SAE: DUBAJ – 4 829 Kč

Za akční cenu pořídíme zpáteční letenky do Dubaje.   Zpáteční letenky z Prahy do Dubaje jsou v nabídce SmartWings na lednové termíny za přijatelnou cenu 4 829 Kč. Letenky pořídíme na kratší termín 29.1.2019 – 31.1.2019, ve kterém najdeme i dostatek míst (v době příprav tipu 8 míst), v nabídce jsou pak i delší termíny… číst více
The post SAE: DUBAJ appeared first on Honzovy letenky.

Larnaca za cenu 716 Kč

Larnaca  je přístavní město na jihovýchodním pobřeží Kypru.Je to druhý nejdůležitější přístav a důležité turistické středisko.Ve městě naleznete  mešity  i kostelíky, je totiž pomyslně rozděleno na řeckou a tureckou část. Hotely jsou vybudovány podél pláží v centrální části Larnacy, kde se nachází  promenáda Finikoudés, lemovaná vysokými palmami a spoustou lákavých restaurací.Z místního přístavu se dají podnikat okružní plavby po Středozemním moři.Nyní za působivou cenu 716 Kč.

Španělsko: ANDALUSIE – 530 Kč

Levné letenky do Malagy využijeme k návštěvě jarní Andalusie.   Zpáteční letenky z Vídně do Malagy pořídíme za fajnovou cenu 20 €, tedy asi 530 Kč. Letenky jsou v nabídce Laudamotion na prakticky jakýkoliv lednový termín, v nabídce Wizz Air pak letenky pořídíme už i na jarní termíny, pro získání nejnižší ceny u Wizzu je… číst více
The post Španělsko: ANDALUSIE appeared first on Honzovy letenky.

Portugalsko: FARO – 530 Kč

Levné letenky na jih Portugalska pořídíme v nabídce Ryanair.   Zpáteční letenky z Berlína do Fara jsou v nabídce na lednové až březnové termíny za nejnižší cenu 20 €, tedy asi 530 Kč. Letenky pořídíme v pár termínech s odletem z letiště Schönefeld, ve více termínech pak s odletem z Tegelu. Příkladem letenky na 25.1.2019… číst více
The post Portugalsko: FARO appeared first on Honzovy letenky.

MAURICIUS z Prahy – 13 390 Kč

Za fajn cenu pořídíme zpáteční letenky z Prahy na Mauricius.   Především na březnové termíny 2019 pořídíme zpáteční letenky z Prahy na Mauricius za 13 390 Kč. Letenky jsou s KLM, v ceně máme odbavené zavazadlo do 23 kg a 1 sympatický rychlý přestup v Amsterdamu.     Mauricius v březnu Nejlepšími měsíci pro návštěvu… číst více
The post MAURICIUS z Prahy appeared first on Honzovy letenky.

Španělsko: ALICANTE – 1 783 Kč

Ryanair začal prodávat levné letenky už i a dubnové termíny.   Levné letenky tak seženeme i na jediné vyloženě letní destinaci Ryanairu z ČR s odletem z Pardubic do Alicante. Zpáteční letenky na dubnový termín 8.4.2019 – 11.4.2019 pořídíme za 1 783 Kč a to rovnou s 15 volnými místy. Za stejnou cenu pak pořídíme… číst více
The post Španělsko: ALICANTE appeared first on Honzovy letenky.

Melbourne za cenu 17 490 Kč

Melbourne, jako hlavní město australského spolkového státu Victoria, druhé největší město v Austrálii .Je svěžím městem plným zeleně a pohodové atmosféry multikulturní společnosti. Milovníky přírody v Melbourne jistě nadchne Královská botanická zahrada (Royal Botanic Garden). Melbourne pravidelně hostí Velkou cenu Formule 1, Melbourne Cup (dostihy; v den jejich konání je v Austrálii vyhlášen státní svátek) a Australian Open.Nyní za báječnou cenu 17 490 Kč.

Seznamka • Re: Sépie a dráčci 6/2019, nebo i velkej bílej

Je mi jasné, že pojedeš hlavně za mořským bohatstvím… Kdybys náhodou chtěl ještě pár dní cestovat po okolí Adelaide, mimochodem moc příjemné město, pak kromě klasické Ocean road směrem k Melbourne si dovolím doporučit vzdálenější, méně turistická – a skvělá!!! – přírodní místa na opačné straně:
Innes National park (i to je místo pro diving, ale naprosto neposoudím jaké)
Flinders Ranges

No, a v Tvém případě nutnost – Barossa Valley, případně McLaren Vale pro lahodný Shiraz a zastávku ve vinici d’Arenberg. Jejich „cube“ je paráda. Vše, co bys autem dohodil…Statistiky: Napsal od burito – dnes, 09:31 – Odpovědi 1 – Zobrazení 33

Seznamka • Sépie a dráčci 6/2019, nebo i velkej bílej

Sobota ráno, takový to domácí tabletováni…

Vypadá to, že bych se mohl dostat na začátku června 2019 do jižní Austrálie, ale tradiční spolucestující z různých důvodů nechtějí nebo nemůžou. V nejhoršim pojedu sám, ale zkusim sem plácnout seznamku. Takže program:
– sraz někde v Adelaide;
– půjčení auta a přesun do Whyalla uprostřed sezóny páření obřích sépií => světový unikát;
– přesun někam do míst výskytu a hledání mořského dráčka, ideálně Leafy Seadragon, ale Weedy Seadragon by byl taky dobrej, tenhle živočich => světovej unikát;
– pokud to nebude drahý a vyprodaný, tak do klece a selfíčka s velkym bílym
{Great White Shark neni žádnej můj velkej sen, ale za prvé to nepovažuju za komerční cirkus jako někteří, za druhé když už tam v tom regionu Austrálie budu, jednou za život, tak proč ne). image.jpgimage.jpg image.jpgStatistiky: Napsal od babička Lála – před 10 minutami – Odpovědi 0 – Zobrazení 4

Zápisky z cest: Austrálie, III. díl

Austrálie

I. díl, Bylo nás pět
II. díl, Plážování s mevídkem koalou
III. díl, Peklo: Tasmánští čerti a Ďáblův chřtán

III. díl, Peklo: Tasmánští čerti a Ďáblův chřtán
Budík zvoní neúprosně v 04:00 ráno. Moc jsme toho nenaspali, ale je čas zas letět dál. Rychle balíme našich pár švestek, nasedáme do auta a upalujeme na letiště. Barvu auta jsme podle očekávání změnili z bílé na písečně oranžovou, jsou s tím ale v pohodě, hlavně že jsme to nenabourali. 
V Brisbane je akorát ranní špička, všude natřískáno.  Tentokrát letíme s nízkonákladovým Jetstarem. Odbavení báglů probíhá přes samoodbavovací přepážku, která vše zváží a změří a neodpustí žádné kilo navíc. My ale cestujeme nalehko a do minimální váhy 15 kg k odbavení bych se vešel 2x.
Let s Jetstarem je klasickej low-cost jak ho známe v Evropě – typický hladolet, sedačky jak lavice z kostela, natřískaný až po střechu. na ty dvě hoďky se to přežít dá.  
V Hobartu poprchává, končí tu jaro a začíná pomalu léto, je 15°C. Počasí v Tasmánii pro nás bylo dopředu trošku velkou neznámou, protože v Austrálii obecně se na Tasmánii docela rádo zapomíná, především při předpovědi počasí. Takže i když se dozvíte, jak bude v Sydney, Canbeře, Perthu, Darwinu, Melbourne, Brisbane i Uluru, Hobarth jakožto hlavní město Tasmánie ani Tasmánii jako takovou vám v TV neukážou. Trochu mrznem, Kubáček skáče radostí, protože konečně tu nedostane úpal. 
Hned z letiště upalujeme na západ na nejznámější vyhlídku na ostrově Brunny. Přejíždíme trajektem, dorážíme k vyhlídce a vyhlídka je zavřená, právě ji rekonstruují. No, tak to se na začátek výletu v Tasmánii zrovna nepovedlo. Jedeme trajektem zpět a míříme na východ do Port Arthur. Cestou potkáváme spoustu zvířat, bohužel přejetých nebo sestřelených autem. Ať už to jsou tasmánští čerti, klokani nebo srnky. A to jsou silnice obehnané plotem, zkrátka žije jich tu opravdu hrozně moc. 
Port Arthur je jedno z mála míst v Austrálii, kde je cítit historie. Věznice z 19. století a kompletní opevnění dávají znát, že to tu mohlo být kdysi velmi zajímavé. Trochu si říkám, že příroda je tu fantastická, proč zrovna tady vězení pro ty nejhorší vězně z Irska a Anglie. Odpověď je jednoduchá, v 19. století se na tento výběžek nedalo dostat jinak než lodí a vězni netušili, že jsou na pevnině, spojené úzkým pruhem pláže s okolním světem. 
Z Port Arthur se vydáváme severně, navigace ukazuje odbočení na silnici typu C. Po odbočce pochopíme, co to céčko je. Klasická šotolina, ale uhlazená, po které se nedá jet více, jak 50 km/hod. Cestou potkáváme spoustu sebevražedných klokanů, uskakujících před autem a za tmy dorážíme do vesnice Swansea. Ještě není ani půl deváté a nikde už se nevaří, maximálně nám natočí pivo. Dáváme si škopek a v 21:00 nás už vyhání i z té nejzaplivanější putiky. Tady ani nedávají liškám dobrou noc. Protože tu žádné lišky nejsou. 
Porth Arthur á la australský Alcatraz

Ďáblův chřtán 
Budíme se opět brzy, máme hlad a těmi pivy jsme se moc večer nenajedli. Pekárna nám to vynahrazuje, pro jistotu kupujeme pár zásob na cestu a jedem na parádní vyhlídku v národním parku Freycinet. Pokračujeme s krátkou zastávkou v Launcestonu. Cestou míjíme samé zelené paseky s ovcemi, jak kdybychom byli na Novém Zélandu. Příroda se mění až u Ďáblovu chřtánu (Devil’s gullet). Moc lidí o téhle vyhlídce neví, já jsem se o ní dozvěděl paradoxně z jednoho videa z dronu, protože je to jedno z mála míst, kde se smí lítat. Všechno ostatní je národní park/národní rezervace a lítání je tam zakázané. Holt Tasmánci nejsou zrovna vůči dronům přátelští, to např.v Cairns se smí lítat ve všech národních parcích. 
Vyhlídka je to parádní, se zatajeným dechem jdeme pomalu až na špičku vyhlídky. Všude kamení a ohořelé lesy, do toho slušně fouká a nikde nikdo. Opravdu jak kdesi v pekle. 
Nocování uprostřed hor je složité, moc nabídek tu není, ale jedna z nich vyčnívá. Tohle Wilderness retreat ubytování mělo last minute slevu na úžasnou chatku včetně vířivky. Z hlavní silnice v horách odbočujeme doprava, cedule říkají, že je to z odbočky už jen 10 km. Nikde nic, všude jen hory a těžká zelená džungle. Přijíždíme k chatkám na vysokých nohách,  navíc luxusně zařízených. Tady bychom ubytování určitě nečekali. Vířivka se už napouští, dáváme nějaká pivka a kocháme se. 
Večer si dáváme do nosu místní specialitu – speciálně krmené jehně, asi něco na způsob Kobe hovězího. Doteď jsem nenašel dostatek superlativů, jak popsat jeho chuť, a to, jak se krásně rozpadalo, no fantazie. Dalším překvapením byl pohled do vinného lístku – v Tasmánii se dělá dobré víno, a pevně věříme, že za to mohou i české zlaté ručičky. Dá se totiž dle mne docela dobře předpokládat, že vinařství Josef Hrubý nějaký původ v naší zemi mít bude.  
Jen tedy, v chatce byla luxusní dvojpostel, ale podle bookingu by tam měla být i rozkládací sedačka. Ta ale rozložitelná není. Tedy v případě, že bychom vzali šroubovák, tak by to šlo. Na recepci nám vychází vstříc, že udělali chybku a dávají nám druhou chatku zdarma.  
Malej a velkej, nebáli se

Tasmánský čert

Ďáblův chřtán, pěkně nehostinná krajinka

 
Kolébková hora 
Loučíme se s parádním ubytkem a před námi je asi top Tasmánie. Národní park s dominantní horou ve tvaru (a názvu) kolíbky, Cradle mountain. Park je to úžasný, podle přesliček nebo co to je, si připadáme jak v pravěku. Hora mi trochu připomíná Torres del Paine z Chile, ono je to taky i v podobné zeměpisné šířce.  Hned vedle parku jdeme navštívit útočiště tasmánských čertů. Je to zvířátko podobné krtkovi, ne tak přátelské jako koala, je to masožravec a živí se i malými klokany. Ale čertík je to pod pohledu.  
Zpět do Hobartu to byla samá zatáčka, a cca na 80 km je silnice stále ještě ve výstavbě, ale časem se to určitě napraví. Nyní jsme se museli zase spokojit s kamenito/štěrkovo/sypanou cestou. Tankujeme ve vesničce Bothwell, což je asi první zastávka po 70 km. Maličkatá vesnička a hned 2 benzínky. To tu musí mít rozdělené, který soused tankuje u jaké benzínky, jinak si nedokážu vysvětlit, že se uživí. Vedle nás parkovali kupodivu nějací asijští turisté – zajímalo by mne, která památka je tam přivedla, jestli maličký pomník vojákům světových válek, jeden ze dvou kostelů, nebo místní muzeum australsko/asijského golfu. Jeden skoro neví, čím začít.  
Večer zakončujeme v Hobartu na slavné Salamance, kde je bar za barem, dáváme si pár místních ležáků a padáme do hajan těsně před desátou.  
Kolébková hora

 Sydney vol.2 
Další „tranzitní“ den – ráno vracíme na letišti auto, a pak si jdeme dát na dvě hoďky kávu do (jediné) kavárny na místním letišti v prostoru před check-inem. Bohužel, odevzdat zavazadla můžeme udělat až 90 minut před odletem, takže máme docela dost času. Kubáček ho využívá k dalšímu holení oveček (pozn. Bery, co by člen výpravy, se jmenuje příjmením Beránek) v mariáši. Po příletu do Sydney si jdeme vyzvednout auto do půjčovny. Bohužel, půjčovna East Coast Rental není z důvodu optimalizace nákladů na letišti, ale někde bokem. Takže čekáme na shuttle, který i chvíli hledáme. Bohužel, do prvního shuttlu se nevejdeme, a tak čekáme 20 minut na další. Očividně to ale nevadí – když jsme přijeli do půjčovny, z osazenstva prvního busu má auto zatím jedna z pěti skupin. Nevím, jestli nám ještě na autě něco montovali, spíš nám přišlo, že to auto ještě vyrábí… Každopádně celková doba vyzvednutí je nakonec přes dvě hodiny, takže do sydneyského provozu se vydáváme v době největší večerní špičky. Navíc nám přestává přát počasí, je asi 16°C, a prší a prší a prší (z důvodu cenzury asi nenapíšu to co mám na srdci).
Každopádně, cestou se stavujeme v místním supermarketu – dnes a zítra budeme ubytováni u kamarádky Martiny, která v Sydney nyní žije, a bydlí v podnájmu. Jelikož jsme samý dobrák, kupujeme dost potravin pro všechny, chceme se revanžovat dobrou večeří (©Kubáček) – tentokrát  těstoviny s boloňskou omáčkou. Bohužel, majitel bytu si dělá večeři svou, a Martina je vegetariánka, takže vaříme nakonec zase jen pro sebe. Ono, vegetariánství a zdravý životní styl tu má až nechutně silnou pozici – první chléb, co jsme si v Aussie koupili, byl bohužel bezlaktózový, bezlepkový, a jako takový bez chuti a bez ničeho zajímavého. Plus jejich averze vůči masu a zároveň neustálá touha vyvíjet věci co jako maso chutnají a vypadají nám přijde poměrně povrchní a nelogická. Proč si sakra vegetariáni kupují něco, co vypadá jako maso a maso to ve skutečnosti není? Hlava nebere, ale je to každého věc.
No a propos, k danému bytu, kde jsme měli bydlet. Poměrně hezké 3+1 nedaleko čtvrti Manly, kde se nachází proslulé pláže náležící Sydney, avšak s pár nelogickými stavebními vychytávkami, například koupelna s toaletou je propojená skrz nejvzdálenější ložnici, a tak když si budeme chtít jít ulevit nebo jít do sprchy, musíme panu domácímu jít přes pokoj. Naštěstí je pan domácí docela slušnej řízek – přivítá nás ve vyplandaných teplákách, kérky nestíhá počítat ani Kubáček – z části proto, že jich je docela dost, z části proto, že je zaujat černým lakem na nehty na jeho rukou a zlatým na nohou. Později se dozvídáme něco z jeho zajímavého osudu – bývalý (dlouholetý) striptér, nyní muzikant (sbírka kytar, zesilovačů a komb tomu dává za pravdu) a podnikatel v maloobchodní distribuci látek, které naprostá většina světa považuje za zakázané, a které se občas s úspěchem nahrazují kvalitní omítkou. No, čekají nás zjevně zajímavé dvě noci. Každopádně, den nás utahal, a tak po dvou pivech uleháme na (megavelkou, koženou) sedačku, a během chvíle spíme.  
Poslední den v Sydney bude takový „přátelský“. Beryho a Jirky spolužačka ze střední  Lenka (modrooká blondýnka s dlouhýma nohama, ale už jí taky táhne jako nám na 30), pracuje v Sydney třetím rokem, si s námi dává kávu právě na Manly, a vypráví o životě v tomto krásném městě. Po kávě se vydáváme na trajekt, který nás převeze do centra přímo k Opeře. Vybíráme si samozřejmě ten pomalejší, za a) se chceme pokochat výjevy na téma začínající léto v Sydney, za b) se jede část přes volné moře (oceán? Kdo se v tom má vyznat), a chceme zažít trošku dobrodružství a houpání. Lenka nás po přistání opouští (většinu cesty trajektem mrmlala něco o stupiditě, kolébání vln, a výhodnosti rychlejšího a klidnějšího transportu) a odchází do práce. Máme domluvený sraz večer v jedné restauraci, kde dřív pracovala, a kde nám slibuje i nějaký prozákazničtější přístup. My se zatím vydáváme na oběd, a ještě jednou si prohlédnout Operu, tentokrát zblízka.
Než dorazíme k papouškům, máme tu druhou návštěvu dnešního dne. Beryho kolega Patrick (asi?), se kterým se zná ze cvičení Body Pump/Les Mills. Patrick vypadá sympaticky a poměrně zasvěceně vypráví o historii Sydney, Austrálie a současných kulturních problémech měst, vlády, a LGBT komunity, jímž je hrdým členem. Navíc potvrzuje to, co nám říkal Bery – spousta Australanů se stěhuje do Londýna, a spousta Britů zase do Austrálie. Bylo nám záhadou, kdo by vyměnil teplé klima, krásné pláže a letní šaty po většinu roku za londýnské podnebí, ale očividně ta touha po místě s větším globalizačním potenciálem je neuvěřitelně velká. Každopádně zpět k našemu programu – bohužel musím uznat, že co mělo být zdvořilostní návštěvou během našeho posledního dne se nakonec protahuje na sedm hodin dlouhé sezení, kdy pomalu nevíme, jak Patrickovi taktně naznačit, že bychom si chtěli užít poslední chvíle spolu. Zachraňuje nás Lenka, která úzkou kooperací s personálem restaurace vystavuje stopku v podobě omezené rezervace na 4 místa, tudíž se musíme s Patrickem, jenž se stihl velmi rychle zamilovat do Beryho, rozloučit. Návštěva restaurace je pak velmi kvalitní, v drincích se alkoholem nešetří a v jídle kvalitním masem – původně japonské hovězí Wagyu umí velmi dobře i v Austrálii, a náš trip tak zakončujeme velmi stylově. Návod australské policie na řízení pod „drobným“ vlivem alkoholu je jasný – jedno pivo na začátek a jedno pivo každou hodinu by nemělo vadit. Avšak i tak jsme byli velmi rádi, že domů nás vezl Uber, mám pocit, že přes míru jsme byli úplně všichni.  
Náplavka v Sydney během pátečního večera

Cesta domů 
Jeden z nejdelších výletů je pomalu u konce, káru vracíme s dodatečným předstihem kdesi za letištěm a je před námi už jen cesta domů. Odbavujeme bágly, kupujeme poslední suvenýry a jdeme na boarding. Při kontrole palubenek se tentokrát neozývá zelené píp (všechno v pořádku), ale červené (tůůůt), značící obvykle velmi příjemnou věc. Jsme upgradováni do business class. Tak to je paráda! Check-in agentka nám předává nové palubenky se stříbrným označením Business a o poznání veselejší nastupujeme do úplně nového Boeingu 777-300ER. Přicházím na svém místo, ale moc se mi tomu nechce věřit. Přede mnou je Suite 9F, sedačka se zavíratelnými dveřmi, kterou bych spíš čekal ve first class. Kontroluji pro jistotu ještě jednou palubenku a opravdu sedím správně. Celkem tomu rozumím proč business class Qatarů vyhrává v poslední době jedno ocenění za druhým. Z každé sedačky se dostanete do uličky a nemusíte nikoho přeskakovat (velmi nepohodlné, zejména pokud ten, co sedí vedle vás spí a musíte ho budit). Pocit soukromí umocňují dveře, které si můžete za sebou zavřít a nevidíte tak vůbec žádného dalšího souseda. Není to tedy tak, že by dveře byly až ke stropu, to je už záležitostí first class, ale už jsem se cítil spíš jak v nějakém menším pokojíku, než v letadle. 
Úplným extrémem jsou sedačky uprostřed, kde se dá oddělit prostřední stěna a udělá se z toho malá zasedačka pro 4 lidi. Na té zrovna sedíme, ale tolik nás neletí, vedle mě sedí Bery a protože je to jeho první let v businesse, užívá si to pořádně.  
Za pár minut přichází steward Sam s jídelním lístkem, plného dobrot. Funguje to tu jak v restauraci, jíst můžeme á la carte kdykoliv. Dáváme si předkrm, polévku a hlavní jídlo, zapíjíme to vynikajícím růžovým šampaňským. 
Na dobrou noc si dáváme ještě míchaný koktejl Šroubovák. Přichází na nás spánek a Steward Sam mě a Berymu nabízí, že nám tam, kde sedíme, ustele dvojpostel. I když jsme oba 100 % heterosexuální, samozřejmě nabídky využíváme, přeci jen dvoulůžko v letadle se jen tak nevidí.  
Dostáváme na to pyžamo a začínáme řešit dilema, jestli si pod pyžamem nechat trenky nebo ne. Rozhodujeme se pro vzdušnější variantu, avšak v okamžiku, kdy se pod dekou převlékáme, otevírají se dveře a přichází steward s dalšími drinky. Trochu nás zaskočil, ale my jsme ho evidentně zaskočili víc. Dává nám drinky na stolek, přeje dobrou noc a rychle vycouvává, šlape na zmizík a mizí kdesi v galley. Já si nato pouštím film na dobrou noc, beru sluchátka… Ale nevydržím ani pár minut, pohodlná postel vyhrála a já usínám.  
Probouzím se o 9 hodin později, do přistání zbývají dvě a kousek hodiny. Jeden z nejdelších letů, který jsem kdy letěl, uběhl jako voda a moc se mi nechce věřit, že už budeme přistávat v Dohá. Před přistáním si dáváme ještě menší ovocnou snídani. Připojuji se na chvilku k WiFi, která je na hodinu zdarma. Je celkem rychlá ale trošku škoda, že pro business cestující není neomezená. Ale i tak, za 10 USD jde případně dokoupit na celý let, což není špatné. 
V Dohá přistáváme s dvacetiminutovým předstihem, loučíme se s fantastickou posádkou a přestupujeme na další let. Trochu jsem se těšil na nejnovější Airbus A350, ale o let do Mnichova byl evidentně velký zájem a Qatarci nasazují opět Boeing 777-300ER ve stejné verzi, kterou jsme letěli ze Sydney. Tentokrát dostáváme sedačku 3A a 4B, i to Béčko je u okýnka. Nechávám si opět ustlat postel a se stewardy se domlouvám, že bych rád ještě před přistáním v Mnichově posnídal. 
2 hodiny před přistáním mě budí sličná stewardka z Kazachstánu, že má pro mě připravenou snídani. Dáváme si ovoce, croissant, džus a čaj. Začíná se rozednívat a my přistáváme v Mnichově. Tohle byla opravdu jízda. Ve vzduchu jsme byli nějakých 20 hodin, ale v tom businessu to uteklo jako voda.  
Vyspinkaní do růžova si vyzvedáváme zavazadla a loučíme se s Berym,  který pokračuje letecky domů, do Londýna. Nyní, spolu s typicky německým Weissbierem dopisujeme pár řádek ve vlaku do Prahy, ve vozech Českých Drah, a snažíme se uvěřit tomu, že za oknem je -1°C. Upřímně, moc nám to nejde, a tak radši vymýšlíme, kam na výlet vyrazíme zase příště. 
Luxusní dvojpostel u Qatar Airways

Jídlo bylo fantastické

Polsko: GDAŇSK – 410 Kč

Královské město Gdaňsk je na dosah díky letenkám od Ryanair.   Za poslední dobu nejlevnější letenky do Gdaňsku pořídíme s odletem z polské Wroclawi. Za zpáteční letenku nyní zaplatíme jen 66 PLN, v přepočtu asi 410 Kč. Letět můžeme v prakticky jakémkoliv lednovém termínu, letenky jsou takto naceněny téměř na každý let. O trochu dráž,… číst více
The post Polsko: GDAŇSK appeared first on Honzovy letenky.

Brazílie: RIO DE JANEIRO – 13 790 Kč

Výhodné letenky do Ria pořídíme od Italů.   Letenky do brazilského Ria de Janeira pořídíme za parádní cenu s odletem z Prahy. Aerolinka Alitalia právě teď prodává zpáteční letenky s jedním přestupem v Římě za 13 790 Kč. Letenky jsou dostupné na termíny od dubna 2019, dřívější termíny jsou zpravidla vyprodané. V ceně letenky jsou… číst více
The post Brazílie: RIO DE JANEIRO appeared first on Honzovy letenky.

Laudamotion zavádí 8 nových linek z Vídně

Přicházíme s velice dobrou zprávou (nejen) pro všechny Moraváky, ale i pro všechny příznivce řeckých ostrovů. Rakouská nízkonákladová společnost oznámila, že od příštího roku zavede 8 nových linek z Vídně. Mířit budou do Německa, na Ukrajinu a především do Řecka. Linky budou směřovány konkrétně do Stuttgartu a Kyjeva a na řecké ostrovy Korfu, Kos, Zakynthos, Rhodos, Mykonos a na Krétu.
Letenky do většiny destinací jsou již v prodeji. Ceny se pohybují:

Vídeň – Kréta: letenky od 21. května od 1 883 Kč
Vídeň – Zakynthos: letenky od 24. května od 3 432 Kč
Vídeň – Rhodos: letenky od 31. března od 1 858 Kč
Vídeň – Mykonos: letenky od 31. března od 1 858 Kč
Vídeň – Kos: letenky od 21. května od 1 858 Kč
Vídeň – Korfu: letenky od 31. března od 1 858 Kč
Vídeň – Stuttgart: od 1. února od od 516 Kč
Vídeň – Kyjev – letenky prozatím nejsou v prodeji

Letenky rezervujte na stránkách Ryanair. 
 
Tak už asi víme, kam se vydáme příští rok na výlet! A co vy? Na kterém z řeckých ostrovů se potkáme?

Newark za cenu 6 890 Kč

Newark, je největší město státu New Jersey a  ležící pouhých 13 kilometrů od New Yorku.Díky bezproblémovému dopravnímu spojení cestovatelům nabízí dobrou dostupnost. Najdete tu jednu z nejnavštěvovanějších sportovních arén v zemi, obrovské kino Shaquilla O’Neala i největší sbírku tibetského umění mimo území jihovýchodní Asie.Nyní z Frankfurtu za přívětivou cenu 6 890 Kč.

Francie: PAŘÍŽ/BVA – 778 Kč

Za výhodnou cenu se můžeme podívat do zimní Paříže.   Na fajn prodloužený víkend v Paříži si můžeme zaletět s Ryanair. Ten nabízí letenky z Prahy za akční cenu 778 Kč za zpáteční letenku na vzdálenější letiště Beauvais. Za tuto cenu pořídíme parádní termín na prodloužený víkend 18.1. – 20./21.1.2019, čili pátek až neděle, případně… číst více
The post Francie: PAŘÍŽ/BVA appeared first on Honzovy letenky.

Apulie: BARI – 868 Kč

Levné letenky na jih Itálie pořídíme na přímém spoji z Prahy.   Zpáteční letenky z Prahy do Bari pořídíme v aktuální akci Wizz Air za fajnovou cenu 868 Kč. Cena platí pro členy klubu WDC. Letenky pořídíme na termíny během ledna a února, dostupné jsou ale už i třeba na konec března 2019. Příkladovou letenku… číst více
The post Apulie: BARI appeared first on Honzovy letenky.

Levné letenky do Keukenhofu

Každé jaro míří do tulipánových zahrad v Keukenhofu tisíce lidí, proto je vhodné si zarezervovat nejvýhodnější letenku co nejdříve.   Keukenhof leží nedaleko Amsterdamu v Nizozemsku. Pevninské Nizozemsko má celkem 5 letišť s pravidelným provozem – Amsterdam, Eindhoven, Rotterdam, Maastricht a Groningen. V následující tabulce najdeme vzdálenost z Keukenhofu na jednotlivá letiště.   Letiště Vzdálenost… číst více
The post Levné letenky do Keukenhofu appeared first on Honzovy letenky.

Poptávám letenky • Re: Chile: Velikonoční ostrovy

Ubytování v premium bungalovu v Hanga roa na 3 dny pro 2? Za 178 Kč…?
Zkuste využít „menší“ chybku – zobrazuje se v některých datech, chce to zkoušet… + upravit délku pobytu atd. Pokud se nezobrazí, zkuste jiné mutace. Zda by prošla platba ale nevím…
https://1url.cz/bMNdiMarae cabanas.jpgStatistiky: Napsal od burito – 08 bře 2012 14:33 – Odpovědi 6 – Zobrazení 1351

MALTA – 477 Kč

Levné letenky na Maltu pořídíme z Norimberka.   V rezervačním systému aerolinky Ryanair právě teď najdeme levné zpáteční letenky z Norimberka na Maltu. Za cenu 18 EUR, v přepočtu asi 477 Kč, pořídíme hned několik lednových termínů, např. 15.1. – 18.1.2019. Za cenu o 2 EUR vyšší pak pořídíme další spoustu termínů v únoru. Letenky… číst více
The post MALTA appeared first on Honzovy letenky.

Lombardie: BERGAMO – 388 Kč

Nejlevnější letenky na sever Itálie najdeme opět u Ryanair.   V dnešní akci od Ryanair pořídíme levné letenky z Brna a Ostravy do italského Bergama. S lednovým odletem z Ostravy pořídíme několik posledních letenek za 344 Kč, nejvíce termínů s odletem od ledna až do března z Ostravy i Brna ale najdeme za 388 Kč… číst více
The post Lombardie: BERGAMO appeared first on Honzovy letenky.

Alicante za cenu 738 Kč

Alicante se nachází na pobřeží Středozemního moře ve východním Španělsku.Je významným turistickým centrem.Nejvýznamnější památkou Alicante je hrad svaté Barbory, který již od závěru 13. století shlíží na přístav ze skalnatého vrcholku Benacantil. Zdejší nádherné nekonečné pláže jsou omývány průzračnými vodami Středozemního moře. Vlny lákají jak ke koupání, tak i k mnoha vodním sportům, jako je windsurfing, kiting a jachting, pro které jsou zde vynikající podmínky. Nyní z Berlína za překrásnou cenu 738 Kč.

Thajsko: BANGKOK – 9 392 Kč

Oblíbený nejlevnější tarif do Bangkoku je opět v prodeji.   Zpáteční letenky z Prahy do Bangkoku jsou v nabídce Ukraine International opět za výhodnou cenu 9 392 Kč. Letenky pořídíme na jarní až letní termíny, výhodou tarifů u Ukraine International je odbavené zavazadlo do 23 kg v ceně. Příkladovou letenku pořídíme na červnový termín 2.6.2019… číst více
The post Thajsko: BANGKOK appeared first on Honzovy letenky.

Zápisky z cest: Austrálie, II. díl

Austrálie

I. díl, Bylo nás pět
II. díl, Plážování s mevídkem koalou
III. díl, Peklo: Tasmánští čerti a Ďáblův chřtán

II. díl, Plážování s medvídkem koalou
Celou noc lítaly hromy a blesky, lilo jak z konve. Jedno z mála pozitiv dané situace bylo, že voda okolo naší budovy uprostřed bushe vytvořila menší vodní příkop, se kterým by i větší pavouk měl problém ho překonat. Ale z toho co jsme viděli, rozhodně to nebude z nedostatku snahy.  Vstáváme v 06:30 a trochu se bojíme cesty na letiště. Jedeme tou samou cestou zpět na letiště do Uluru, kde byly všude cedule, že v případě silných dešťů je silnice zatopená. Obavy naštěstí nebyly na místě, jeden brod ukazoval hloubku 20 cm (u každých takovýchto brodů je vždy vodní sloupec s centimetry), všechny ostatní byly do jednotek centimetrů nebo úplně suché.
Na cestě zpět nepotkáváme naštěstí žádného hada, přes cestu sem tam přeběhne pes dingo, který v tlupě může být i nebezpečný (vypadá jak menší buldog), včas vracíme káru (jen předám klíčky, ani si to nešla paní zkontrolovat) a nasedáme do éra Virgin Australia mířícího do Sydney.
Letíme o 20 minut déle a solidně to hází, kapitán to ale v Sydney slušně přišpendluje na runway. Máme nějaké 2 hodiny na přestup, ze kterých se stávají téměř hodiny 4. Jak to bývá už téměř pravidlem v Evropě, i v Austrálii letadla, která letí večerní rotace se ranního zpoždění už nezbaví a přenesou to na pozdější lety. Doplňujeme energii jak jinak než v McDonald’s. Bery si kromě burgera ještě kupuje kapky do nosu – přeci jen změny teplot a počasí nás dostaly velmi slušně všechny. Velkým překvapením pro nás ale bylo, když kapky Vicks, které si koupil, na sobě hrdě nesly označení Made in Czech Republic. To jednoho docela zahřeje u srdíčka.
Pokačujeme dál, vnitrostátní let do Cairns trval „jen“ 3 hodiny a 15 minut. Ty tři hodiny byly opravdu velmi dlouhé, mezi nás posadili bandu čínských turistů z provincie Chu-nan, kteří evidentně byli v civilizaci vůbec poprvé. Každou chvíli bylo slyšet hlasité říhnutí, prdnutí… Klasičtí čínští vidláci.
Přistáváme už bohužel po 23h a v autopůjčovně nikdo není, nikdo na nás nečeká. Pravda, zkusil jsem nejlevnější půjčovnu East Coast Rentals, v klasických půjčovnách typu Hertz a Thrifty ještě někdo je. Jdu s mobilem k příjemné blonce u okýnka Thrifty a ptám se, kolik by stála kára na 3 dny.
„250 AUD včetně plného pojištění.“
„Nepotřebuji pojištění.“ (pro čtenáře, auto je pojištěné základním pojištěním do určité spoluúčasti, která se v případě nehody platí)
„230 AUD se základním pojištěním.“
„Hm, ok, ale já když si to booknu teď u nás přes internet, dostanu se níž.“ (blafuji, už jsem neměl čas ani chuť to hledat, únava a rýma se na mě řádně podepsala).
„Dobře, máte tam asi 180 AUD že?“
„Trefila jste to skoro přesně.“
Z letiště mizíme rychlostí blesku do ubytka, blíží se půlnoc a únava už je znát. Dorážíme do ubytka, které má snad 200 m2, 3 toalety, 2 koupelny a jednu vířivku a terasu s výhledem na oceán. Naprosto libové ubytko, jeden z nejlepších apartmánů, v kterých jsem kdy bydlel. Jo, kdybyste si to chtěli booknout, je to tenhle apartmán s výhledem na moře. Kluci jdou ještě na pivko, já jsem ale z celodenního cestování setsakra utahaný a okamžitě usínám.
Ubytování v Cairns

Medvídek koala
Ne, takhle se to krásné a roztomilé zvířátko, které spí 18-22 hodin denně nejmenuje. Správně je to Koala medvídkovitá a nemá s medvědy nic společného. Je to vačnatec, tedy spíš klokan než medvěd. U Cairns je několik možností je vidět a dokonce si je pochovat a vyfotit se s nimi. Po ranní snídani na terase s výhledem na oceán, kde se nikdo nekoupe protože tu jsou krokodýli, žraloci a čtverhranky, míříme do deštného pralesa.
V Kuranda Koala Gardens platíme nekřesťanské peníze za pár vteřin slávy s koalou. Na živo je to fakt neskutečně roztomilé zvířátko.
Zpět na základnu se vracíme přes Barron falls (parádní vodopády, snadno přístupné) a stavujeme se ve Woolworths (místní Lidl). Nakupujeme hladoví, a to není dobré, takže nákupní košík je dvojnásobný než potřebujeme. Je to vidět, jak je to Cairns a okolí takové správně vesnické, v supermarketu stojí balík vod 6 AUD, u Uluru jsme platili za jednu láhev tu samou částku.
Večer má hlavní roli opět náš šéfkuchař Kubáček, který připravuje vynikající hovězí steaky, které zapíjíme místním Northern ležákem a jedeme spát.
Medvídek koala je prostě boží!

Velký bariérový útes
Jo, proto jsme tady. Přípravy na tenhle den sahají několik týdnů zpět porovnáváním, který výlet k Velkému bariérovému útesu je nejlepší. A vyhrál tenhle.
Ráno trochu poprchává, to nevěstí nic dobrého, na druhou stranu u deštného pralesa se to počasí mění velmi často, tak by nemuselo celý den propršet. V 8:40 nás vyzvedává autobus, z půlky plný čínských turistů. Naštěstí jsou civilizovanější než ti, se kterými jsme letěli o den dříve letadlem.
V Port Douglas se naloďujeme na katamarán a dostáváme k snídani sušenky a čaj. Za hoďku a půl dorážíme k Velkému bariérovému útesu. Počasí se už konečně lepší, oblačnost se začíná rozpadat a sluneční paprsky pomalu vybarvují Bariérový útes. Oblékáme si rychle speciální obleky (lycra suites), vypadáme jak kosmonauti, ale místní vody nejsou zrovna pro plavce přátelské. Prostě ta čtyřhranka (pár cm dlouhá jedovatá medůza) člověka paralyzuje a hned se utopí.
Šnorchlování bylo super, ani ten speciální oblek nevadil, možná jsem čekal trochu víc rybiček, ale ty různobarevné druhy korálů jsem nikde neviděl. Přeci jen, Bariérový útes není o tom, že je nejnabitější různými živočichy, to na Maledivách je toho podmořského života více, ale prostě nejdelší (měří přes 2000 km).
Po rychlém obědě nasedáme do ponorky a plujeme okolo pontonu. Sluníčko ale nesvítí, začalo zase pršet. Voda je tak zčeřená a není toho moc vidět.
Nevadí, ponorku měníme za malou loď a už sami míříme k speciálnímu pontonu – heliportu, který je ukotvený nedaleko. Přistává tam pro nás helikoptéra, nasedáme do ní. Sluníčko akorát vyšlo z mraků a naskytla se nám nádherná podívaná. Velký bariérový útes z několika set metrů, všude želvy, modrá barva na miliardu odstínů… Kapitán Chuck nám pečlivě pojmenovává útes po útesu. Blížíme se k pobřeží, let směřuje dále přes deštný prales, mírně to houpe, ale to vůbec nevadí.
Přistáváme na heliportu kousek za Port Douglasem. Malým přístavním městečkem, obklopeným deštným pralesem, kde nemají ani semafor. Loučíme se s Chuckem a před návratem do Cairns se stavujeme v místním pivovaru Hemingways, coby příjemnou tečkou celodenního výletu.
Ještě, než zapadne sluníčko, vzlítám na pláži s dronem. Počasí je parádní voda teplá, ale nikdo se tu nekoupe. A to tu je taková krásná pláž! Holt nápisy „bacha krokodýli a čtverhranky“ jsou pro plavce dostatečně odpuzující, všichni se podle doporučení koupou na obdélníku 200 x 200 m obehnaném normnými stěnami a sítěmi. Jinak… Na žraloky tu jsou evidentně zvyklí, žádné upozornění na tohle roztomilé vodní zvířátko nikde už nenajdete. Prostě je to běžné.
Večeři jsme tentokrát zkusili lokální, v místní italské pizzerii. Majitel nás prvním pohledem ohodnotí, a se slovy „Odkud jste, Česká republika?“ nás svým odhadem poměrně dostane do kolen. Pak vypráví, jak se ženou v Singapuru na letišti potkali „nejhezčího chlapa na světě“ (slova jeho ženy) a byl to Patrik Bergr, který si tam kupoval akorát hodinky. Tak si koupil ty samé a s hrdostí nám je ukazuje. Jídlo bylo velmi dobré, tasmánské mušle, které jsme si dávali jako předkrm jedny z nejlepších co jsem za dlouhou dobu měl.
Speciální obleky lycra suites

Velký bariérový útes zvrchu

Fraser Island
Výlet máme pořádně nabouchaný přelety, posouváme se o dalších 1700 km na jih do Brisbane. Na letišti se už loučíme se Zdendou, ten letí s Jetstarem do Sydney a dál přes Dohá do Prahy (tedy nějakých 23 hodin v letadle).
Borec na security se podíval do igelitové tašky, ve které jsme měli několik orosených piv, které jsme ještě nestihli vypít.
„Hmmmm, to vypadá na slušnou snídani.“ A se záškodnickým mrknutím posouvá náš proviant dál do rentgenu.
Není to ale nic proti místním pravidlům, pokud letíte vnitrostátní australský let, můžete mít tekutin, kolik chcete.
Letíme tentokrát s Qantasem, jediný let s klokaní aerolinkou v našem itineráři. Boeing 737-800 má už evidentně něco za sebou, nicméně interiér letadla je kompletně nový včetně obrazovek v sedačkách a rychlého internetu opět zdarma. No, když to srovnám s evropskými lety, tak tu jsou s inovacemi o pár let vepředu.
I na tomto letu bylo občerstvení, sice krekry a  nějaké to pití (káva, čaj, džus), ale je to určitě příjemnější, než jen časopis od Ryanairu.
Na letišti si rychle půjčujeme plnohodnotné SUV 4×4 Vauxhall Colorado, Brisbane necháváme za námi a upalujeme na sever. V 17:15 jede poslední trajekt na Fraser, který musíme za každou cenu stihnout.
Brisbane je trochu ucpané jako ranní příjezd do Prahy, zůstáváme viset několik desítek minut v koloně a čas běží. Z hodinové rezervy je 30 minut.
Stavujeme se cestou u Drive-thru Hungry Jacka pro burger do auta a upalujeme stále na sever.
Trochu se nám to podařilo ke konci nahnat, máme 40 minut do odjezdu posledního trajektu na ostrov, musíme ještě natankovat, koupit povolení pro auto a lístek na trajekt. Stavujeme se pro všechno v poslední malé vesnici před trajektem. Je ale sobota a v obchodu, kde mají prodávat povolení, mají už zavřeno. Na benzínce nám ale paní radí, že nám dá papír a ten po vyklikání on-line stačí jen vyplnit a dát na okno. Uff, dobrý, problém vyřešený.
30 minut před odjezdem trajektu je před námi asi poslední 1 km jízdy, asfaltka se ztrácí mezi jemným pískem, zatáčíme doprava… A před námi jsou 3 zapadlá SUV v písku, blokující cestu k trajektu. Všichni mají lopaty, umělé pásy a další vybavení v případě zapadnutí. Jsem z toho mírně nervózní, protože nás čeká po písku nějakých 65 kilometrů.
Vyskakujeme z auta, snažíme se je roztlačit. Jeepy se ale propadávají níž a níž a nevede to k ničemu. Cenné minutky běží, vypadá to špatně.
Jenže… za námi se objevuje truck s nápisem „odtahová služba“, který se potřebuje dostat na Fraser.
Zapřahává za lano všechny tři auta a během chvíle vylezou z písku jak krtek z nory a v klidu odjedou pryč.
To už vypadá dobře a právě včas se naloďujeme na trajekt směr Fraser. Pozoruji ostatní auta, všichni kromě nás mají předem podhuštěné gumy. Vyskakuji z auta a ptám se hned vedle řidiče, na kolik to má nahuštěné.
„Tak akorát.“ hbitě odpoví.
„Hm, takže to máme ufouknout tak o půlku?“
Borec vyskykuje z auta s malým tlakoměrem a začíná nám upouštět gumy.
„Tak, teď to máte přesně tak akorát“, opět odpoví a nasedá zpět do auta.
Vylodění z trajektu probíhá jak z vojenského člunu kdesi na pláži v Normandii, není tam žádná silnice nic, jen písek. Necháváme pána s tlakoměrem vyjet prvního a jedeme opatrně za ním. Jízda po písku je mazec, zrychlujeme na povolených 80 km/hod a užíváme si sáňkování po pláži.
Sem tam musíme zpomalit, protože přes pláž teče hromada potoků z pralesa, ale jinak to byla parádní hodinová jízda až do ubytování.
Nejsou tu žádné směrovníky, nic, takže se musíme orientovat podle Googlu. Po hodině jízdy uhýbáme z pláže do vnitrozemí. Brodíme se pískem, projíždíme dvěma elektrickými ohradníky jak kdybychom byli v Jurském parku a jdeme se ubytovat. Čeká tu na nás studené pivo a něco dobrého k snědku. WiFi tu není, to ale nevadí, máme s sebou karty na mariáš.
Před spaním jsme si každý zkontrolovali postele, přeci jen, tolik bezpečnostních opatření zde nedávají pro nic za nic. Veškeré malé pavoučky co jsme kde našli jsme nekompromisně vyházeli z chatky, přeci jen by někde mohli mít maminku a jít žalovat. Zatím musíme zaklepat. Kromě útoku mravence (Zdenda), hada (asi já) a nějaké divné vosy (Bery) zatím vycházíme docela dobře. Je divné, že Kubáček má zatím čistý štít, asi na něj někde čeká žralok osedlaný čtverhrankou kterého řídí rejnok.
Fraser – den druhý
Písek. Písek na pláži, písek před barákem, písek v botách, v oblečení, v posteli. Písek na autě tak moc, že není vidět skrze zadní okýnko. Tolik písku, že Aladin by Jasmíně mohl ukazovat nové divy z létajícího koberce, Princ z Persie by brousil šavle s výhledem na nové tažení a Frank Herbert by asi napsal další pokračování nesmrtelné Duny.
S podobnými myšlenkami vstáváme a pomalu ladíme plány na dnešní den. Kubáček ve své pesimistické víře varuje před jízdou vnitrozemím s velmi černými scénáři, ale po rozhovoru s místním obyvatelem/správcem se na ni vydáváme. Přestože ráno přichází zpráva o další zavřené cestě na druhou stranu ostrova, i tak jdeme do toho – naše objížďka by měla být volná. V plánu je cesta na druhou stranu, pak jezero se želvičkami a pokochání se největší místní písečnou dunou. Cesta je, no, hrbolatá, a trošku to skáče. 45 minut z jedné strany ostrova na druhou, které sliboval správce by dle mně nedal ani Colin McRay v dobách své největší slávy, ale na druhou stranu, místní terénní vložky jsou něco, s kým se nikdo z nás ještě nesetkal. Cestou potkáváme ještěrky a obdivujeme scenérie velmi zajímavé krajiny tohoto největšího písečného ostrova na světě. Největším zážitkem jsou výjezdy prudkých kopců, kde několika jiným SUV okolo došel v půlce dech, ale s trochou štěstí se nám podaří zvládnout vše.
Když jsme dorazili k jezírku želviček, místo želviček se tam koupal nějaký místní mladistvý, který všechny želvičky pravděpodobně s kamarády, popíjejícími pivko na břehu, zahnal. Tím pádem, lehce zklamáni, pokračujeme k největší místní písečné duně. Její boj s vegetací je vesměs nekonečný, ale pomalu (1m za rok) v něm duna vyhrává. Nyní má 3,5 km.
Po dojezdu na pobřeží se stočíme na sever k Champagne pools – malé kryté „rybníčky“ kam skrz skaliska prosakuje a přelévá se mořská voda (byl jsem zklamaný, čekal jsem alespoň Moëta), a vytváří tak relativně bezpečné místo na koupání. Cestou na jih jsme se ještě zastavili u vraku medicínské lodi z první světové války HMS Mohena, kde jsme tak vlastně vzdali zvláštním způsobem poctu 100 letům od ukončení tohoto krvavého konfliktu, ze kterého nakonec jako fénix profitovala a povstala naše ČSR.
Za zmínku stojí asi ještě návštěva městečka Eurong na cestě k přívozu – byli jsme poměrně překvapeni, když na nás uprostřed písečných dun vykoukla stometrová asfaltová silnice, a městečko dle mých představ o koloniálním období konce 19. století. Zbytek cesty, kromě Kubáčkova lehčího úpalu proběhl bez problémů, jen u ubytování proběhlo menší zdržení. Je úžasné mít interkom, pro případ pozdního příjezdu, napojený na univerzální telefonní centrum/středisko, kde by vás měli odbavit. Je méně úžasné, že se připojení s operátorem přeruší opakovaně po půl minutě, a vy si tak ani nemůžete rezervaci vyřešit. Nakonec pomohl telefon na správce. A mimochodem, ubytování jako by z oka vypadlo všem americkým krimifilmům, očekávám, že ve vedlejším pokoji někdo ukrýval tělo do pytle, o pokoj dál se překupovaly drogy, a jestli v pokoji nad námi někdo zrovna nevraždil prostitutku, tak bych byl skoro i zklamaný. Pro zajímavost, bydleli jsme tady.
Zapadnuté SUV u trajektu na Fraser. Naštěstí ne naše

Fraser Island. Pecka!

Cestopisy • Za tulenmi k polskemu Baltiku

Zdravim vospolok, dovolim si sem pridat treti tripreport za posledne tri tyzdne a posledny trip report roku 2018. Letiska nechcem vidiet aspon do januara

Minuly vikend sme otocili s kamosom Gdansk, no do mesta sme nesli a omrkli sme mimosezonne pobrezie. Je to tu parada, len skoda tych kratkych dni, kedy zial nema zmysel si ani privstat.

http://tonicove.sk/za-tulenmi-k-baltyku/

Naklady:

Letenka 20 euro osoba
Auto 45 euro na dva dni (z toho 10 euro extra driver)
Benzin asi 20 euro
Ubytovanie – letisko 28 euro izba, hotel 38 euro izbaStatistiky: Napsal od tonic – před 33 minutami – Odpovědi 0 – Zobrazení 15

Island: REKYJAVIK – 1 090 Kč

V aktuální akci Wizz Air pořídíme levné letenky na Island.   Zpáteční letenky z Wroclawi do Reykjavíku pořídíme kolem 1 000 Kč. Příkladem letenky na 25.2.2019 – 1.3.2019, na kdy pořídíme letenky za 181 PLN, tedy asi 1 090 Kč. Cena platí přo členy klubu WDC, ostatní si připlatí asi 400 Kč. Letenky pořídíme také… číst více
The post Island: REKYJAVIK appeared first on Honzovy letenky.

Brusel za cenu 698 Kč

Brusel , hlavní město Belgie,který plní funkci neoficiálního hlavního města Evropské unie,je položený na řece Senne v Brabantsku. Najdete zde bezpočet luxusních obchodů, butiků, speciálních obchodů a obchodních domů.Ale také je  plný zeleně a památek.Symbolem města  je socha Manneken Pis alias čurající chlapeček. Pro milovníky gastronomie je Brusel bezkonkurenční! Nyní za úžasnou cenu 698 Kč.

Skotsko: EDINBURGH – 678 Kč

Nejlevnější letenky do Skotska pořídíme na lince z Prahy.   Zpáteční letenky z Prahy do Edinburghu jsou v nabídce nízkonákladovky Ryanair za fajnovou cenu 678 Kč. Za nejnižší cenu pořídíme letenky na termín 29.1.2019 – 31.1.2019 (volných je celkem 9 letenek), který je sice přes týden, na druhou stranu zase s fajn časy letů s… číst více
The post Skotsko: EDINBURGH appeared first on Honzovy letenky.