem nemohl spat, premyslel jsem o tom celem, ale i pres vsechny chyby, ktere jsme udelali, jsem byl nesmirne stastny za to, ze jsem na svobode a pocitoval jsem tu nesmirnou volnost. Nakonec jsem dostal k narozeninam ten nejlepsi darek – svobodu.

 

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Pravdu vam nemohu rici nahlas, ale mohu vam ji napsat

Vyrazili jsme na vylet na Velkou cinskou zed. Nejprve jsme popojeli metrem k ulici, odkud mel odjizdet autobus 919. Tam jsme nasli jeho zastavku. Pred autobusem stal jakysi muz s praporkem, ktery organizoval dopravu kolem autobusu. Hned se nas ptal, kam jedeme. A odpovidal, ze tam autobus jezdi, ale uz je pozde, ze az zitra. Coz je autobusu, ktery jezdi kazdych deset minut podezrele. Jedine pry taxi za 100 yunanu. Nas autobus mel stat 12 yunanu. Bylo jasne, odkud vane vitr, tak jsem ho ignoroval a sel se zeptat ridice. Ridic take popiral, ze jede do nasi destinace. Jelikoz jsem jeste nezazil ridice autobusu, ktery by popiral svou zastavku, znejistel jsem, prece jen se ta cina vyvyji ze dne na den.

Autobus 919 odjizdel i z dalsich stanovist, ale i tam nam popreli nasi stanici.  Pak jsem si vyhlidl mladeho anglicky "mluviciho" nezavisleho kolemjdouciho, ale hned priskoci chlapek v  uniforme cinske mhd pravdepodobne mu rika, co mi ma rict, takze informace je bezcenna. Pak jsem na autobusaku zalezl nekam do depa  a v odstavenem autobusu jsem nasel uklizecku a zaptal se na nasi destinaci. Ta kyvla a mavla nekam rukou. Tak jsem sel tim smerem a zeptal jsem se uniformovane slecny a ta zase mavla a ja sel dal tim smerem. Az jsme dosli k dalsimu stanovisti autobusu 919, kde nam zamestanec mhd rikamze to tam sice jede, ale nestihnem to zpatky. To je take podezrela informace. Tak jsem presto nastoupil do autobusu a zeptal se stareho pana a ten mi konecne potvrdil mou destinaci. Jeste jsem se ho snazil zeptat na cas prijezdu, ale to mi radej vyhledal anglicky mluvici cestujici, bylo to mlada skolacka. Chvilku na to naskocil do autobusu zamestnanec mhd a neco na nej a na ni krikl. Podle vyrazu jeho tvare bylo poznat, ze zamestnanec mhd je Levak Bob a kuje cernotu. Ale stary pan uz mi nic nerekl. Pak se bavila zacka se zamestnancem a nakonec mi anglicky rekla, ze mi pravdu nemuze rict, ale muze ji napsat. A tak mi na papir napsala, co jsem chtel vedet. Odvazny clovek, ktery se postavil za cizince. Sedeli jsme tedy ve spravnem autubusu a frceli na velkou cinskou zed za pouhych 12 yunanu.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – V narodnim parku

Jak jsme se vzdalovali od pouste Gobi na sever, ubyvalo, zlute barvy, pribyvalo zelene, navic jsme jeste nabrali nadmorskou vysku tak se objevily i stomy. Po nekolika dnech jsem videl stromy, v Mongolsku jinak moc stromy nejsou. Prestali jsme potkavat skupiny vypelichanych velbloudu a zacali jsme potkavat skupinky chlupatych a roztomilych  jaku.  Samozrejme ze, kdyz jsem videl poprve zveho jaka, chtel zastavi a fotit se s nim. Da se k nemu prijit tak na 5m, pak uz zacne plasit. Jak jsme se u nich fotili, tak nas pres udoli zpozoroval jejich majitel a jek se na nas na motorce podivat. Nejdriv si nas premeril a pak na motorce odehnal jaky do bezpeci na protejsi kopec.

Po ceste jsme jeste z nevsednich zvirat potkali orla stepniho a prohlidli jsme si i supi hnizdo se supici a supacaty. Supice bya trochu nasupena a Marena nasel pod hnizdem na zemi obrovitanske supi brko. On se sup nezda, ale je velikansky, zdalky jsem si ho spletl s kravou. Obed jsme varili u pastviny, kde se pasli jaci. Jacata (mladata jaku) jsou velice roztomila a skotaciva.

Nakonec jsme se utaborili v narodnim parku, v udoli na pastvine blizko kanonu, v kterem tekla divoka reka. Na pastvine se pasli chlupaci jaci. Mongolove sem prijeli jeepem, na valniku meli slozeny ger a behem dvou hodin ho pred nami slozili. Ger pry stoji cca 1000Kc.

Pak jsme si s Adamem pujcili kone, Adam na tom umel ja jsem se do toho rychle dostal, muj kun byl hodny, skvele poslouchal a chtel behat. Nejdriv jsme sli, ale po chvilce jsme se prohaneli po planine sem tam klusem i cvalem.  Bylo to super. Kdyz muj kun videl stado divokych koni, bezel k nim a chtel se pridat. Stado mu neutikalo. Nejdriv jsem kone nechal, at k nim bezi a pak jsem prevzal rizeni. Jeden cerny kun se pridal a bezel za mnou. Super! Pod nama v kanonu vodopad a nad nim se koupali jaci.

Skvele jsem si zajezdil, dokonce muj kun i jednou preskocil nejaky prikop. Konovi se to take libilo, na konci nam majitel rikal, at uz necvalame, ze jsou unaveni, ale muj kun chtel porad bezet a musel jsem ho brzdit. Rano pujdeme jezdit zas. Navic jsou tu nadherne scenerie.

Vecer nas prijel na motorce skasirovat spravce parku, nasi psi (psi, co hlidaji nas ger a loudi nase susenky) ho nenechali vubec odjet, obklicili ho, ze mu az chcipla motorka, ktera spatne startovala. Musel se rozjizdet s klackem v ruce a stejne ho pak nasi pejsani dohnali a obklicili, ze mu to zas chciplo. Dobri hlidaci psi.

Rano jsme si vyjeli na konich znovu, meli jsme stejne kone, ja zas toho hodneho a behaveho. Jezdili jsme vic po kopcich, kde byly vyhledy. Na to, jak jsou prevalsti kone mali, me konik vynesl do velice prudkeho kopce celkem hrave a jeste pak chtel bezet. Na kopci jsme se fotili, ja  se pak vyhoupl na kone, dal nohy do trmenu, ale jedna noha byla ve trmenu nejak divne, tak jsem ji vyndal, ze ji tam dam znovu poradne. Nez jsem ji tam stacil dat, Adam de se svym konem rozebehl, muj kun se rozhodl, ze nezustane po zadu a vyrazil tryskem. Ja na nem vlal a jak jsem se snazil udrzet, ve zmatku mi vyklouzla z ruky jedna oprat. Uz jsem skoro padal, zkusil jsem brzdit aspon levou, ale kun to spravne pochopil jako zatoceni doleva a prudce se roztocil doleva. Toz uz jsem byl v tak nestabilni poloze, ze jsem se rozhodll rizene spadnout z kone. Byl to spis takovy paraseskok, takze to bylo v pohode. Kun byl trosku vyplaseny. Pak uz jsem si daval pozor. Pekne nohu ve trmenu, zadne upravy, oprate drzet pevne. Rano se konum nechtelo, zivali, ale jak se kun rozbehal, tak chtel porad behat. Ani cukr zrat nechteli.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Odjezd do pouste Gobi

Dnes jsme konecne vyresili palcivou otazku cestovani po Mongolsku. Auto bez ridice nam nepujci, protoze se tu jezdi terenem a hodne se boura. Motorka se musi rezervovat tak mesic dopredu. Autobusy jezdi jen mezi vetsimi mesty a Ulanbatarem a jizdni rady jsou ve stylu: pojede to dnes, mozna zitra. A kdyz ne, tak proste nekdy pozdeji.

Nakonec jsme se domluvili s nasim hoteleriem, zajisti nam na 9 dni rusky tereni minibus s pouze mongolsky mluvicim ridicem, spani a polopenzi v gerech(stan kocovnych nomadu) u 8 rodin a obed si budeme varit sami z vlastnich zasob. Naplanovana trasa vede pres tri narodni parky a poust Gobi, na ktere budeme asi tri dny. Kazde tri dny se dostaneme k pitne vode a jednou za par dni budeme moci koupit chleba. Na vylet jsme se slozili s holandskym parkem z jineho hotelu. Bude nas tedy 5.

Dnesek byl tedy ve fazi priprav, menili jsme v bance dolarove cestovni seky American Express na dolary. V bance to videli poprve a tak se nad tim vsichni sebehli. Pak jsme sli nakupovat na trh. Byla to velika dvouparrova trzni budova s ohromnym mnozstvim stanky. Uvnitr budovy byly ulice specializovane na urcity sortiment. Ulice zelinaru, ulice uzenin, ulice drogerie, ulice peciva, ulice bonbonu. Delali jsme zasoby na devet dni (9×3 obedu a svacin). Nakupovali jsme asi 4 hodiny a v prvni varce jsem prinesl v krosne na hotel asi 20kg jidla. V druhe varce jsem v krosne prinesl 27 litru vody. Takze zasob mame dost.

Rad bych si z Gobi privezl maly kousek dinousari kosti. Pry vypadaji jako kameny. Poznaji se tak, ze pri oliznuti zustanou prilnute k jazyku, kamen nikoliv. Tak budu v pousti olizovat kameny :-) Rano jsme vyrazili, pridali se jeste dva Holandani a tak nasty bylo 5. V ruskem minibusu Je misto pro 7+ridic, Takze mista dost. Prvnich par kilometu je asfalt a pak uz jen vyjeta stopa v prerii. Zpocatku jsou kolem cesty osady slozene z nekolika oplocenych chaloupek a geru. Potom uz jen rozlehla step a v dalce horny. Ve stepi cas od casu potkame stado koni krav,ceny ovci nebo koz. Sem tam je ve stepi ger a u nej nekdy stoji stado, nekdy motorka, nejdy satelit. Nomadi ziji stale stejntm prastarym zpusobem, ale vyuzivaji modernich vymozenosti.

Rano jsme vyrazili, pridali se jeste dva Holandani a tak nasty bylo 5.  V ruskem minibusu Je misto pro 7+ridic, Takze mista dost. Prvnich par kilometu je asfalt a pak uz jen vyjeta stopa v prerii. Zpocatku jsou kolem cesty osady slozene z nekolika oplocenych chaloupek a geru. Potom uz jen rozlehla step a v dalce horny. Ve stepi cas od casu potkame stado koni krav,ceny ovci nebo koz. Sem tam je ve stepi ger a u nej nekdy stoji stado, nekdy motorka, nejdy satelit. Nomadi ziji stale stejntm prastarym zpusobem, ale vyuzivaji modernich vymozenosti.

Prekvapive se uprostred stepi vyskytla restaurace, dokonce spis lepsi restaurace. Odskocil jsem si na zachod, ale jak jsem ho uvidel, nemohl jsem jsem uverit vlastnim ocim. Na svych cestach jsem videl hodne ruznych zachodu, ale tohle nikdy. Stal jsem, pred nejlepsim zachodem sveta. Uprosred pustiny byl super moderni zachod, jaky jsem ani v Evrope, ani v Americe nevidel. Byl to elektronicky zachod znacky Hyunday. Zachod byl samozrejme cistounky, misa byla polohovatelna.  Po prave ruce byl moderni ovladaci panel s tlacitky a kontrolkami. Z nej jsem vypozoroval, ze zachod ma funkci myti a vysouseni, pricemz lze nastavit program (mod), tlak, teplotu a buhvi, co jeste. Na zachode bylo upozorneni, ze by si uzivatel mel pred pouzitim precist manual. Skoda, ze se mi zrovna nechtelo na velkou :-(.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Hovno hori

Mongolske zivobiti je nekocny kolobeh slunce, vody, travy, zvere, hoven a ohne. Ze slunce a vody vyroste ve stepi trava, zvire (ovce, koza, krava, kun, velbloud) ji sni, podela step, slunce ususi hovno. Clovek porazi zvire, sebere a hodi do kamen ususene hovno a uvari zvire. Jedine, co zbyde jsou kosti. Ty se pak vali ve stepi nekdy leta, nekdy dele. Dinosauri kosti se tu vali uz miliony let. Na vetsine uzemi Mongolska nejsou stromy, vari se na hovnech, v zime se  topi hovnama. Jestlize se v cesku chodivalo do lesa s nusi na drevo, tady se chodi s kosikem na hovna. Nejlepe se sbiraji kravince. To je kosik hned plny. Sbirat boruvky me nikdy nebavilo. Kdysi si to tu zvirata podelala a ted se v tom vari.
Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd

Cesta do Asie – Dinosauri naleziste

Dnes jsme dva dny na vylete v mongolske stepi. Zpocatku byla krajina travnata zelena step a na dohled bylo vetsinou kolem tri stad (at uz koni, krav koz nebo ovci).  Postupne se krajina menila, trava zloutla, stad ubyvalo, vekvloudu pribyvalo. Videli jsme krome stepi i par peknych skalnatych utvaru. Prvni noc v mongolske rodina byla spis noci v mongolskem obydli bez rodiny. Rodina byla zavrena celou dobu ve druhem stanu a ukazala se jen, kdyz nam nesli jidlo. Ger (stan) byl velice pekny. Ger ma konstukci z dvou hlavnich stozaru a nekolika desitek "nasad od kostat". Krytina je obycejna latka, jelikoz tu prsi malo, tak se vodeodolnost moc neresi, ger promokne za jeden az dve hodiny. Slozeny ger se vejde na zebrinak. Uvnitr jsou Gery utulne, barevne koberce, malovane drevene skrine. Slozeny ger se vejde na zebrinak.

Bydleni u druhe rodiny bylo zajimavejsi. Rodina nas vrele uvitala, deti umeli par slov anglicky. Rodina byla vetsi, bydlela ve 4 gerech, byla i z bohatsich, vlastnila ovce, kozy,velbloud, jeep, dve motorky na kadem geru byl maly solarn panel. ktery zivil pres baterku nocni osvetleni. V hlavnim geru byl i satelitni prijimac a televize a radio a solarni energie uzivila jeste i mobil. Solarni panel dobiju velkou 12V baterii a ta napaji celou nomadskou domacnost. Pro vodu se jezdi velbloudy kazdy den 1km daleko.  Na jednu stranu se zde i pres vsechny technicke vymozenostise zije, jak v Evrope 17. stoleti. Zaroven to neni principialne odlisne od euroamerickeho zivota. Pres den si odpracuji zivobyti, naji se, kouknou na telku a jdu spat.

Nejmladsi 6 dcera dcera si oblibila Adama a vodila ho vsude za ruku a tak Adam videl na statku vse. Pak chtela, aby zarlil a predstirala, ze telefonuje s nejakym frajerem (misto telefonu mela v ruce kamen). Rodina mela jeste dalsi dceru, te bylo 19 a byla velice fesna a pohostina. Umela anglicky asi 100 slov a tak deset frazi, takze na mistni pomery plynna anglictina.

Vecer holky zkoukly ve stanu jakysi mongolsky velice romanticky serial. A pak jsme my turisti pozvali deti na horko cokoladu, ta jim chutnala.

Velbloudi stoji pokojne u geru a obcas se rozhodnou pro vylet. To zacnou vyluzovat zvuky ve skale vyjiciho psa, bubljici vody a silnicni motorky a nekolik jich trhne partu a jdou do stepi(nebo pouste) ostatni velbloudi se postupne pridavaji az nakonec cela skupina kamsi utece. Bud casem prijdou sami nebo je nekdo z rodiny privede. Velbloudata a jizdni velbloudi jsou privazani, ostatni ne.

Po dvou dnech v pustine jsme prijeli do mestecka. V dalsim geru nas uvitala majitelka a predstavila se jako Semeno. To jmeno si tentokrat zapamatujeme. Ale tady zase soukromnici. Mesto moc hezke neni. Presto jsme se nechali nasim soferem zavezt do vzdalene hospody (s napisem Nightclub bar), tam se sice netancilo, ale s nasimi Holandany byla sranda. Jeste si k nam prisedla mongolska studentka historie, ze si chce procvicovat svou anglictinu.

Jelikoz se nam mesto moc nelibilo, vstavali jsme brzo a jeli jsme dal. Adam mel strevni potize a tak lezel v aute. Brzy jsme vjeli do hor a narodniho parku. Same zelene kopce a nich obcas svisti. V horach jsme se prosli po ledovci a pak jsme jeli na mongolsky narodni festival Nadam. Jedna se o velike koni zavody. Zavodi se na 30 km, mongolske kone jsou navic malinke (u nas jim jim rika kun prevalsky), takze je to pro ne vykon. Presto jeli dobre. Zavodu se ucasnilo nekolik stovek zavodniku a vyhral ho maly kluk. Po zavode jsne navstivili naleziste dinosaurich kosti a vajec. Mongolsko je jedno z nejlepsich dinosaurich nalezist vubec. Pry se jich tam naslo spousty, ale my jsme tam nic nenasly. Stankar bejake kosti prodaval. Naleziste bylo samo o sobe hezky prirodni utvar.

Source: http://krizem-krazem.aspone.cz/syndication.axd